... zbytečně glorifikuje

LN Tedy čeští střadatelé, kteří mají v bankách uložené peníze, jež jim dnes banky neúročí, by měli být rádi, že nemáme záporné sazby a mohou doufat v to, že naopak zvolna porostou?

Přesně tak. Na druhé straně dlužníci musí počítat s tím, že se jim budou prodražovat úvěry.

LN Jak to, že když už centrální banka sazby zvedá, zdražují dnes úvěry, ale na spořicích účtech to není vidět? Podle některých ekonomů na to mohou mít vliv i dřívější intervence ČNB, kdy je v ekonomice obrovský přebytek peněz.

Je to podobné jako na benzinové pumpě. Když rostou ceny ropy při stabilním kurzu, na pumpách se najednou zvedají ceny velmi rychle, třeba v průběhu jednoho týdne. Když ale cena ropy klesá, ceny na čerpacích stanicích reagují mnohem pomaleji. Namísto týdne to trvá třeba dva nebo tři týdny, protože obchodníci se snaží využít vyšší marže a jediné, co tento problém řeší, je konkurence.

Podobné je to i u bank. Když mají možnost, zvýšení sazeb promítnou do úroků na úvěrech, ale u úroků na vkladech čekají do poslední chvíle. Navíc je tu skutečně přemíra likvidity. Ta tu ale není kvůli intervencím. Ty žádnou přebytečnou likviditu nevytvořily, to s tím nesouvisí.

LN Zpátky k sazbám: vy jste už dříve řekl, že byste chtěl, aby se sazby dostaly v průběhu dvou let někam ke třem procentům. Dnes jsme na 0,5 procentního bodu. Je vůbec reálné zvýšit sazby takto rychle? Zvažujete, že byste je namísto tradičního 0,25 procentního bodu zvedli rovnou o 0,5 procentního bodu?

Já jen říkal, že bychom se rádi k těm třem procentům přiblížili. Jestli nám to ale vůbec umožní vývoj, je otázka. Celosvětově se ukazuje, že reálná úroková míra je asi jinde než jedno procento, s nímž počítáme v našich modelech. Nejspíše je reálně někde kolem nuly.

Takže jde o náš cíl. Jestli se tam dostaneme za dva roky, či ne, nikdo neví. Když to bude později, také se nic neděje. Letos ale budeme zvyšovat sazby minimálně dvakrát. Můžeme samozřejmě zvýšit sazby i vícekrát. Zvýšit je o 0,5 procentního bodu v jednom kroku však nevidím jako příliš reálné. Takto rychle se sazby zvedají jen v době urgentní potřeby. Tu teď nevidím.

LNČNBmá tři sazby. Zatím zvyšovala jen dvě z nich: reposazbu

Právě její zvýšení by bylo ještě jasnějším signálem, že utahování měnové politiky pokračuje…

Před krizí nebyly na depozitních sazbách skoro žádné úložky. Většina byla právě na reposazbách. Rádi bychom se vrátili do doby, kdy klíčová byla reposazba. Dnes je reposazba 0,5 procenta a depozitní 0,05 procenta. Jako ideální vidíme, když je rozdíl jeden procentní bod.

Při dalším zvedání sazeb se budeme snažit o to, aby platily tyto rozdíly. Při jejich zvyšování tak nejspíše depozitní sazbu opět nezvýšíme a poroste jen reposazba a lombardní sazba.

Nafukující se realitní bublina

LN Nízké sazby a hromady peněz na účtech vedou lidi k nákupu nemovitostí. Důsledkem je obří nárůst cen nemovitostí hlavně v Praze a Brně, kdy se stále častěji hovoří o bublině. ČNB o tom takémluví. Co je podle vás příčinou?

V Praze a dalších větších městech dochází k nafukování bubliny. Dnes tu vidíme extrémní cenový vývoj, který zejména v hlavním městě překročil nějakou míru, již by šlo brát vzhledem k vývoji příjmů a úrokových sazeb za přijatelnou. Nadhodnocení je hrozně těžké určit, protože je to v každé lokalitě jiné. Naši kolegové z výzkumu mluví ale asi o 10 až 15 procentech, jež jsou nad nějakou přijatelnou mírou.

Na kolik je to vliv levných peněz a jak moc je to ovlivněno samotnou nabídkou, neumím rozlišit. Zástupci realitního sektoru tvrdí, že v Praze je spíše problém nabídky, kdy se údajně staví méně než například v době krize.

Určitě jde i o vliv snadné dostupnosti peněz. Tam bych ale velmi rozlišoval, jestli jde o ty, kteří si pořizují vlastní bydlení, a ty, kteří si kupují byt jako podnikatelský projekt například na pronájem přes Airbnb. Osobně se domnívám, že v Praze bude takto spekulativních nákupů hodně. Kolik jich přesně je, říct neumím.

