Želvy přišly v teple o samce
Vzestup teplot v oblasti Velkého bariérového útesu ohrožuje jednu z největších populací mořských želv karet obrovských. Z vajec už se tu líhnou prakticky jen samičky.
Australský Raineho ostrov leží v tropických vodách severních okrajů Velkého bariérového útesu a těší se pověsti ráje mořských želv karet obrovských. Samice těchto impozantních plazů, dorůstajících délky až 1,5 metru a hmotnosti 200 kilo, sem pravidelně připlouvají naklást vajíčka. Spolu s okolními korálovými ostrůvky nabízejí pobřežní písčiny Raineho ostrova hnízdiště populaci 200 000 karet obrovských. Na vrcholu sezony jich tu klade vejce najednou až 18 000. Nic nenasvědčovalo tomu, že želví idyla je pouze zdánlivá a v jedné z největších populací karet obrovských na této planetě tiká časovaná bomba.
Nejnovější výzkumy americko-australského týmu vědců vedených Michaelem Jensenem z amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru odhalily, že z vajec nakladených karetami v oblasti Raineho ostrova už se líhne drtivá převaha samiček a samečkové mizí. Na jednoho želvího kluka tu připadá více víc než 116 děvčat. Až dnes vylíhnuté samičky za pětadvacet let dospějí, nebudou mít k dispozici žádné nápadníky.
Karety se přestanou rozmnožovat a jejich stále ještě početná populace pak může velmi rychle zkolabovat. Jensen a jeho kolegové odhalili i příčinu této želví „sexmise“. V důsledku globálního oteplení stoupají teploty písku, do kterého samičky karet kladou vejce. V teplejším prostředí se však zárodky v želvích vejcích vyvíjejí jen v samičky.
Ztracený želví ráj
Všech sedm druhů mořských želv a s nimi i další plazi včetně krokodýlů, aligátorů či kajmanů má totiž pohlaví určené teplotou, za jaké jsou inkubována vajíčka. U karet obrovských se líhne potomstvo ve vyváženém poměru samic a samců, když se teplota písku během bezmála dvouměsíční inkubace pohybuje kolem 29,3 stupně Celsia. Stačí, aby tep- loty klesly jen o pár stupňů, a hnízdo opouštějí výhradně samečci. Naopak, i malý vzestup teplot nasměruje vývoj mláďat bezvýhradně v samičky.
Až do počátku osmdesátých let minulého století se pohybovaly teploty písku na Raineho ostrově a přilehlých korálových atolech kolem 29 °C. Některý rok byl chladnější a bohatší na želví kluky, jiné roky zase přinesly větší úrodu želvích holek. V populaci se tak držel poměr pohlaví zhruba tři až pět samic na jednoho samce. To je v daných podmínkách optimální stav, protože samci dokážou oplodnit větší počet samiček.
V posledních desetiletích jsou ale chladnější roky vzácnou výjimkou. Nejednou se v horkých dnech písek rozpálí natolik, že se želví vejce v hnízdech doslova upečou. Ze zárodků, které sluneční výheň přežijí, se vyvíjejí jen samičky.
Zmizelí želví samci
Velký bariérový útes nabízí karetám obrovským dvě hnízdiště. Kromě Raineho ostrova na severních výspách útesové bariéry kladou želvy vejce i na jižněji polože- ných ostrovech poblíž východoaustralského Brisbane.
Malé karety stráví ve svých rodištích asi čtyři roky a pak se stěhují do teplých vod korálového moře kolem Howickových ostrovů. Tady žijí dalších dvacet let až do nástupu dospělosti a pak se vracejí do svých rodišť. Po námluvách kladou oplodněné samice do písku hned několik snůšek po sobě.
Želvy vylíhlé na Raineho ostrově a na jižním hnízdišti tak sice dospívají společně ve vodách kolem Howickových ostrovů, ale tvoří dvě zcela oddělené, geneticky odlišné populace, jejichž samci a samice se později v životě už nikdy nepotkají.
Tým vedený Michaelem Jensenem zkoumal želvy právě v okolí Howickových ostrovů. Vědci každou chycenou želvu pečlivě změřili a odebrali jí vzorek krve. Velikost prozradila stáří želvy. Analýzy DNA odhalily její rodiště. Na základě hladin hormonu testosteronu určili vědci želví pohlaví.
Ukázalo se, že z jižního hnízdiště u Brisbane, kde písek na plážích nezaznamenal v posledních letech takový vzestup teplot, připlouvají na mořské pastviny u Howickových ostrovů stále ještě želvy v poměru dvě samičky na jednoho samečka. Ze severního hnízdiště v okolí Raineho ostrova postiženého výrazným oteplením ale příliv samců postupně slábl a v posledních letech skoro vyschl.
Z vajec nakladených na severu Velkého bariérového útesu se líhnou z více než 99 procent samičky. I když dospělý samec karety obrovské dokáže oplodnit větší počet samic, tak vysoký nepoměr samečkové nezvládnou. Brzy nebudou na populaci samiček stačit a mnoho želv se oplození nedočká.
Neradostné vyhlídky
Mořské želvy patří mezi evolučně velmi úspěšné živočichy. V průběhu milionů let se dokázaly vypořádat s obdobími, kdy bylo na Zemi ještě o poznání tepleji než dnes. Nezaskočily je ani opakované nástupy ledových dob. Teplotám, které nebezpečně vychylovaly poměr pohlaví na jednu nebo na druhou stranu, se přizpůsobily posunem hnízdišť do teplejších či chladnějších oblastí nebo vnitřním přenastavením teploty, při které se z vajec líhnou potomci obou pohlaví ve vyváženém poměru.
Současný nárůst teplot je však příliš rychlý. Na Raineho ostrově se od roku 1990 stalo jen třikrát, že teplota písku v hnízdech zůstala pod hranicí 29,3 °C a tlačila poměr pohlaví ve prospěch samců. Kritickou teplotu pro vývoj pohlaví mají želvy určenou geneticky a vnitřní termostat tak mohou „přeladit“teprve po mnoha generacích. Michael Jansen a jeho spolupracovníci se obávají, že k tomu karety nebudu mít dost času. Jedna generace želv vyrůstá asi třicet let a již na rok 2100 předpovídají klimatické modely vzestup globálních teplot na Zemi o 2,6 °C.
Posun pohlaví u mořských želv pozorovali vědci i na jiných místech světa, například u kožatek velkých v Kostarice nebo u floridských karet obecných. Nikde ale nebyl prověřen tak velký počet želv a nikde zatím vědci nenarazili na takový „masakr samců“, o jakém referují Michael Jensen a jeho spolupracovníci ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Current Biology.