Z dějin politické špíny
Kniha Dějiny politické špíny ještě nebyla napsána – a je to velká chyba. Kdybych seděl v nějakém historickém ústavu, hned bych sestavil mezioborový tým a psal grantovou žádost. Mohlo by jít o velký projekt, který by překlenul více než půl druhého století, co Češi mohou volit. Od prvních voleb do Českého a Moravského zemského sněmu v roce 1861 až k volbám posledním. Podtitul by mohl znít: Lži a pomluvy v českých politických kampaních.
Můj tým by hledal odpověď na otázky, které dnes trápí nejednoho voliče. Byly politické kampaně dříve slušnější než dnes? Pokud ano, které faktory to bezprostředně ovlivňovaly? Dá se potvrdit domněnka, že v kuriovém volebním systému, kde mohli volit jen movití lidé, byly kampaně slušnější, protože jak kandidáti, tak voliči byli příslušníky elity? Ovlivňuje slušnost kampaně nějak to, zda se volí v poměrném, nebo většinovém systému? Mělo na čistotu kampaně nějaký vliv zavedení všeobecného volebního práva i pro ženy? To je vlastně velké téma pro genderovou historii a politologii: Zjemnila přítomnost „něžného pohlaví“politiku, nebo do ní naopak vnesla více emocí?
Žádná pořádná věda se samozřejmě neobejde bez typologie. Všechny lži a po- mluvy pronášené v kampaních by se měly utřídit a přehledně popsat. Hned tu vidíme několik výrazných skupin: 1. Obvinění, že protikandidát posluhuje nějaké neoblíbené skupině (dříve Židé, dnes třeba přistěhovalci). 2. Obvinění, že protikandidáta platí nějaký plutokrat (dříve třeba Tomáš Baťa či Jaroslav Preiss, dnes Petr Kellner či George Soros). 3. Obvinění, že se protikandidát spolčil s našimi zahraničními nepřáteli (dosaďte dle libosti). 4. Obvinění, že protikandidát něco tají – zde vidíme celou řadu podskupin podle tajené věci, může jít o milenku, nemanželské dítě, zdravotní stav, styky s někým nepopulárním. 5. Obvinění, že protikandidát je pouze něčí loutkou. Tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat.
Na první pohled se zdá, že tu najdeme jakési univerzální pomluvy nezávislé na čase. Například profesor Masaryk na počátku 20. století i profesor Drahoš o více než sto let později čelí stejnému obvinění, že jsou zednáři.
Projekt by měl samozřejmě také odpovědět na otázku, jak se politické pomluvy proměňují v čase. Na první pohled se zdá, že tu najdeme jakési univerzální pomluvy nezávislé na době vzniku. Například profesor Masaryk na počátku 20. století i profesor Drahoš o více než sto let později čelí stejnému obvinění, že jsou zednáři. I v době, kdy si každý může rychle zjistit, že svobodní zednáři nejsou žádní spiklenci svrhávající trůny, ale jen trochu výstřední pánský klub, je obvinění ze zednářství pociťováno jako tak závažné, že se k němu vyjadřuje i jeden z katolických biskupů.
Celý projekt by měl hlavně odpovědět na základní otázku: Byly a jsou špinavé kampaně úspěšné? Malou dílčí odpověď se dozvíme již tuto sobotu odpoledne.