Kočka není pes a Uber není taxi

Koncem minulého roku vydal Soudní dvůr EU dlouho očekávané rozhodnutí ve věci společnosti Uber (Asociación Profesional Élite Taxi vs. Uber Systems Spain SL). V médiích i na sociálních sítích se začaly objevovat komentáře založené na zkratce, že podle něj Uber není taxislužba. To však Soudní dvůr v tomto případě zjevně neřekl.

Předmětem řízení o takzvané předběžné otázce bylo, zda je zprostředkovatel, jako je Uber, právně takzvanou „službou v oblasti dopravy“, nebo se jedná o „službu informační společnosti“. Podle toho se na ni uplatní předpisy EU – volný pohyb služeb v Unii a směrnice o elektronickém obchodu a o službách na vnitřním trhu.

Pokud by soudci řekli, že jde jen o službu informační společnosti, pak by byly státy EU více omezeny při jejich regulaci, protože volný pohyb služeb je v rámci Unie zaručen. Pokud by naopak šlo o „službu v oblasti dopravy“, volnost států regulovat by byla vyšší. Pravidla městské dopravy totiž nejsou v EU nijak sjednocena.

Soudní dvůr konstatoval, že taková služba, která umožňuje přes mobilní aplikaci zprostředkovat objednání přepravy mezi pasažérem a neprofesionálním řidičem s vlastním vozidlem, je v principu služba informační společnosti. Následně však ve vztahu k Uberu rozhodl, že je něčím více než jen zprostředkovatelskou službou, protože má větší vliv než prostý zprostředkovatel. Soud tak odpověděl, že byť má Uber zprostředkovatelskou povahu, je „službou v oblasti dopravy“.

Nic víc ale Soudní dvůr ve svém rozhodnutí neřekl. Neřekl tedy, že Uber je taxislužbou, natožpak tradiční taxislužbou. Stejně tak neřekl, že by poskyto- vání služby Uber v jednotlivých členských státech bylo zakázáno. Pouze řekl, že je na jednotlivých členských státech, jak budou takovou službu regulovat. A v tomto směru mají velkou míru diskrece, když nejsou omezeny zmiňovanými normami unijního práva. Soudci také v žádném případě neřekli, že by měla být služba Uber regulována jako taxislužba. Podoba a způsob regulace jsou na členských státech.

Příklad Estonska a Chicaga

Některé unijní státy již v mezidobí, před vydáním rozhodnutí, přistoupily k přijetí regulace takových služeb. Přitom například odlišily služby typu Uber (či třeba Taxify) od tradiční taxislužby. Příkladem je moderní přístup k regulaci v Estonsku.

Obdobně k tomu došlo například i v americkém Chicagu. Tam regulace rozlišovala mezi tradičními taxislužbami (s odchytem na ulici či zavoláním přes telefon) na straně jedné a služba- mi sdílené přepravy pomocí mobilních aplikací, jako je Uber či Lyft, na straně druhé. Regulace Uberu byla přitom méně přísná.

Tradiční taxislužby následně regulaci napadly jako neústavní a narušující rovnost podnikání. Věc se dostala před federální odvolací soud pro sedmý okrsek (kauza Illinois Transportation Trade Association et al. vs. City of Chicago) a rozhodoval ji jako soudce zpravodaj Richard Posner. Jeden z nejznámějších a nejrenomovanějších amerických soudců a právních teoretiků. Ten žalobu zamítl s tím, že mezi službami jako Uber a tradiční taxislužbou je dostatek rozdílů, aby odůvodnily odlišnou míru regulace.

Současně Posner uvedl, že není žádný legitimní důvod, aby míra regulace nových technologických služeb musela být stejně přísná jako u stávajících taxislužeb. Jako příklad uvedl odlišnou regulaci pro držení psů a koček a uvedl, že taxikáři jsou v podstatě jakomajitelé psů, kteří chtějí, aby majitelé ko- ček byli regulováni stejně jako oni. Avšak kočka není pes a Uber není taxi. Jejich regulace tedy nemusí být stejná.

Evropský soudní dvůr také pouze přenesl celou otázku na národní úroveň. Ponechal na členských státech, jak hodlají Uber a jemu obdobné služby regulovat. Soud jim přitom nijak neříká, jak to mají dělat. To je na členských státech a ty mohou, resp. by měly zohlednit i relevantní odlišnosti v poskytování služeb v oblasti přepravy jedním či druhým způsobem.

Stejně tak by měly zohlednit i to, jestli mobilní aplikace v některých ohledech již samy o sobě nenaplňují cíle regulace, a zda by tedy další regulace nebyla nadbytečná. To je něco, co by měly vést v patrnosti i české orgány, když budou navrhovat úpravy stávajícího zákona o silniční dopravě.

Autor vyučuje soutěžní právo na Právnické fakultě UK a jako advokát poskytuje poradenství v oblasti evropského práva, mimo jiné i společnosti Uber