Volební džbánek
menty: kolaps u uren v Opavě. Protože všechny byly zasazeny do určitého kontextu (v tomto případě jsou to volby), jsou bezpochyby srozumitelné: urnou je tu míněna schránka na hlasovací lístky neboli volební urna. Kdybychom ale např. větu Před urnami se tvořily fronty četli v reportáži o výstavě nálezů z archeologického průzkumu určité lokality, měla by urna jiný význam, a to schránka na popel osob pohřbených žehem. Té se obvykle říká pohřební urna, v mluvě archeologů také popelnice, častý bývá i přívlastek popisující materiál, z něhož je zhotovena ( mramorová, kovová, měděná, plastová…). Slovem urna může být podle slovníku pojmenována i schránka na losy, tažebnímíčky apod., běžnější je však označení osudí.
JAZYKOVÉ OKÉNKO
Nový akademický slovník cizích slov zachycuje i další řidčeji užívané významy: ‚domovní nádoba na popel a odpadky, popelnice‘ s příkladem kontejnerová urna na sídlišti (k tomu poznamenávám, že se mi nepodařilo najít žádný doklad tohoto slovního spojení). V krásné literatuře může urna znamenat jakoukoli nádobu: I ptám se, čekám, toužím, vše urny nahýbám, jen jednu krůpěj mít, po jedné jen se soužím (Vrchlického překlad francouzské poezie). Ve starém Římě se urna říkalo jedné z objemových jednotek. Podle slovníku to bylo 12,8 litru, Wikipedie udává objem 13,13 litru (polovina tzv. amphory, což bylo 26,26 litru).
Podstatné jméno urna jsme podle etymologického slovníku převzali z latinského urna, jež souvisí s latinským urceus, tedy džbán(ek); základem asi bude indoevropské *uer- = kroutit, točit (na hrnčířském kruhu). Významy užívané v češtině odpovídají latině. Slovem urna se označovala jak nádoba, džbán, vědro, hrnec, konev, tak i popelnice a osudí – urna k losování zejména při volbách a věštění.
Podívejme se ještě krátce na slovesa objevující se ve spojení s volební urnou. Pro umístění volebního lístku do urny se užívá dokonavé sloveso vhodit i nedokonavé vhazovat (voliči vhazovali lístky do jedné z nejstarších uren).
V publicistických textech k volebním urnám přicházíme, dostavujeme se, dorážíme, vydáváme se, vyrážíme, hrneme se (častěji se záporem: ani zde se lidé k urnám nehrnuli), (za)míříme, přistupujeme.
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR