Žirinovskij: komik v politickém šapitó

MOSKVA/PRAHA Žádný Volgograd. Stalingrad. „To je název, kterým se město zapsalo do světové historie, slavnou bitvou,“napsal včera na sociálních sítích vůdce ruských nacionalistů, předseda Liberálně-demokratické strany Ruska, poslanec a kandidát na prezidenta Vladimir Žirinovskij.

On i někteří jeho soupeři a političtí rivalové v prezidentském klání využili pátečního 75. výročí ukončení stalingradské bitvy, která byla jedním z významných zvratů ve druhé světové válce a velkým vítězstvím Rudé armády nad německými vojsky.

Le Penův přítel

Vynikající rétor a zkušený politický demagog Žirinovskij včera připomínal „hrdinství a vlastenectví sovětského lidu“. K úspěchu v prezidentských volbách, které se v Rusku konají 18. března, mu to ale nepomůže.

Ostatně Žirinovskij je s rolí poraženého smířen, má s ní bohaté zkušenosti. Kampaň slouží extravagantnímu politikovi, který prokázal zcela výjimečnou schopnost přežití v drsném ruském politickém prostředí, jen jako další možnost se zviditelnit, připomenout, že je ještě schopen hrát aktivní roli a stále patří mezi ruskou stranickou elitu.

Dvaasedmdesátiletý ultrapravicový populista Žirinovskij se do boje o ruský trůn pouští pravidelně už od roku 1991, kdy jako ener- gický mladý politik plný sil vnesl do ruského prostředí ultranacionalistickou notu a hned získal přes šest milionů hlasů. Pravda, v těžké konkurenci to stačilo jen na 6. místo. Start to ale špatný nebyl.

V další prezidentské soutěži v roce 1996, kdy už ho znali nejen v Rusku, ale i ve světě pro radikální výroky jako „ruský voják si jednou umyje holínku v Indickém oceánu“, si o dva miliony hlasů pohoršil a uzavřel první desítku. Vypadalo to, že jeho výřečnost, přátelství s francouzským nacionalistou Jeanem-Mariem Le Penem, břitký smysl pro humor ani zapamatovatelná gestikulace, mnohdy přecházející v pěstní souboje s protivníky, ho na politickém výsluní neudrží. V roce 2000, kdy do boje o Kreml poprvé vstoupil Vladimir Putin, se zdálo, že přichází soumrak Žirinovského. Dva miliony hlasů byl ubohý výsledek, 11. místo potupné.

Jenže se stalo něco neuvěřitelného. Tento muž s hlasem jako sekačka a neutuchajícím temperamentem se rozhodl to nevzdat. A vyplatilo se. Protože ve volbách v roce 2008, kdy Putinovi zabránila potřetí kandidovat ústava a nastrčil místo sebe nevýrazného Dmitrije Medveděva, Žirinovskij opět slušně zabodoval – skoro sedm milionů hlasů a 4. místo. Byl to zatím jeho nejlepší výsledek, protože v následující prezidentské soutěži ho Putin převálcoval.

Žirinovskij má s Putinem společné jedno velké téma – vlastenectví, imperiální, rozpínavou podstatu ruského státu a velikášství založené na zveličování histo- rických úspěchů Ruska. Ovšem na rozdíl od současné hlavy státu má Žirinovskij mnohem barvitější vyjadřování, které někdy spíše připomíná slovník baviče. Přesto s ním sympatizuje stále několik milionů Rusů.

Možná i proto, že navrhuje zákony lichotící masám: trestně stíhat politiky, kteří nesplní své předvolební sliby (prvním, kdo by skončil ve vězení, by byl ale on), vyhnat všechny migranty a dát práci ruskému člověku, propustit trestance z věznic, aby mohli jít bránit Donbas před západní agresí. I to je důvod, proč se člověk, který je v řadě zemí personou non grata, těší v Rusku stabilní podpoře.

Jsou to jeho nejspíš poslední prezidentské volby, a tak si je užívá. Nejslavnější ruský nacionalista, který se proslavil sliby jako „každé ruské ženě zajistím manžela“, stále oslovuje miliony voličů.

Oslovuje ponížené

Žirinovskij a jeho strana LDPR na rozdíl od opravdu liberálně demokratických a dalších uskupení zůstává od svého vzniku stranou parlamentní. Oficiálně je opozicí, ale hlasuje vždy tak, jak si v Kremlu přejí. I v tom je tajemství dlouhověkosti Žirinovského. Jak politické, tak skutečné.

LDPR nemá sice žádný propracovaný politický program ani ekonomický koncept či projekt sociálních reforem, ale oslovuje chudé, ponížené a také odstrčené Rusy v zahraničí. Dodává jim svým velikášstvím sebevědomí a pocit, že jsou součástí velké, mocné říše. Za to jsou voliči ochotni prominout Žirinovskému i jeho židovský původ, který úspěšně kamufluje odpověďmi, jako je proslulá replika: „Moje matka byla Ruska a otec právník.“

Žirinovskij je zkrátka člověk, který v posledních skoro 30 letech oživoval ruskou politickou scénu snad nejvýrazněji ze všech. Byť i prostřednictvím výroků hraničících s fašismem. S vážnou tváří navrhoval i to, aby neruské národy severního Kavkazu byly pokutovány za to, když se jim narodí více dětí než dvě.