To, co jest zapovězeno

Mám rád román Otčina. Napsal jej v roce 1992 Robert Harris, o české vydání se zasloužila Kniha Zlín (2012). Vypráví o Xavieru Marchovi, detektivovi z oddělení vražd berlínského „Kripa“, což je zkratka ze slova Kriminalpolizei. Po úterku 14. dubna 1964 začíná vyšetřovat podezřelé úmrtí Josefa Bühlera, druhdy vysoce postaveného nácka. Dostává se na stopu prazvláštní historie, o které už Německo vůbec nic neví... Sám Xavier je ovšem členem SS a Adolf Hitler, již šedivý führer, se právě chystá k oslavě svých 75. narozenin.

Ano, Otčina patří do ranku příběhů alternativní historie, přičemž přináší dystopickou detektivku z totalitní Říše, v níž začínají – zásluhou pár nacistických špiček a výkonných gestapáků – tajně mizet i účastníci konference ve Wannsee z ledna 1942. Tam, jak víme my, ale nikoliv hrdinové knihy, došlo k rozhodnutí o „konečném řešení židovské otázky“.

Neví to ani sturmbannführer March, který na svoje triko a proti vůli režimu vyšetřuje, kam zmizeli ti Židé, cikáni či teplouši a co je (i není) ve státních archivech. Pátrá, pátrá a nahlíží Pravdu, na niž se mělo zapomenout. Jede tedy kamsi na Východ, do polí a březových hájů, přičemž má v patách „čističe“lidí i dějin.

„Očima pátral po zemi. Něco tu zůstat muselo... A pak to spatřil. Náznak červe- né se ztrácel pod stromkem. Sehnul se, předmět sebral a otáčel v dlaních. Cihla byla porostlá mechem, ožehlá a drolily se jí hrany, ale hmatatelná byla až dost. Existovala. Palcem mech odrýpl a karmínový prach se mu přilepil pod nehet jako zaschlá krev. Sehnul se, vrátil cihlu na místo a v trávě při tom zahlédl další – deset, dvacet, sto...“Xavier najednou věděl, co se stalo. Odjistil pistoli a vykročil k mlčícím stromům.

Okamura domnělou citací z neexistující knihy hezky ukázal, jak málo lidé čtou. S kolegy v SPD by mohli začít skutečnou knížkou Historikové a kauza Lety (1999) z Historického ústavu Akademie věd ČR.

Ohanebných slovech poslanců SPD Tomia Okamury (ohledně plotu neplotu v Letech) a Miloslava Roznera („neexistující pseudokoncentrák“) bylo napsáno hodně. Ale i kdybychom napsali potisící, že lidské utrpení nelze zlehčovat, bude to málo. Bagatelizace zla je čirá nestoudnost, která nesmí projít; není povolena, je zakázána. Jest to zapovězeno.

Okamura domnělou citací z neexistující knihy hezky ukázal, jak málo lidé čtou. S kolegy v SPD by mohli začít skutečnou knížkou Historikové a kauza Lety (1999) z Historického ústavu Akademie věd ČR. Tam na straně 36 stojí, že 7. května 1943 přibyl do Auschwitzu-Birkenau transport a „evidencí prošlo 420 letských vězňů, z toho 215 mužů a chlapců a 205 žen a dívek“. Nejmladším byl Jiří Růžička, jenž se narodil jen měsíc předtím v Letech u Písku... Oba neznalí „espéďaci“by mohli pokračovat četbou Academií znovu vydaných pamětí Rudolfa Hösse Velitelem v Osvětimi a dr. Miklóse Nyiszliho Byl jsem Mengeleho asistentem, aby se dozvěděli, co se dělo dál. To, nač se bál Xavier byť jen pomyslet.