Hořká sobota Mirka Topolánka
Chtěl do toho jít srdcem, možná to urvat na sílu, každopádně ale chlapsky. Mirek Topolánek se nikdy s ničím moc nemazal, ani když vedl zemi v pozici premiéra. Jeho energický přístup mělo vyjadřovat i volební motto „Jdu do toho!“. Dle vlastních slov se chtěl postavit všem. Čelit ale nakonec musel především vlastnímu výsledku voleb, v nichž dostal jen lehce přes čtyři procenta hlasů.
PRAHA Cosi možná signalizovala už zdlouhavá cesta Mirka Topolánka ze Špindlerova Mlýna, odkud vyjel jen chvíli před tím, než se uzavřely volební místnosti. Mířil do pražského pivovaru Národní, kde sídlil jeho štáb.
Když za hodinu a půl dorazil, bylo už po všem. Průběžné výsledky hovořily více než jasně – Topolánek se ocitl až na šestém místě.
Jeho tým sebevědomě tvrdil, že nervózní není a že za svým šéfem stojí. Pád v přímém přenosu museli zpočátku sledovat bez něj.
Aby se vyhnul novinářům, proklouzl Topolánek do pivovaru zadním vchodem. Objektivům kamer a fotoaparátů ale neunikl, když vycházel do druhého patra restaurace, kde už čekal jeho tým a hosté. S novináři neztratil Topolánek ani slovo.
Za moment pronesl projev k osobním hostům a spolupracovníkům. Nebyl určen pro novináře, z otevřeného patra ho ale bylo dobře slyšet – slova dost možná největšího zklamání voleb. Hlas byl napjatý, místy rozechvělý. Projev nepřerušovaly salvy potlesku, jak tomu často bývá. Jeho tým byl zřejmě z výsledků též mírně opařený.
„Vracím se do práce v Bratislavě“
Mezi novináři padala slova jako debakl, demolice či absolutní prohra. Do štábu se jich akreditovala asi stovka, míst bylo sotva padesát. Bylo jasné, že o Topolánka je zájem. Brzy po zavření volebních místností ale opadl, výsledek byl zřejmý – expremiér skončil možná definitivně v politickém propadlišti dějin.
Trvalo drahnou chvíli, než se Topolánek přesunul do sklepních prostor, kde měl oficiální tiskovou konferenci. Snaha působit suverénně se mu upřít nedala. Proslov začal vložkou ve znakové řeči, kterou měl pro kampaň naučenou. Důstojnost se snažil zachovat alespoň rozsahem svého projevu, jenž byl přiměřeně krátký.
Na definitivní čísla se nečekalo. Bývalý premiér prohru přiznal a vyzval k podpoře Jiřího Drahoše. Ačkoli ještě před prvním kolem pokukoval po případném politickém angažmá, v proslovu už se o budoucnosti nezmínil. Od pon- dělí se prý vrací do práce v Bratislavě. Rozloučil se přáním občanům, aby si vytvořili názory vlastní a nenechali si vnucovat cizí. Otázky novinářům neumožnil.
Jeho Ostravané mu nerozumí?
Topolánek utratil skoro jedenáct milionů korun, které přetavil ve čtyři procenta hlasů. Nebylo přitom tajemstvím, že mířil na dvouciferný výsledek, nakonec ale nezískal ani polovinu toho, co třeba Marek Hilšer, jehož kampaň stála jen zlomek prostředků.
ODS přitom pod Topolánko- vým vedením zaznamenala rekordní volební výsledek 36 procent, o dvanáct let později už ale sám získal pouhou devítinu.
Topolánek často zdůrazňuje, že se cítí být Moravanem, že nejlépe je mu v Ostravě, kde žil 23 let. Říká, že lidé z Moravy spolu tak nějak víc drží. Jenže víc lidí ho volilo v Praze než v „jeho“Ostravě, kde si Topolánkův comeback přálo jen 4,73 procenta lidí.
Topolánkově snaze po prohře příliš nekomunikovat odpovídá i to, že jako jediný ze sedmi poražených nepřišel na noční debatu ČT.