U soudu nejde jen o rychlost

Velkým právnickým tématem pro letošní rok bude návrh věcného záměru civilního řádu soudního (CŘS), který připravil pětičlenný tým kolem docenta Petra Lavického a profesorky Aleny Winterové. Ministerstvo spravedlnosti materiál zveřejnilo loni v listopadu a nyní by měl projít kolečkem odborné i veřejné diskuse.

Návrh je silně inspirován kodexem, dle něhož postupují soudy v Rakousku. „Dlouhodobě zastávám tezi, že nemáme vymýšlet vymýšlené,“zdůvodnil své zadání ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Pracovní skupina měla za cíl navázat na rakouské kořeny českého procesního práva, které zpřetrhal komunistický režim. „Dnešní občanský soudní řád z roku 1963 se dočkal mnoha nesourodých novelizací a už dávno neodpovídá současným společenským poměrům,“řekl ministr.

Opakované záplatování současného kodexu vede podle expertů k tomu, že se z něj časem vytratila jednotná koncepce. Tak například sice ve jménu rychlosti řízení umožňuje soudům, aby rezignovaly na zjišťování skutkového stavu a vydávaly rozsudky pro zmeškání či uznání, současně ale umožňuje protahování řízení pomocí vršení opravných prostředků proti procesním usnesením. Cílem nového CŘS proto nemá být jen rychlé řízení, ale spravedlivé rozhodnutí v rozumné době s přiměřenými náklady.

Justice se začíná bouřit

„Důraz na rychlost nesmí vést k ohrožení správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Zákoník má být psán primárně z hlediska zájmů stran, nikoliv soudů a soudců,“uvedl šéf pracovní skupiny Petr Lavický na diskusi k návrhu věcného záměru CŘS, která se konala minulou středu na zasedání civilistického kolegia při Ústavu státu a práva AV ČR.

„Soudci často zdůrazňují rychlost řízení na úkor jiných hodnot. Smyslem soudního řízení ale přece není jen to, aby žalobce co nejrychleji získal exekuční titul,“dodal další člen komise, Zdeněk Pulkrábek z Krajského soudu v Plzni. „Běžní soudci nejsou změnám procesního práva nakloněni. Buď tvrdí, že dnešní OSŘ funguje bez problémů, nebo že dobrý soudce zvládne soudit s jakýmkoliv zákonem. Jenže dnešní kodex je problematický z hlediska základních principů našeho právního řádu,“zdůvodnil změny Pulkrábek.

První vlaštovka justičního odporu přilétla už týden před Vánoci z Burešovy ulice v Brně. „Nejvyšší soud shledává věcný záměr v částech týkajících se dovolacího řízení myšlenkově zastaralým,“píše se ve stanovisku, které podpořilo 49 z 51 přítomných soudců občanského a obchodního kolegia. Na jeho zasedání materiál hájil soudce Bohumil Dvořák, který je členem pracovní komise. „S nástinem hlavních argumentů kolega Dvořák v plénu neuspěl. Z úst jeho kolegů zaznělo, že zamýšlená úprava posouvá pojetí dovolacího řízení zpět o dvacet let a že v případě přijetí takové úpravy bude Nejvyšší soud zahlcen,“napsal na svém blogu soudce NS Pavel Vrcha.

Nejvyššímu soudu hlavně vadí, že s ním návrh (zatím) nebyl konzultován. Věcně odmítá hlavně to, že by se z dovolání měl stát řádný opravný prostředek a jeho

Teze věcného záměru nového civilního řádu soudního představilo ministerstvo spravedlnosti loni v listopadu. Materiál čítá 293 stran a připravila jej pracovní skupina ve složení Petr Lavický (PF MUNI), Alena Winterová (PF UK), Bohumil Dvořák (Nejvyšší soud, PF UK), Zdeněk Pulkrábek (Krajský soud v Plzni, PF ZČU) a Eva Dobrovolná (Nejvyšší soud, PF MUNI).

Práce na návrhu trvaly od dubna 2016 do srpna 2017. Na sklonku loňského roku byl návrh zveřejněn na stránce crs.justice.cz, kde je k dispozici k připomínkám odborné i laické veřejnosti.

Ministerstvo plánuje, že během tohoto volebního období budou legislativní práce dokončeny a vláda schválí paragrafové znění. soudci by se častěji museli setkávat s účastníky v jednací síni. Zatímco dnes rozhodují o dovoláních „od stolu“jen na základě spisu, nově by museli věc projednat ústně pokaždé, pokud by na tom trvala jedna ze stran.

Mezi experty se již rozběhla čilá diskuse o tom, jak by v budoucnu mělo vypadat civilní řízení před českými soudy. Proti návrhu nového procesního kodexu se již ozývají ostře kritické hlasy. Nejvyšší soud se bojí zahlcení a prodloužení délky řízení.

Prodloužení řízení prý nehrozí

Pokud by bylo dovolání řádným opravným prostředkem, stalo by se rozhodnutí pravomocným a vykonatelným až po verdiktu NS – což by mohlo každé řízení protáhnout o zhruba rok. Účastníkům řízení by to ale podle Lavického přineslo vyšší právní jistotu: „Odboural by se tím problém s rušením pravomocných a vykonatelných rozhodnutí, podle kterých už bylo plněno.“

Prodloužení délky řízení chtějí autoři návrhu čelit mimo jiné tím, že by se zkrátila lhůta pro podání dovolání ze dvou měsíců na jeden. Daleko důležitějším by ale mělo být uvolnění rukou Nejvyššímu soudu, k němuž by už nebylo možné se obracet kvůli rozličným procesním usnesením soudů. „Dovolání by mělo být možné podat jen proti rozsudkům odvolacího soudu ve věci samé. Není proto důvodná obava, že by nová úprava zvýšila zatížení Nejvyššího soudu,“reaguje Lavický.

Značnou pozornostmezi experty budí i ustanovení, že o přípustnosti dovolání by již nerozhodoval jen Nejvyšší soud, nýbrž i odvolací soud. Připustil by ji typicky v situaci, kdy je právní řešení určité otázky nejasné a NS se jí ještě nezabýval. Toto řešení se podle Nejvyššího soudu v 90. letech neosvědčilo a kritizují jej i jiní experti. „Málokterý soudce asi bude chtít otevřít možnost přezkumu svého rozhodnutí,“uvedl Filip Melzer z olomoucké právnické fakulty. Podle profesorky Aleny Winterové je ale třeba změnit současnou praxi, kdy Nejvyšší soud odmítá přes 90 procent dovolání jako nepřípustná, byť je povinně sepisují advokáti. Taková úprava je podle ní zcela nepředvídatelná.