V Česku se bydlení ve vlastním...

„V Americe se také v jisté době říkalo, že bydlení je právo a není možné, aby někdo nedostal hypotéku,“říká v rozhovoru s LN guvernér České národní banky Jiří Rusnok s tím, že krize v posledních desetiletích vznikaly vždy v dobrých časech a právě ve spojení s financováním bydlení. Proto by podle něj měla centrální banka získat větší zákonné pravomoci při regulaci hypotečního trhu. „Pokud máme ze zákona vykonávat dozor nad finanční stabilitou, tak k tomu musíme mít patřičné nástroje,“říká.

LN Měl by váš nástupce v čele ČNB přijít zevnitř, nebo zvenčí banky?

To je hrozně daleko. Myslím si, že obojí je možné. Na svém příkladu ale mohu říct, že mi velmi pomohlo, že jsem strávil přes dva roky jako člen bankovní rady, kdy jsem se mohl s institucí seznámit. Přechod je v takovém případě určitě snazší. Takže povýšení někoho ze stávajících členů považuji za ideální. To ale neznamená, že na post guvernéra nemůže přijít i schopný kandidát z venku.

LN U nás je jmenování členů bankovní rady unikátní v tom, že jde o výsostnou pravomoc prezidenta. Je tu ale riziko, že nějaký prezident jmenuje neakceptovatelné lidi. Existují ale návrhy, aby prezident členy rady ČNB navrhl a schválil je Senát, jako je tomu u ústavních soudců. Která z těch variant vám přijde lepší?

Náš systém je opravdu poněkud exotický a ve světě něco takového není moc vidět. Pravda je, že se ale dosavadní praxe osvědčila nehledě na to, že jsme měli různé prezidenty. Žádného excesu jsem si za ta léta nevšiml.

V této souvislosti mne na jednu zajímavost upozornil můj předchůdce Miroslav Singer. Když jmenuje členy rady výlučně jen prezident, tak si velmi dobře rozmyslí, koho tam dosadí. Ta zodpovědnost je skutečně jen na něm samotném a nemá se na koho vymluvit jako v případě ústavních soudců. Dovedl bych si představit kontrasignaci Senátu či jiné ústavní autority. Otázkou ale je, jestli se má měnit něco, co funguje. A když to měnit, tak by bylo lepší uvažovat v těchto institucích, jako je ČNB či ústavní soud, jen o jednom mandátu, který bude delší.

LN Proč by měl být jmenován jen jednou?

V případě opakovaného jmenování vidím riziko, že se dotyčný bude budoucímu jmenovateli chtít „zavděčit“. To je zcela přirozená reakce každého člověka. Proto bývají soudci ústavních soudů jmenováni na jedno dlouhé období, u nás se o tom zcela vážně uvažuje. Platí to i u centrálních bank: Třeba Evropská centrální banka má jeden mandát na osm let.

S eurem bych spíš počkal

LN V prosinci jste prohlásil, že euro by se mělo přijímat při kurzu 20 korun za euro. Jak jste se k takovému číslu dostal?

Ta informace se objevila na debatě exportérů počátkem prosince, kde pan premiér Andrej Babiš odpovídal na dotaz ohledně eura. Upozornil vývozce na to, že pokud euro chtějí, tak to může znamenat, že kurz bude právě takový. Zeptal se mne, jak to vidím já. Odpověděl jsem, že pokud bychom vzali slovenskou analogii, tak toto číslo není mimo realitu.

Když vstupovali Slováci do kurzového mechanismu ERM2, kde musíte být před přijetím eura minimálně dva roky, měli kurz 36 korun za euro. Do přijetí eura jejich měna posílila asi o 25 procent na 30,1 koruny. V Česku by to analogicky znamenalo v době přijetí společné evropské měny za euro cca 20 korun. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by tento proces probíhal podobně jako na Slovensku.

LN Chápeme to dobře, že premiér Babiš varoval v prosinci exportéry, aby nebyli tak nedočkaví, protože nad kurzem kolem 20 korun za euro můžou nakonec zaplakat? A vy jste mluvil stejně... Není to ale z vaší strany spíše politický výrok než slova ekonoma?

Ano, řekl jsem to samé. Pokud by to bylo tak, jak říkáte, tak bych už nemohl říct nic, protože vše je nějak politické. Platí ale, že technicky a ekonomicky má tato úvaha svou logiku. Neslyšel jsem do- sud nikoho seriózního, kdo by ji jakkoli zpochybnil.

Stále platí, že ČNB je jen technický poradce vlády a výsostné rozhodnutí přijmout euro připadá vládě. Tvrdím, že my můžeme jít oběma cestami, tedy přijmout euro brzy nebo až za delší dobu, a ani jedno nebude problém. Osobně se kloním k tomu, že naší nejlepší strategií je v tuto chvíli počkat, protože se nám nic nestane a dozvíme se alespoň, kam se bude eurozóna posunovat. Tím mám na mysli další prohlubování měnové a hospodářské unie nebo jak se bude vyvíjet debata ohledně dělení rizik v eurozóně.

