Kde je zase ten cukr a víčko na moji kávu?
Kolikrát jste se už vztekali nad zlomyslností kavárníka, hospodského či prodavače, který vám něco přesunul nebo přímo schoval ve vaší oblíbené kavárně, hospůdce či obchůdku? Kolikrát jste hledali cukr, víčko na kelímek s kávou nebo třeba droždí či kečup v místnosti ne o moc větší, než je váš vlastní obývák? A proč to proboha někdo pořád dělá?
Jednoduše řečeno, obchodníci povětšinou instinktivně dělají to, čemu se dnes říká UX neboli „user experience“. Hlavně ve světě počítačů, webu a mobilů je to disciplína, která měří, jak se lidé na stránkách nebo v aplikacích chovají, jestli v nich bloudí, nebo klikají rovnou k cíli. A podobně v kavárně personál sleduje, jestli o sebe lidé zakopávají, štosují se či bloudí, a podle toho mění umístění pultíku třeba s tím cukrem.
Zdánlivá drobnost je v maloobchodě mimořádně důležitá. Jak ukazuje řada studií, design prodejen a rozmístění zboží opravdu hodně ovlivňuje, jak se zákazníci chovají. A to zdaleka nejen co si koupí, tedy ono známé „prodává se víc to, co je v regálu v úrovni očí“. Náš celkový dojem podvědomě určuje, kolik si kupujeme a jestli se vracíme.
Samozřejmě že drtivá většina českých prodavačů, kavárníků a hospodských to dělá bez jakýchkoliv studií, intuitivně a podvědomě. Stejně jako se chovají jejich zákazníci. I u nás ale už je návrh a design obchodů velký byznys. A přímo rejdiště pro různé obory marketingu a reklamy, ale také pro behaviorální ekonomy, kteří s nimi sdílejí společné kořeny v psychologii prodeje.
Jak se ukazuje, dělíme si obchody, restaurace či kavárny podvědomě na dva typy. V jednom se chceme najíst, napít nebo si nakoupit, do druhého si chodíme užít atmosféru. O tom, které vyhledáváme víc, rozhoduje do velké míry náš sociální status. Jak ale ukázali výzkumníci z technické univerzity v indonéském Bandungu, není výběr podniku jen problém zhýčkaných obyvatel z bohatých západních zemí.
S trochou nadsázky tak můžeme říct, že potřebu užít si nakupování máme v dnešním globálním kapitalismu hluboko v sobě už všichni. A tak se pravděpodobně všichni kavárníci, hospodští nebo prodavači na světě snaží najít to nejlepší místo, kam dát ten pultík s těmi zatracenými víčky na kafe. Takže je prostě občas budete hledat doma, na pracovní cestě v západoevropské metropoli i na dovolené v asijském výletním centru.