Sobectví jako ctnost
krouceny také pojmy spravedlnost, individualismus, právo a kapitalismus.
U běžných, málo abstraktních pojmů ke zmatku nedochází, protože význam pojmů jako strom, ryba, červená či třeba stůl můžeme velmi rychle ověřit přímým ukázáním na smyslově vnímané věci. Katastrofa vzniká až na úrovni velmi abstraktních pojmů. První, který je třeba uvést na pravou míru (a tím radikálně změnit přemýšlení lidí o morálce i o tom, co je dobro a zlo), je právě sobectví.
Čtyřlístek a kotva
Randová neříká, že v dnešním pojetí je sobectví (které každý z hloubi duše odsuzuje), dobrem. Tvrdí něco úplně jiného. Ukazuje, že celé dnešní pojetí sobectví je zcela chybné. Zatemňuje a překrucuje obsah toho pojmu i jeho schopnost smysluplně se vztahovat k reálným jevům.
Vezměme si třeba tyto dvě věci: kotva a čtyřlístek – a zkusme si je na chvíli představit se zavřenýma očima. Mají něco společného? Ano, mají. Jistou podobnost ve svém tvaru. Jsou totiž charakteristické na sebe navazujícími oblouky, víceméně symetricky se upínajícími k ose. Velikostí, mírou zaoblení či počtem oblouků se mohou navzájem lišit. Podobně jako se od sebe navzájem liší stromy. Některé jsou košatější, mají více větví, jiné jsou zase vyšší a podobně. Pro stromy tedy jeden obecný pojem strom máme. Proč ale nemáme jeden společný pojem, třeba „obloukovec“, pro kotvy a čtyřlístky?
Protože kromě zcela nepodstatného společného znaku (podobnosti tvaru) mají tyto dvě skupiny věcí i jiné vlastnosti, jimiž se fundamentálně odlišují, a jejich podstata je tedy úplně jiná. Kotva je neživý, člověkem k jistému účelu vytvo- řený předmět, zatímco čtyřlístek je živá rostlina, vzniklá nezávisle na člověku.
Pokračujme však v myšlenkovém experimentu dále a představme si nyní souseda, který si na zahradě velmi hlasitě a zcela bez ohledu na okolí pravidelně pouští rádio, což vás osobně dost obtěžuje. Tím spíše, když se o něm ví, že hanebně zanedbává manželku a péči o své děti. Prostě si dělá, cokoli ho napadne, nezáleží mu na jiných, myslí jen na sebe, je zcela bezohledný. To je ale sobec, zní nejčastější hodnocení.
Policista a zloděj
Pokračujme však dále a v kontrastu si představme úspěšného bohatého podnikatele, který svou tvrdou prací, pílí, přísnou racionalitou a disciplínou vybudoval velkou firmu. Z ničeho, bez jakýchkoli politických konexí, lobbingu a dotací. Firmu,
Obětuji se, tedy jsem
Pojmy nejsou subjektivní záležitostí a nemůže si je každý vytvářet a definovat po svém. Měla si tedy Ayn Randová zvolit nebo vymyslet nějaký jiný pojem místo snahy nově definovat a interpretovat takový, který už byl zničen a pod nímž si každý představuje zlo? Takto položená otázka není úplně správná. Na pojem sobectví totiž nelze rezignovat a hledat jiný, který by nevyvolával kontroverze. Jakmile totiž zůstane sobectví (byť nesmyslně) pojímané a interpretované jako zlo, automaticky a logicky to znamená, že nesobectví zlem není. Ono ale zlem je. Nesledovat vlastní zájmy a vlastní život nemůže být dobrem. Nesobectví je stavění ostatních (a jejich potřeb) na prvnímísto. Nesobectví je sebeobětování.
Pojem sobectví nelze ponechat dějinám a tolerovat jeho překroucení. Je nutné jej konečně racionálně odvodit, definovat a interpretovat. Závisí na tom náš život. Nepřeháním. Boj o racionální pojmy a zejména správně pojímané pojmy je opravdu bojem o život. O pojmu sobectví to platí dvojnásob.
Pokládáte si někdy otázku, proč je politika tak hanebná, zoufale hloupá a zkorumpovaná? A proč je diskuse o společenských otázkách většinou iracionální a nikam nevede? Právě proto, že lidé odmítli sobectví a místo něj přijali morálku sebeobětování. Sebeobětování samozřejmě nefunguje (zkuste se trvale a systematicky obětovat), ale lidé nejsou s to je výslovně odmítnout (protože jeho opakem je tolik odsuzované sobectví). Takže v soukromí ho příliš neuplatňují, jsou spíše sobečtí, ale od politiky očekávají, že bude sledovat dobro, tedy aby lidé nesledovali své zájmy, ale aby se obětovali. Proč a čemu se lidé mají obětovat? No přece pro „veřejný prospěch“a kvůli „solidaritě“. Přemýšleli jste ovšem někdy o těchto pojmech hlouběji?
Kniha Ctnost sobectví je čtivá a dobře strukturovaná. Kdybych byl učitelem na střední nebo vysoké škole, byla by to jedna z nejdůležitějších knih, o nichž bych chtěl se svými studenty diskutovat.