Právní odkaz prezidenta Zemana
Hlava státu výrazně ovlivňuje i justici a právní kulturu, ač si to ne vždy plně uvědomujeme. Asi nejviditelnější pravomocí je jmenování ústavních soudců. Miloš Zeman musel přeobsadit třináct z patnácti křesel hned v prvních dvou letech svého mandátu. Nechal si dobře poradit a vesměs vyslyšel přání předsedy soudu Pavla Rychetského. V Joštově ulici díky tomu usedla řada právníků, kteří by jinak se Zemanem asi jen těžko hledali společnou řeč. Postupem času ale stoupal vliv prezidenta a jeho okolí. Poslední soudcovské místo obsadil konzervativní brněnský profesor Josef Fiala, jímž se v roce 2012 tehdejší předseda SPOZ Vratislav Mynář chlubil jako s kandidátem Zemanovců do Senátu. Z kandidatury sice sešlo, o roli Mynáře při Fialově výběru se však živě spekulovalo.
V součtu tak prezidentu Zemanovi co do výběru ústavních soudců není moc co vytýkat. Nelze se ale ubránit pocitu, že strážci ústavnosti při řešení palčivých otázek nemají vždy odvahu říznout do živého. Byl by „Zemanův“soud schopen zrušit předčasné volby jako ten „Klausův“v roce 2009?
Pochvalu si Miloš Zeman zaslouží i za způsob, kterým počátkem roku 2015 vyřešil nástupnictví v čele Nejvyššího soudu. Společně s končící předsedkyní Ivou Brožovou, Pavlem Rychetským a Josefem Baxou vybrali Pavla Šámala. Ten se rychle přeorientoval na roli manažera klíčové soudní instituce v zemi a začal pracovat na zlepšení její pověsti, zkrácení délky řízení a příchodu čerstvé právnické krve.
To byl prezident ještě v dobré formě. Těžko říct, jak by postupoval při hledání nového předsedy a místopředsedy Nejvyššího správního soudu letos na podzim. Radil by se opět s Baxou, Rychetským a Šámalem, či spíše s panem Mynářem a spol.?
Miloš Zeman ale u českých soudů figuroval i jako přímý aktér. Politik s proříznutou pusou od 90. let nešetřil ostrými slovy na adresu různých lidí, aniž si lámal hlavu s fakty. Soudy obvykle prohrál, verdikty ne vždy respektoval. Na Hradě na to navázal výroky na adresu Ferdinanda Peroutky. Soudy sice jasně řekly, že novinář článek s titulkem „Hitler je gentleman“nenapsal, přesto se Hrad za tato slova nikdy neomluvil. „Já se omlouvám za to, že se tento článek nenašel,“řekl pouze Zeman. V říjnu 2016 pak Nejvyšší soud odložil vykonatelnost verdiktu. Prý by Hradu hrozila závažná újma, uvedl soud bez dalšího zdůvodnění. Bylo to přitom poprvé, co v případě omluvy odložil vykonatelnost. A zatím i naposledy. Loni na podzim stejný senát jako v „kauze Peroutka“smetl snahu Milana Knížáka oddálit omluvu Jiřímu Fajtovi v České televizi. Ve splnění této povinnosti soud hrozbu žádné konkrétní závažné újmy nespatřoval.
Jaký signál vysílá prezident, jenž se zarputile odmítá podřídit soudu? A nejvyšší soudní instance, jež rozhoduje stylem „mocnému pomůžeme, na ostatní kašleme“...?
e-mail: kristian.leko@lidovky.cz