Stále je hodně co zlepšovat
Biatlonistka Vítková podruhé v sezoně pronikla na stupně vítězů V závodu s hromadným startem byla třetí
Ten závod byl jako reklama na biatlon, na drama a zvraty, které tento sport přináší. A v něm sehrála mimořádnou roli. V bitvě velikánek a po úžasném spurtu o třetí příčku se v Ruhpoldingu prosadila na stupně vítězů hromadného závodu, po bok dvou prominentek svého sportu, Kaisy Mäkäräinenové a Laury Dahlmeierové.
Veronika Vítková
Celá záříte.
Jsem strašně šťastná, jak to dopadlo. Dlouho to vypadalo, že to bude čtvrté místo.
Na poslední položku jste přijela pátá a ze střelnice vyjížděla druhá za Crawfordovou. Co jste si pomyslela, když se za vámi vyřítily Kaisa Mäkäräinenová s Laurou Dahlmeierovou?
Už po výjezdu na kopeček za střelnicí jsem ty dvě viděla za sebou a říkala si: Tohle není úplně ideální. Ale připomínala jsem si, jak jsem dokázala s Kaisou předtím uviset skoro celý závod a jak jsem se za ní i vyvážela. Až v tom posledním kole už na to nebylo, šly přede mne.
Na průběžně vedoucí Kanaďanku jste po poslední střelbě ztrácela 16 vteřin. To bylo hodně.
Ale už před čtvrtou položkou jsem ji dojížděla a přijela jsem na podložku takřka stejně s ní. Věřila jsem, že bych ji ještě mohla dojet. A opravdu, Rosannu (Crawfordo- vou) jsme dlouho sjížděly. Ale když jsem viděla v zatáčce před cílovou rovinkou, že tam je mezi ní a mnou pořád mezírka, pomyslela jsem si: Musím to ještě zkusit na cílové rovince, půjdu do toho, ale asi to nevyjde. No, vyšlo to.
Kdy jste tomu uvěřila?
Asi deset metrů před cílovou čárou, kde jsem viděla, že jsem se dostala na její úroveň. Cítila jsem, že mám frekvenci větší a půjdu před ní. Asi jste ještě nezažila takový infarktový finiš o stupně vítězů, jehož byste byla sama aktérkou, že?
Myslím, že ještě ne. Na žádný takový si nevzpomínám. Byla to premiéra.
Během závodu se zdálo, že běžecky vám to svědčí.
Jo, cítila jsem se dobře na trati, stejně jako v sobotu. A tak jako ve štafetě jsme měly výborně připravené lyže. Během deseti dnů stojíte podruhé na stupních vítězů – a olympiáda se blíží.
Je to super, že mám takovou formu, že si ji od začátku sezony nejen držím, ale že i stoupá. Jsem vážně hodně šťastná.
Které třetí místo bylo pro vás cennější – z Oberhofu, nebo tady?
Nedokážu říct. Je to tu prostě další třetí místo, další stupně vítězů. A které bylo emotivnější?
V Oberhofu jsem s ostatními ve sprintu bojovala na dálku. Tady to bylo na přímo. Takže v tomhle směru to asi bylo lepší nyní.
Svoji ještě nedávno obávanou první ránu vleže jste také v neděli stejně jako při štafetě zvládla.
... a zase jsem nedala vleže tu poslední. (rozesměje se) Jako ve štafetě. Ale ono se to jednou sejde.
Bylo vyprodáno, přišlo 25 tisíc diváků, řev ohromný. Jak se vám v takovém prostředí závodilo?
Asi jsem ten řev trochu slyšela, ale vůbec jsem ho nevnímala. Ani nevím, co na mě v posledním kole trenéři řvali. Já jela v takovém transu, že vážně vůbec nevím.
Patří vám nyní i pozice jedničky celé reprezentace.
Takhle to úplně neberu. Budu se soustředit na každý závod a nebudu řešit, jestli jsem jednička, dvojka, trojka. Jsem moc ráda, že se mi zase daří a že výsledky jsou, jaké jsou.
Na čem byste ještě chtěla do startu olympijských her zapracovat?
Pořád je co zlepšovat, protože ty nuly mi ještě úplně pokaždé nepadají. A i běžecky je kam se posouvat.