Němci vyzbrojili Kurdy i Turky

BERLÍN/PRAHA Vývoz zbraní do politicky neklidných oblastí budí v Německu dlouhodobě emoce.

Navzdory všem prohlášením a slibům vládních stran, že budou usilovat o jejich snížení, patří Německo stále k jejich největším exportérům na světě.

Teď má ovšem Berlín problém. Při aktuálně probíhajících bojích mezi tureckou armádou a kurdskými milicemi z Lidových obranných jednotek (YPG) na severu Sýrie proti sobě s největší pravděpodobností stojí německé zbraně.

Na straně jedné tanky Leopard 2 vyrobené v Německu, jež patří již řadu let k nejžádanějším zbraním v Turecku. A Kurdové na straně druhé právě tyto tanky ostřelují německými raketami typu Milan.

Video, jak jedná taková střela zasáhla tank, koluje již několik dní na internetu a začíná pomalu doléhat i na vládu kancléřky Angely Merkelové.

Turecké vojsko zahájilo minulý víkend operaci v oblasti Afrín nedaleko hranice se Sýrií. Jeho tanky se podílejí na operacích proti YPG v jimi kontrolovaných vesnicích na severu země.

Německo dodalo v letech 2006 až 2011 do Turecka celkem 354 tanků typů Leopard 2. A není to tak dávno, co kabinet v Berlíně naznačil, že nebude bránit další několikamilionové zakázce na jejich modernizaci. Ta by měla zaji- stit, že tanky se stanou odolnějšími proti výbušninám.

Protitankové rakety, využívané nyní bojovníky YPG, se k nim naopak podle všeho dostaly oklikou. Německo je totiž původně dodalo v letech 2014 až 2017 oddílům kurdských pešmergů bojujícím v Iráku proti oddílům bojovníků tak zvaného „Islámského státu“(IS). Kurdům se navíc dostalo i autorizovaného výcviku od instruktorů německé armády.

Poté, co ale IS začal ztrácet svá kdysi dobytá území, dostaly se protitankové rakety zjevně do rukou kurdských bojovníků v Sýrii.

Jak uvedl deník Die Welt, vláda v Berlíně na poslední informace týkající se role německých zbraní v turecko-kurdském konfliktu, příliš nereaguje.

Pokud tak činí, odpovídají její mluvčí na dotazy novinářů pouze velmi obecně, jako například, že vláda dosud nedisponuje vlastními informacemi, že by německé zbraně byly využívány oběma stranami konfliktu.

Další zbrojní dodávky byly častým tématem rozhovorůmezi Ankarou a Berlínem. Mnohé nasvědčuje, že za oteplením vztahů mezi oběma vládami v posledních týdnech, jsou další možné kontrakty.

V některých německých médiích se dokonce objevily spekulace, že turecká strana usiluje o jakýsi „výměnný obchod“: za dodávky zbraní by mohla propustit několik německých občanů zadržených v Turecku kvůli údajným stykům s kurdskými teroristy.

Lukrativní obchod s třetími zeměmi

Záměr omezit export zbraní se v minulosti pravidelně objevoval ve všech programových prohlášeních německých vlád.

Zejména sociální demokraté (SPD) se snažili něco takového prosadit v praxi. Ve statistikách zachycujících objem zbrojních obchodů se to ovšem neodrazilo.

Týdeník Der Spiegel například uveřejnil, že v letech 2015 až 2017, čili v době účasti SPD, odsouhlasila vláda rekordní počet zbrojních zakázek. Například v období 2014 až 2017 přesáhl celkový objem vyvezených zbraní přes 25 miliard eur, což je o pětinu víc, než za předchozí vlády.

Největší nárůst přitom zaznamenal export do tak zvaných „třetích zemí“, mezi něž patří země mimo Evropskou unii a Severoatlantickou alianci. Těch přibylo dokonce až o 47 procent.

Vedle Turecka patří k tradičně největším dovozcům německých zbraní Saúdská Arábie, Egypt, Spojené arabské emiráty či Alžírsko.

Navzdory napjatým vztahům mezi Berlínem a Ankarou v posledních měsících zůstávají Turci největšími zájemci o německé zbraně.