A, B, C, nebo D?

Jen jedna varianta je správná! I při tvoření slov

Dnes se podíváme na asi nejčastější typ uzavřené otázky, kdy jsou vám nabídnuty čtyři varianty A, B, C, D a právě jedna je správná. Pokud správnou odpověď neznáte, zkuste využít vylučovací metodu – počet nabídnutých variant tím alespoň snížíte. Čtěte ale pozorně zadání, zda je v něm, jestli něco JE, nebo NENÍ.

Při dnešním tréninku využijeme tento druh otázky k opakování tématu tvoření slov. V češtině se nová slova tvoří odvozováním, skládáním a zkracováním. Naše modelová otázka zní:

Které slovo nepatří mezi příbuzná slova ke slovu A) cenný B) centrála C) cenovka D) ocenit V této otázce je testována vaše znalost odvozování slov. Určitě jste si určili kořen slova, který vyjadřuje jeho význam a dále se nedělí; je společný všem slovům příbuzným. To znamená, že v naší modelové otázce jsou to slova cenný, cenovka a ocenit. Otázka se vás ptá, které slovo NEPATŘÍ mezi slova příbuzná ke slovu cena. Je to tedy B – centrála, která nemá s cenou nic společného.

Podívejte se například na slova

Kterou část slova mají všechna tato slova stejnou? Je to knih-, což je i kořen těchto slov.

Předpona je pak část slova, která se přidává před kořen. Slouží tedy k odvozování slov. Podívejte: přinést, odnést, zanést, donést, vynést, unést... A předpon v jednom slově může být i několik, např. nevynést. Přípona je část slova, která se přidává za kořen. Obměňuje význam slova a při skloňování a časování se nemění. Koncovka je koncová část slova, která se při skloňování a časování mění, ale nemění význam slova ( ryb-a, ryb-ě, ryb-ám).

Slova příbuzná jsou slova významově blízká, mají společný kořen. Slova lovit, úlovek a lovec jsou příbuzná, protože mají stejný kořen i význam. Ale pozor, slova míra a mírový sice mají stejný základ mír, ale liší se svým významem, proto příbuzná nejsou! Nenechte se zmást tím, že se kořen příbuzných slov může měnit. Slova světlo, svíčka, rozsvítit, svit a svícen JSOU příbuzná.

Nejen odvozování

Další variantou tvoření slov je skládání. Jedná se o tvoření slova ze dvou nebo tří základových slov. Vzniklé složeniny mohou být vlastní a nevlastní. Členy složenin vlastních nemůžeme rozdělit, nejsou samostatnými slovy. Bývají spojeny tzv. spojovacím vokálem -o-, -i-, -e-, ten ale může v některých slovech chybět. Příklady: dějepis, maloměsto, středověk, teploměr, čtyřlístek, vlastivěda. Složeniny nevlastní vznikají přímým spojením slov, která mohou fungovat samostatně, např. bohužel, bůhvíco, jakbysmet, okamžik, vlastizrádce.

Při procesu zkracování základového slova vznikají zkratky: iniciálové zkratky vznikají z prvních písmen jednotlivých slov víceslovného názvu: UK = Univerzita Karlova, ČR = Česká republika, MDD = Mezinárodní den dětí. Slova zkratková vznikají spojením počátečních hlásek nebo slabik víceslovného názvu. Na rozdíl od zkratek však mají charakter samostatného slova jak po stránce zvukové, tak tvaroslovné: BESIP = Bezpečnost silničního provozu, UMPRUM = Vysoká škola uměleckoprůmyslová, KRNAP = Krkonošský národní park.