Tento způsob německé velké koalice...
Němečtí konzervativci asi počítali s tím, že se budou muset lecčeho vzdát, aby vlákali sociální demokraty do další velké koalice. Přesto výsledek jednání překvapil. CDU/CSU se vzdávají ve prospěch SPD nejen ministerstva zahraničí, ale hlavně nejmocnějšího ministerstva financí, které má také klíčovou úlohu v jednání o budoucích reformách eurozóny.
Leckteří křesťanští demokraté se ptají, zda to vůbec byli oni, kdo vyhrál volby, protože rozdělení ministerstev vypadá, jako kdyby vyhráli sociální demokraté, kteří přitom v září dosáhli nejhoršího volebního výsledku v historii. S 20,5 procenta byli o 12,5 procenta za CDU/CSU. SPD dosáhla i některých programových cílů – zvýší se výdaje na penze, školy, infrastrukturu a širokopásmový internet. Nová vláda má zvýšit výdaje na sociální programy, ale díky současným přebytkům v rozpočtu má s přehledem držet veřejné finance vyrovnané.
Sociální demokraté mají nyní tři týdny na schválení velké koalice ve vnitrostranickém referendu, kde bude hlasovat všech 460 000 členů. Výsledek je nejistý a určitě bude velmi těsný: mnoho řadových členů nemůže vystát kancléřku Merkelovou a viní ji z neúspěchů strany. Odpor bude ale i v řadách CDU, kde sice žádné referendum nebude, ale i kancléřka bude muset krotit oponenty, kteří se budou tázat, zda těch ústupků nebylo příliš, a to také vzhledem k tomu, že CDU nemá ani post ministra vnitra, který připadl CSU, konkrétně předsedovi Horstu Seehoferovi. Nehledě na to, že Merkelová bude muset zklidnit i adepty na ministerské posty, na něž se nedostalo. Leckdo je též zklamán, že Merkelová neměla odvahu pokusit se o menšinovou vládu.
Nyní ale ještě zpět ke klíčovému vnitrostranickému referendu sociálních demokratů. Předseda SPD Martin Schulz, který není kvůli volebnímu výsledku oblíben, na svém postu končí, bude jenom ministrem zahraničí. Zde se nabízí otázka, zda se nespokojené členstvo SPD bude cítit nějak ukojeno tím, že Martin Schulz získá hezký, vlivný a prestižní post na závěr politické kariéry. Díky Schulzovi byl také vyřazen ze hry současný ministr zahraničí Sigmar Gabriel, v současnosti zdaleka nejoblíbenější člen SPD. Olaf Scholz, starosta Hamburku, který se má stát novým ministrem financí, je pro změnu jedním z nejméně oblíbených politiků SPD a ve volbách měl nejhorší výsledek. Chytrou volbou je na druhou stranu asi Andrea Nahlesová na postu předsedkyně strany, jež je silnou osobností a dobrou řečnicí.
Ale proti tomu všemu se zvedá členská kritika. Šéf mladých socialistů Kevin Kühnert, který vede opozici proti velké koalici, si stěžuje, že všichni mluví o ministerských postech, a nikoli o obsahu dohody. Nahrávají mu průzkumy, podle nichž členy SPD zajímá více obsah dohody než prestižní posty. Takže ještě uvidíme.
Pro Českou republiku není tato podoba velké koalice v Německu vůbec dobrou zprávou. SPD na vlivném postu ministra financí bude vstřícná vůči Macronovým plánům na dvourychlostní Ev- ropu či větší integraci eurozóny, jejichž vinou se mohou nečlenové eurozóny ocitnout v jisté izolaci. Česká republika s 80 procenty lidí, kteří nechtějí do eurozóny, asi hned tak naskočit nedokáže. Jistou útěchou snad může být, že koaliční smlouva vysloveně konstatuje, že všechny plány na větší integraci eurozóny a finanční transfery musí schválit Bundestag, což koneckonců před časem konstatoval i německý ústavní soud. Martin Schulz je povýšený eurokrat, který na sjezdu SPD překvapil poněkud humpolácky pojatou vizí evropského federalismu (kdo se nepřipojí, toho vyhodíme). Čechy nemá zrovna v oblibě už od dob Václava Klause, stejně jako celou Visegrádskou skupinu. Lze se obávat, že spor o kvóty se právě s ním nemusí vyvíjet nejlépe. Nehledě na to, že SPD je strana velmi pacifistická a protiamerická.
Autor je předsedou správní rady IPPS