Těsto štrúdlu nelepit

Osobní výběr ze světového tisku

Nejen Češi nebo Poláci, i Rakušané si letos připomínají osmičkový rok. Také u nich je na prvním místě rok 1918, výročí založení republiky.

Ale na rozdíl od Čechů si naši jižní sousedé cestu k tomuto datu dlouho hledali. Konec monarchie považovali za katastrofu. Samostatnost nejdřív odmítali, pak hledali cestu, jak se zadními vrátky připojit k Německu. Vyšlo jim to až na podruhé, v roce 1938, kdy Adolf Hitler, původem z Rakouska, svou domovinu připojil k Říši. K temné kapitole dějin se Rakušané dlouho neměli. Považovali se za první diktátorovu oběť, což jim dovolovalo zakrýt, že i oni byli součástí nacistické mašinerie.

Přípravy na všechny ty oslavy „osmičkového roku“v Rakousku koordinuje někdejší prezident Heinz Fischer. Jejich scénář jde ještě na konto předchozí vlády velké koalice. Nový kabinet Sebastiana Kurze, který se ujal úřadu teprve v polovině prosince, tak již do jejich průběhu moc promluvit nestihne.

Přesto to někteří členové vlády hodlají udělat aspoň symbolicky. Například šéf pravicových Svobodných ( FPÖ) Heinz-Christian Strache, který je coby vicekancléř druhým mužem kabinetu, výročí vzniku státu využil k osobnímu vyznání. V rozhovoru pro týdeník Profil oznámil, že nyní bude zpívat rakouskou hymnu v její platné verzi, v níž se zpívá o Rakousku jako o „zemi synů a dcer“namísto původní „země velkých synů“.

Jako šéf rakouské opozice to Strache ještě kategoricky vylučoval a úpravu textu národní hymny označoval za projev „genderového šílenství“. Změnu postoje odůvodnil tím, že jako rakouský vicekancléř je vázán povinností dodržovat ústavu a platné zákony. Inu, úřad je úřad.

*** Jednou z priorit nové vídeňské vlády je také zlepšení vzdělanosti v Rakousku, a to hlavně posílením hodin němčiny. Je to ROBERT SCHUSTER opatření směřující hlavně na děti cizinců žijících v zemi, jimž ovšem často chybí sociální kontakty s okolním světem a po nástupu do škol mají problém se domluvit.

Rodičům, kteří jazykovou přípravu svých dětí zanedbávají, mají nově hrozit sankce. Když ovšem twitterový tým Sebastiana Kurze tuhle informaci zveřejnil, dokázali jeho členové do zprávy o pár řádcích „nasekat“hned několik gramatických chyb najednou.

Zanedbali snad jejich rodiče něco? Hrozí jim postih?, tázal se list Die Presse. Chybový tweet byl okamžitě smazán, avšak řada pozorných čtenářů si pořídila screenshoty, jež jsou na internetu stále dostupné – některé i s červeně vyznačenými chybami.

*** Další opatření nové rakouské vlády vyvolalo značný rozruch i jinde v Evropě. Nová koalice se totiž dohodla, že zruší původně plánovaný zákaz kouření v re- stauracích, který předchozí vláda chystala odstartovat 1. května 2018. Zůstane tak zachována povinnost provozovatelů vymezit prostor pro kuřáky i ty, kteří tabáku neholdují.

Toto rozhodnutí vyvolalo silné reakce i v blízkém zahraničí. Například německý deník Süddeutsche Zeitung napsal, že Rakušané se sice sami rádi definují jako kulturní národ a za součást kultury považují i kouření. Kde jinde v Evropě je prý ale kouření tak rozšířeno jako v Maďarsku, Řecku a pak právě v Rakousku.

List vycházející v Mnichově ovšem dodává: co čekat v zemi, kde druhý muž vlády (Strache) odloží cigaretu jedině, když jde do televizního studia a jejíž prezident (Alexander Van der Bellen) se v rozhovoru s mladým kancléřem, jenž neholduje ani tabáku či kávě, podivuje nad tím, jak se bez nich vůbec může obejít?

To italský list Il Picolo vycházejícící v Terstu má v celé věci jasno. Ke své zprávě přičlenil titulek Kuřáci všech zemí, spojte se a odejděte do Rakouska.

Rakušané se rádi definují jako kulturní národ a za součást kultury považují i kouření. Kde jinde je ale tabák tak rozšířen jako v Maďarsku, Řecku a pak právě Rakousku?

*** Když už jsme u rakouské gastronomické kultury, patří k ní neodlučně také štrúdl. Jablečný závin nabízejí nejen proslulé vídeňské kavárny, ale i restaurace v nejrůznějších variacích.

Jenomže dobrý – čili „skutečný“– štrúdl je prý na ústupu. Tak to alespoň vidí autor textu ve víkendové příloze deníku Die Presse. Základem štrúdlu je prý totiž dobré těsto – a to se nepodaří vytvořit bez sebeovládání. Tvrdí to v článku Rakušanka Barbara Weissbacherová, která nabízí kurzy, jak ho správně vyrobit.

Ze všeho nejdůležitější prý je, aby těsto, které má tendenci se rychle trhat, člověk nelepil. „Nemá se pospíchat, aby nevznikly díry. A když už se náhodou objeví, tak je určitě nelepit. Na chuti poznat nebudou,“uklidnila Weissbacherová.