Geodeti nově popsali hranice

Proměřování hraničních hvozdů se Slovenskem je nejen souborem kót, ale i poetických líčení.

PRAHA Na louce severozápadně od vodojemu. Východně od studny. Na rozhraní pole a křoví, 28 metrů severně od osy polní cesty. U křižovatky cest severně od hotelu Bumbálka.

Všechny výše uvedené věty by docela dobře mohly být popisem polohy ukryté „kešky“v terénu. Ve skutečnosti ale neslouží vyznavačům geocachingu. Krátké popisy, které nepostrádají svou poetiku, jsou úředním popisem průběhu česko-slovenské hranice, jehož kompletně aktualizované znění tento týden odsouhlasila vláda.

Po osmi letech se tak Česko dočká nové verze balíku dokumen- tů, který obsahuje detailní popisy a nákresy, mapy v měřítku 1:2000, souřadnice a kóty, kterými je vytyčena hranice s našimi východními sousedy.

Celkem 252 kilometrů dlouhá čára oddělující Česko a Slovensko přitom zhusta prochází těžko přístupným horským terénem Javorníků a Bílých Karpat. Takzvané hraniční dokumentární dílo, jak se komplexní popis hraničních hvozdů nazývá, obsahuje kromě zeměměřičských dat i přesné údaje, které ocení také vodohospodáři nebomístní správa. V geodetických podkladech najdeme například aktualizovanou soupisku vodních zdrojů a cest.

„Jde o výsledek pravidelného přezkušování státních hranic, kde jsou zaznamenány změny oproti poslední platné verzi. Ty se odvozují od změn terénu, jde například o sesutí strží nebo změny koryta potoků,“upřesňuje Hana Malá, tisková mluvčí minister- stva vnitra, které má péči o hranice ve své gesci.

Na české straně má měření přímo v terénu na starosti Zeměměřičský úřad, který pak materiály dodává hraniční komisi.

„Nejde o jednorázovou akci. Každý rok se prochází jeden z úseků hranice, kterých je se Slovenskem celkem devět. Aktualizované znění dokumentů je pak třeba schválit formoumezistátní smlouvy,“vysvětluje Karel Brázdil, šéf Zeměměřičského úřadu.

Od patníku k patníku

Geodeti tak mimo jiné prohlédnou všech 4609 hraničních kamenů a ke každému připojí i slovní popis, kde se nalézá ten sousední. Pravidelně je patníky třeba obnovovat – mnohé vyvrátí padlý strom nebo zemědělská technika. Hraniční kameny se samozřejmě také zaměřují, a to s přesností na desítky centimetrů.

Z geodetických záznamů se ale stane regulérní hranice teprve poté, co mezistátní smlouvu schválí obě sněmovny a podepíše ji prezident. Kompletní hraniční dokumenty se coby archiválie počítají na krabice – dohromady jde o dva tisíce dokumentů o váze 25 kilogramů. Celá česko-slovenská hranice se pak vejde v pracovní verzi na dva CD disky.

V pořadí třetí soupis východní hranice od roku 1996, kdy takzvaná židlochovická smlouva státní hranice se Slováky definovala, zpřesnil její průběh na souši i na vodě, nikam ji ale neposunul ani nevychýlil.

„Na základě tohoto technického dokumentu nedojde ke změně průběhu státní hranice,“upozorňuje Malá.

Naše nejmladší a také nejkratší hranice tak zůstává již od zmíněné židlochovické smlouvy beze změn. Tehdy došlo ke vzájemné výměně několika území mezi Českem a Slovenskem. Celkem šlo o 452 hektarů země.

Mezimediálně nejznámější do- pady překreslování česko-slovenské hranice před více než dvaceti lety patřila osada Sidonie v katastru obce Brumov-Bylnice a lokalita U Sabotů v hodonínském okrese. Zatímco Sidonie, kterou hranice z roku 1993 rozčísla vedví, nakonec celá připadla Česku, asi stovka obyvatel chatařské osady U Sabotů, která ležela na historickém území Moravy, dnes podle oficiálních slovenských map obývá část obce Vrbovce v okrese Myjava.

„Zelená čára“

Zatímco v době, kdy se rozpadlo bývalé Československo, nový hraniční režim přinesl mnohé těžkosti, dnes jde již jen o administrativní členění. Z hranic se stala „zelená čára“.

Po vstupu Česka i Slovenska do schengenského prostoru v roce 2007 lze totiž společné hranice překračovat kdekoliv, tedy nejen po vyznačených cestách, jak tomu bylo dříve.