LN Nedávno ČNB nepovolila čínské investiční společnosti CEFC převzít podíl v J&T bance. Člověk zvenku si říká: CEFC má velmi blízko k prezidentu Miloši Zemanovi, Rusnok má také velmi blízko k prezidentovi, to tam musel být asi opravdu velký problém…

Tak za prvé, o tom nerozhoduje žádný Rusnok. Za druhé, my se k případům, které nejsou pravomocně ukončeny, nemůžeme jakkoli vyjadřovat. Jde o únik informací z nějakého neukončeného procesu. Únik, který není z ČNB, a my to opravdu nebudeme komentovat.

LN Nicméně vaše propojení s politikou je silné. Když Zeman hledal v roce 2013 respektovaného premiéra pro svou vládu jmenovanou bez ohledu na parlament, jmenoval právě vás, poté vás jmenoval do bankovní rady ČNB a nakonec i do jejího čela. Vy jste se zase nechal před pár dny slyšet, že v prezidentských volbách budete volit Miloše Zemana. Nemáte pocit, že emisní banku, tedy expertní nepolitickou instituci zatahujete až příliš do politiky?

První korekce: já sloužím druhý mandát, já už nemohu být znovu jmenován, takže já se už nemohu nikomu „zavděčit“, ani panu Zemanovi, ani panu Drahošovi. Jsem v tomto zcela svobodný. A ten zbytek bych nerad komentoval, je na to teď příliš citlivá doba. Jsem přesvědčen, že výsledek voleb nijak nesníží kvalitu naší instituce, ať už dopadnou jakkoli.

LN Takže větu „Budu volitMiloše Zemana“tentokrát nevyslovíte?

Nezlobte se, nechci to více komentovat.

LN Od února začnete ve svých prognózách představovat výhledy toho, jak se bude vyvíjet koruna. Můžete říci, kde vidíte korunu na konci letošního roku a jak se bude podle vás vyvíjet?

Můžu říct zatím jen to, že nás současný vývoj kurzu nijak neznervózňuje. Námi očekávanou trajektorii skutečně ukážeme až v únoru společně s prognózou. Chci ale zdůraznit, že měnovou politiku dnes už neřídíme kurzem, jako to bylo do dubna loňského roku, ale teď ji skutečně ovlivňuje- me pomocí úrokových sazeb. Kurz je jen pomocný vedlejší indikátor, který ale bedlivě sledujeme.

LN Už loni jste před prosincovým zasedáním prohlásil, že je šance 50:50, že se úrokové sazby zvednou v prosinci nebo pak na zasedání v únoru. Je vůbec nějaká šance, že by se teď, 1. února, sazby nezvedly? Co by se muselo stát, aby k tomu nedošlo?

Před zasedáním bankovní rady se může stát cokoliv. Je ale pravda, že je velmi slušná pravděpodobnost, že sazby vzrostou, protože vše se vyvíjí v souladu s naší prognózou. Jsou tu ale drobné odchylky. Například jádrová inflace za prosinec je o 0,3 procentního bodu nižší, než jsme čekali, ale jinak je celková inflace nižší jen o 0,1 procentního bodu.

Ukazuje se, že v ekonomice nejsou žádné enormní inflační tlaky, a jsme tak blízko našemu inflačnímu cíli kolem dvou procent. Zpřísňovat měnové podmínky tak musíme rozumně, a to i s ohledem na vývoj kurzu koruny, ale i s tím, co se děje kolem nás. Dnes nás obklopuje extrémně uvolněná měnová politika eurozóny a dalších zemí a to musíme brát také v potaz.

LN A kdybyste to měl vysvětlit někomu, kdo neměl ani semestr ekonomie?

Důvod, proč budeme nejspíše zvyšovat sazby, je ten, že ekonomika je rozjetá a v posledních čtvrtletích se ukazuje, že je nad svým potenciálním růstem. To znamená takový růst, kdy ještě nevznikají nerovnováhy. Náš potenciální růst je odhadem mezi třemi až 3,5 procenta. V posledních čtvrtletích ale rosteme meziročním tempem pět procent. To vede přirozeně k tlaku, který v Česku vidíme obzvlášť na trhu práce či u růstu cen nemovitostí. To běžně vede ke zvýšení úrokových sazeb, aby tyto tlaky polevily. To děláme i my. I když jsme v minulém roce sazby dvakrát zvýšili, tak jsou stále velmi nízké. Jsme tak na cestě k normalizaci sazeb.

LN To znamená?

Za normál se považuje reálná úroková míra, tedy nominální úroková míra minus inflace, kolem jednoho procenta. Pokud máte dvouprocentní inflaci, tak potřebujete nominální sazby kolem tří procent. Tímto směrem jsme se pomalu vydali.

Samozřejmě nesmíme přestřelit, protože jsme malá otevřená ekonomika a kolem nás jsou úrokové sazby nízké či záporné. Kdybychom dramaticky zvýšili úrokové sazby a šlápli na brzdu, tak se zásadním způsobem zvětší rozdíl mezi našimi sazbami a úroky v okolních zemích. Tím bychom sem nalákali spoustu spekulativního kapitálu, který tu bude chtít krátkodobě vydělat. To ale nepotřebujeme, protože netrpíme akutním nedostatkem kapitálu. Tyto okolnosti musíme brát v potaz při rozhodování o zvýšení sazeb.