Popeleční šrumec
Má být český primas k obrazu papeže, nebo lidu?
Pamatujete si z dějepisu na boj o investituru? Pokud ne, to heslo je i na Wikipedii. Odkazuje ke středověku, ke sporu o jmenování církevních hodnostářů. Ve zjednodušující zkratce: má prelát odpovídat obrazu světské moci, nebo obrazu papeže? Pokud jste to již zapomněli, popeleční středa to oživila. Když se před arcibiskupstvím sešli katoličtí odpůrci Dominika Duky. A když byl zveřejněn jejich dopis papeži Františkovi. Apelují na něj, aby Dukův mandát (na své 75. narozeniny ho musí dát k dispozici) už neprodlužoval. Ve zjednodušující zkratce: má být arcibiskup k obrazu světské moci, nebo k obrazu papeže Františka?
Z jistého pohledu to působí jako legrace. Je-li u nás přes milion deklarovaných katolíků a stovka z nich podepíše lobbistický dopis papeži, někomu to připomene dopis 99 pragováků do moskevské Pravdy v červenci 1968. Jiný zase může říci, že tak jako se domácí spory kdysi žalovaly do Moskvy a později do Bruselu, teď se žaluje i do Vatikánu. Ale dost legrace. Tyto spory neradno podceňovat. Podobné vedly před 500 lety k vystoupení Martina Luthera, reformaci, rozpadu jednotného západního křesťanstva, ba až k náboženským válkám. Dnes se už neválčí, zato se hlasuje nohama – rozuměj skrze odchody z církve. To je měřítko.
Včera zveřejněný dopis varuje před sbližováním trůnu a oltáře, což lze na Dukově působení dobře doložit. Vyčítá mu zálibu v okázalosti, což není vycucané z prstu. I to, že církev pod jeho vedením nebyla schopná vysvětlit a obhájit restituce tak, aby je většina občanů nevnímala jako hamižnost.
Na tom všem dost je. Autoři dopisu si pod sebou řežou větev ne kritikou Duky, ale svými až příliš „sluníčkovými“argumenty. Třeba tím, že žádají oddělit trůn od oltáře, ale pomíjejí, že právě k tomu restituce míří. To jako že Dukovy sympatie pro prezidenty Klause a Zemana vadí, ale církev ve finančních rukou státu (oltář závislý na trůnu) nevadí? Nebo když chtějí takového nástupce Duky, který by se nebál opustit honosný palác a „odstěhovat se mezi normální pracující lidi“.
Papeži Františkovi to možná lahodí. I zdůrazňování menšin typu „transžena“. Ale lahodí to i většině českých katolíků? Nevnímají to spíše tak, jako když většina ČSSD nepřijala pokrokový směr Jiřího Dienstbiera mladšího? Mají hlavu českých katolíků určovat tyto ohledy, nebo ideje papeže? Vidíte, zase jsme u dějepisu a boje o investituru. Zbyněk Petráček