Hon na solárníky málem nepřežila
Příběh solárního boomu a propadu
Alena Vitásková se stala obětí vlastní sveřeposti, s níž rozdmýchala stíhání solárních podvodů. Vedly ji dobré úmysly, ale neznala kompromis.
PRAHA V posledních měsících lidé v českých městech potkávali elegantní ženu s malým kníračem. Ona měla v podpaží své literární výtvory, on mikinu s pirátskou lebkou. Obojí vyjadřovalo bojovnost, která je pro Alenu Vitáskovou typická. Při republikové cestě ji věnovala propagaci své trilogie, v níž účtovala se systémem, se kterým zápolila celou dobu, kdy stála ve vedení Energetického regulačního úřadu. Názvy knih jsou příznačné – Solární baroni, Příprava mé vraždy a Vrazi v taláru. Stejně by se daly titulovat kapitoly jejího veřejného působení.
Bohumínská rodačka vtrhla v roce 2011 do vedení regulátora s vervou. Expremiér Petr Nečas ji tam vyslal s tím, že někdo musí zkrotit rozbujelý problém se solárním boomem. Vitásková spustila sérii kontrol a auditů, na základě nichž došla k přesvědčení, že vybraná skupinka lidí se na sluneční energii namlsala na úkor spotřebitelů. A že bývalé vedení úřadu tomu vydatně sekundovalo.
Horká linka s policií
Šla daleko nad rámec toho, co se čekalo od státní úřednice. Psala nespočetné dopisy poslancům a ministrům, které obratem vyvěsila na internetu. Opakovala, že existuje spolčení solárních baronů, které nikdy přímo nepojmenovala, a úplatných politiků. Jejich jména občas uvedla, například bývalého předsedy hospodářského výboru sněmovny Milana Urbana (ČSSD), který se proslavil pozměňovacími návrhy, jež hověly velkým energetickým firmám.
Když došlo na střet, bojovala otevřeně. S členy vlády, byznysmeny, kolegy z úřadu i státními zástupci. Postupně ztrácela spojence, ale na zarputilosti jí to neubralo. Verbální klání se systémem doprovázely dramatické události, především v roce 2013, kdy spustila revizi solárních licencí vydaných za jejích předchůdců. V dubnu ji zkusil jiný vůz vytlačit z dálnice mezi Prahou a Brnem, načež dostala ochranku. Den poté, co policisté přestali její dům hlídat, někdo odmontoval sedm z osmi nosičů výtahu pro auta v domě, kde bývalá předsedkyně bydlela. Nikdo jiný než její rodina zařízení nepoužíval.
Pro její éru v ERÚ byla typická častá komunikace s policií. Úřad pod jejím vedení odeslal historické množství podnětů vyšetřovatelům kvůli podezřelým solárním licencím. V opačném gardu se zase o ni samotnou hojně zajímali policisté. Kvůli jmenování exžalobkyně Renaty Vesecké na post místopředsedkyně, aniž měla zákonem předepsanou praxi, a hlavně kvůli kauze bratří Zemků, která ji málem stála 8,5 roku ve vězení. Ke konci mandátu si často stěžovala, že policie její úřad šikanuje. Žádosti o vydání vnitřních dokumentů z různých expozitur šly do stovek.
Přítel na Hradě
Vzhledem k tomu, jak silná byla politická vůle po jejím úřednickém konci, je zázrak, že mandát odsloužila celý, až do loňského 31. července. Bylo to možné proto, že i když se jí chtěl zbavit skoro každý, jeden sympatizant jí zůstal. Prezident Miloš Zeman, bez jehož souhlasu nešlo předsedkyni odvolat. Vláda Bohuslava Sobotky zkusila ledacos – ERÚ se převáděl pod státní službu, post předsedy se nahradil radou, předsouvala se účinnost zákonů, vše aby skončila předčasně. Kvůli Zemanově intervenci nic nevyšlo.
Věřila, že v kauze Zemkových o její osud usilovala justice na řízenou objednávku. Případ se vlekl od roku 2013, nepravomocné odsouzení přišlo předloni, konečný verdikt včera. Podle soudu získali Zdeněk a Alexandr Zemkovi neoprávněně licence na dvě nehotové elektrárny, čímž ERÚ za pomoci čtyř revizních techniků podvedli. Bývalá vedoucí oddělení licencí Michaela Schneidrová se dle soudu provinila tím, že jim později licence neodebrala. Žaloba tvrdila, že to udělala záměrně – a spolu s Vitáskovou. S tím jediným se odvolací soud neztotožnil.
Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů navrhla v roce 2003 vláda Vladimíra Špidly (ČSSD)
Sněmovna ho schválila v únoru 2005 většinou hlasů ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU a KSČM, proti byla jen ODS
Do roku 2009 byly solární panely velmi drahé, do projektů se skoro nikdo nepouštěl. Až poté kvůli dovozu levných čínských komponent začala masivní výstavba. Celkový instalovaný výkon solárních elektráren stoupnul mezi lety 2008 a 2010 ze 40 na 1959 megawattů.
Vláda a sněmovna v původním zákonu nenavázaly výši podpory na nákladnost stavby sluneční elektrárny, norma dovolovala pouze maximálně pětiprocentní meziroční pokles výkupních cen. Nikdo také nenastavil strop celkového instalovaného výkonu, takže výhled na výplaty podpor šel najednou do stovek miliard.
V srpnu 2009 začalo ministerstvo průmyslu pomalu reagovat a chystat novelu, která měla výkupní ceny dramaticky omezit. Práce na ní se táhly a schválila ji až vláda Jana Fischera v listopadu 2009 s tím, že účinná bude až od ledna 2011.
Celkový instalovaný výkon ale v roce 2010 pořád prudce narůstal, a tak v září toho roku vláda Petra Nečase (ODS) v režimu legislativní nouze nechala urychleně přijmout novelu, která výrazně zkrouhla podporu pro zařízení postavená od roku 2011.
26. října 2010 schválil Energetický regulační úřad (ERÚ) nová pravidla, podle nichž měla na výkupní ceny roku 2010 nárok jen zařízení připojená do distribuční soustavy. Investoři, kteří měli rozestavěno, začali spěchat, protože ve svých ekonomických plánech počítali s původními cenami.
ERÚ byl na sklonku roku zahlcen žádostmi o licenci, nestíhaly ani stavební úřady. Mnoho licencí pochází ze Silvestra 2010.
Po nástupu Aleny Vitáskové v srpnu 2011 se spustila plošná kontrola vydaných licencí. Část zůstala, část byla zrušena. O solární elektrárny se začali zajímat i státní zástupci.
Názvy knih Aleny Vitáskové jsou příznačné: Solární baroni, Příprava mé vraždy a Vrazi v taláru