Tisíce Syřanů se vracejí. V Evropě štěstí nenašli
Syřan Ammár Maaráví toužil uniknout válce. V roce 2016 zaplatil převaděčům, podstoupil nebezpečnou cestu do Řecka a další vyčerpávající pouť do Německa. Teď je tento šestatřicetiletý Syřan zpět v Aleppu. Vrátil se loni v létě – v Německu trpěl depresí, steskem a zimou. A navíc „nudou, nudou, nudou,“sdělil Ammár agentuře AP.
Je jedním z několika tisíc uprchlíků, kteří se vrátili domů. Ze Sýrie uprchlo přes pět milionů lidí. OSN ani hostitelské země zatím návrat nedoporučují, protože nepovažují Sýrii ještě za dost bezpečnou, ale letos může být navrátilců víc, protože Sýrie se stabilizuje. Tamní armáda a její spojenci mají v rukou téměř všechna velká města, teroristické hnutí Islámský stát se muselo stáhnout.
Důvody k návratu jsou mnohé, od stesku až po poměry, v nichž uprchlíci v cizině žijí. Často nemohou pracovat, Evropa nenabízí takové podmínky, v jaké doufali. Syřané se ocitli osamoceni, v odlišné kultuře, s jazykovou bariérou a v nevlídném počasí. Klid mnohde v Sýrii je ale často založen jenom na křehkém lokálním příměří.
Mnohá města jsou z velké části poničená, po Sýrii bloudí šest milionů domácích uprchlíků. Přesný počest navrátilců lze těžko dohledat. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky má informaci, že mezi loňským lednem a říjnem se vrátilo z okolních zemí 68 000 Syřanů. Z Turecka, které přijalo přes tři miliony Syřanů, se loni vrátilo 130 000 lidí.
Zima, deprese a jiní lidé
Maaráví, sedící ve svém podniku na opravu pneumatik u hlavního aleppského náměstí, si nestěžuje. Město je od roku 2016 klidné. Maaráví se podobně jako mnozí jiní vydal nejprve do Turecka. Ačkoli neplavec, nastoupil do přeplněného nafukovacího člunu převaděčů a dostal se na Lesbos. A pak přes Makedonii, Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko vlakem a pochody lesem dorazil do Německa. Začal se učit německy a připravovat na zaměstnání. „Ve městě, kde jsem byl, nebyl žádný život, pouze pár lidí. Začnete trpět depresí, je tam zima,“řekl muž. Vydržel to pouze pár měsíců a loni v červenci byl zpět.
Třináctiletý Adíb Ajúb se vydal přes moře do Řecka se svým strýcem v roce 2015. Rodina počítala s tím, že až se syn v Evropě zabydlí, budou tam jeho rodiče a sourozenci moci přijít za ním. Ale nepovedlo se a po dvou letech rodiče syna povolali zpět. Loni v září se s ním plačící matka přivítala na letišti v Damašku. „Bylo to dobrodružství,“říká Adíb sedící v bytě svých rodičů v Aleppu. Do Evropy by znovu nejel, i kdyby měl příležitost. „Toto je naše země. V Německu lidé nejsou jako my,“řekl. čtk