LN Kde je přesně problém?

My hlídáme stabilitu bank a celého finančního sektoru. Banky poskytují úvěry. To je jejich hlavní byznys. My jsme zvláštní země i v tom, že 60 procent ze všech úvěrů lidem a firmám tvoří úvěry na bydlení. To je obrovská část trhu. Proto nám záleží tolik na tom, aby trh nevygradoval do situace, kdy by míra rizika, které na sebe banky berou, byla příliš velká.

Abychom to mohli regulovat, využíváme makro obezřetnostní indikátory, jež jsou v Evropě stan- je od července 2016; v Bankovní radě ČNB zasedá od března 2014.

Vystudoval VŠE v Praze. Působil ve Státní plánovací komisi a po roce 1989 na různých dalších postech ve státní správě i v Českomoravské konfederaci odborových svazů.

Za vlád vedených sociální demokracií byl ministrem financí

Prezident Miloš Zeman ho jmenoval premiérem úřednické vlády (červen 2013 až leden 2014).

Byl také předsedou představenstva ING Penzijního fondu a prezidentem Asociace penzijních fondů. dardní, a někde jsou už dokonce i součástí platné legislativy. Sem patří například i LTV, tedy maximální výše úvěru k hodnotě nemovitosti. My bankám říkáme: nedávejte 100- a 90procentní hypotéky. Rizikovost samozřejmě není jen v hodnotě nemovitosti, ale ve schopnosti úvěr splácet.

LN Cílem ČNB je uzákonit limity pro výši hypoték v závislosti na ceně nemovitosti i příjmech dlužníka. Vminulém volebním období padl zákon pod stůl. Už máte nějakou dohodu s ministerstvem financí, nebo budete čekat na stabilní vládu s důvěrou?

Čekat na vládu stabilnějšího rázu nebudeme. Vláda tu je, plní své povinnosti v běžné správě země a je tu i parlament, který slibuje, že bude projednávat zákony. Takže my pošleme ve spolupráci s resortem financí novelu zákona o ČNB do parlamentu znovu, s již v minulém období dojednanými kompromisy. A to co nejdříve.

S paní ministryní Alenou Schillerovou jsem už o tom hovořil. My nemáme na co čekat. Jestli po nás chce zákon, že se máme starat o finanční stabilitu v této zemi, tak k tomu potřebujeme také adekvátní nástroje. Jestli nám je odmítne parlament dát, tak dobře. My jsme poslance ale upozornili, proč je potřebujeme a co se může stát, když je nebudeme mít…

LN Parlament se skoro vždy promění a často jsou tam lidé, kteří nejsou v této oblasti příliš kompetentní. Neprohráli jste svůj boj v minulém období právě špatnou komunikací?

LN Ale vy přece politiky znáte, víte, jak uvažují, i to, že většina poslanců jsou úplní nováčci. Neměl byste jim to vy osobně mnohem více a lépe vysvětlovat?

Vysvětlovat to taky budeme. Náš druhý pokus si musíme odpracovat. Nejde z naší strany o žádný plezír. Takže ano, já osobně půjdu do sněmovny, půjdu na rozpočtový výbor a budu vysvětlovat, o co jde. Pokud máme ze zákona vykonávat dozor nad finanční stabilitou, musíme k tomu mít patřičné nástroje. To jde teď obtížně. Nelze se tvářit, že když úvěry na bydlení tvoří 60 procent trhu, je to jen okrajová záležitost. Pokud by lidé například nepříznivým vývojem na trhu práce přestali splácet hypotéky, bude to mít i národohospodářské dopady. Když se vám dostanou lidé ve větším měřítku do exekucí, budou i méně spotřebovávat a bude to vytvářet negativní spirálu v ekonomice.

LN Vy ale máte dnes i jiné nástroje, jak můžete kontrolovat banky, jako jsou například požadavky na kapitál…

Pokud nedostaneme nové pravomoci, budeme samozřejmě využívat tyto nástroje, jako je využíváme už dnes. Jestli zjistíme, jako se to stalo, že to v některých bankách utíká, vlítneme na ně a budeme po nich chtít vyšší kapitál a budeme požadovat, aby se našimi doporučeními řídili. To děláme už teď, ale je to mnohem pracnější i méně efektivní, protože – lidově řečeno – toho zajíce honíme už pozdě.

Druhou věcí je, že my sice můžeme došlápnout velmi dobře na banky, které regulujeme, ale hůře na zahraniční banky, jež tu působí ať už formou poboček, nebo které tu fungují přeshraničně. To totiž připadá na tamní dohled. Poznámka k tématu na straně 10