Očima budějovických Čechů i Němců
Výstava v Jihočeském muzeu ukazuje hlavně zázemí velké války. A pro leckoho provokativně i to, že čeští sokolové a němečtí buršáci si byli vzájemně zrcadlem.
Pokud výstava věnovaná první světové válce začala až před Vánoci, leckdo si pomyslí, že má pár let zpoždění. Ale v případě expozice v Jihočeském muzeu to neplatí. Výstava dává informacím o velké válce různé přidané hodnoty. Jinými slovy – překračuje regionální formát a rozhodně stojí za návštěvu.
První přidanou hodnotou je fakt, že se opírá o reálie samotných Českých Budějovic. Jen v nezbytné míře odkazuje na obecné události, třeba na manifest císaře Františka Josefa Mým národům. Nebo na přehled vývoje války a rakousko-uherské účasti v ní. Víc se zaměřuje na dopady války doma. Tady ovšem nevybočuje z regionálních výstav, jaké nabízely například Pardubice nebo Jihlava.
Vidíme-li vedle sebe atributy sokolů (čepice, odznaky, cvičení) i atributy buršáků (čepice, odznaky, cvičení), posílí to dojem, že šlo téměř o dvě strany jedné mince
události, jež mířily ke konci války, nasazení čs. legií i vzniku nových států včetně Československa. I proto výstava zapadá do akcí ke 100. výročí republiky.
Došlo pivo? Je tu Pivolin!
Je uspořádána rodinně. Tak, aby si na své přišli nejen muži, ale i ženy a děti. Vedle dobových dokumentů a ukázek z tisku či úředních vyhlášek („Sbírejte kopřivy!“) přináší i ukázky z tehdejších kulturních programů a společenského života (divadla, plesy, pašijové hry z Hořic). Sem pat- ří i vystavené dámské šaty, čajové servisy, jízdní kola či dobové nádobí z nádražní restaurace (ano, takové, jaké mohl použít Švejk ve své budějovické anabázi).
Mužskou část publika přitáhne model zákopu ve skutečné velikosti – s krátery po granátech a kulomety. Ale to, upřímně řečeno, není objev. Objevněji působí drobné předměty či informace dokládající to, co už ze společenské paměti vymizelo. Třeba fakt, že už na podzim 1914 se ve městě objevili první uprchlíci před postupem Rusů na východě – židovští a pol- ští obyvatelé Haliče. Že odvody mužů vedly k profesní emancipaci žen, jež nastupovaly na jejich místa. Že od dubna 1915 platily příděly na chleba a mouku. A že rok 1917 přinesl hladové bouře, demonstrace stovek žen před hejtmanstvím a plenění obchodů. Poměry v zázemí ilustrují takové exponáty jako třeba láhev od náhražkového piva Pivolin.
Působí to poučně. Ale ještě poučněji působí ilustrace česko-německého soupeření. Vidíme-li vedle sebe atributy sokolů (čepice, odznaky, cvičení) i atribu- ty buršáků (čepice, odznaky, cvičení), posílí to dojem, že šlo o dvě strany téže mince.
Škoda jen, že z pasáže o říjnu 1918 se nedozvíme, jak se němečtí Jihočeši stavěli ke vzniku nového státu. Konkrétně třeba o tom, že blízkou Kaplici získalo až československé dělostřelectvo. Na takovou výstavu si ještě musíme počkat.
První světová válka – léta zkázy a bolesti. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, do 11. listopadu