Kapesné padne na čokoládu
České děti svými chutěmi ovlivňují nejen rodinný nákup potravin, ale i to, co se z nich bude doma vařit. A cukrovinky, které jim matky odepřou spíš, si pak stejně koupí za kapesné.
PRAHA Co obnáší návštěva samoobsluhy s dětmi, si dokáže představit asi každý rodič – místo rychlého slalomu mezi regály je často čeká anabáze provázená diskusí o obsahu nákupního košíku, zakončená nezřídka marným pokusem nápadně se vyhnout oddělení se sladkostmi. I podle studie agentury GfK, jež mapuje nákupní zvyklosti českých matek, děti spolurozhodují o obsahu ledničky i spíže v polovině českých domácností.
Pokud jde o konkrétní obsah košíku, dokážou potomci nejvíce prosadit, jaký druh sladkostí, ovoce i zeleniny a také jogurtů bude rodina jíst. „Výběr jogurtu ovlivňuje až 58 procent dětí. Samo si jej vybírá dalších 28 procent,“doplňuje Lenka Harmonová z GfK, podle níž je diskuze o obsahu nákupu důležitá hlavně proto, aby dítě dané potraviny vůbec konzumovalo.
Sladkosti si koupí sami
„Přece jen děti mají jiné stravovací návyky než dospělí,“připojuje se ekonomka Marcela Hrubošová. „Je třeba s nimi chodit do obchodu proto, aby se naučily vnímat cenu výrobků a nebyly ovlivněny například jen internetem. Souvisí to i s tím, že se tak naučí zdravému životnímu stylu.“
Méně svolné k diskusi jsou proto mámy u regálů s nezdravými potravinami, které obsahují hodně cukru. „Vliv dítěte ohledně výběru sycených nápojů je ze všech sledovaných kategorií nejnižší, a to v průměru 40 procent. Jen deset procent dětí si sycenou limonádu vybírá samo,“dodává Harmo- nová. Největší debata mezi matkou a dítětem probíhá u nabídky cukrovinek. „Na nákupu sladkostí se společně domlouvá 63 procent českých maminek.“
Zapojování dětí do rozhodování již od útlého věku tak formuje jejich návyky, postoje i ekonomickou gramotnost. „Je vhodné zapojovat děti i do samostatných nákupů, kdy například obdrží nákupní seznam a jdou nakupovat. Mají pak možnost si vyzkoušet roli hospodáře, uvědomí si hodnotu pe- něz a odpovědnost za výběr i možnosti,“dodává Harmonová.
Hospodaření s vlastními penězi mají české děti možnost průměrně od sedmi let věku. Rodiče jim je vyplácejí v hotovosti každý měsíc.
„Kapesné je určitě vhodné, ale spíše výchovnou formou, tedy předávat ho dítěti s informací, jak si ho má rozdělit,“říká Hrubošová. „Doporučuji na tři části, a sice jednu na povinné výdaje jako obědy nebo kroužky, druhou na malé radosti či cukrovinky a třetí část jako rezervu, kterou si může případně šetřit. Kapesné by se proto mělo dávat až ve věku, kdy je dítě schopné toto dělení pojmout.“
Necelou dvoustovku, konkrétně 170 korun, dostávají běžně školáci mladší 12 let. Většina matek, tedy devět z deseti, se svých ratolestí také ptá, za co peníze utratily. Nejčastěji jde o výrobky, nad kterými by děti pravděpodobně musely s matkami vést v obchodech dlouhé debaty. Konkrétně jde o čokolády, žvýkačky, zmrzlinu, návštěvu cukrárny, ale i hračky nebo dárky pro ostatní. V mladším věku jsou také české děti šetrnější. Celých 14 procent si své kapesné spoří.
Jen pětina českých matek pak pokládá dotaz, „za co si utratil/a kapesné“, potomkům starým 13 až 18 let, kteřímají každý měsíc k dispozici průměrně 530 korun. I v případně starších dětí však peníze padnou především na sladkosti a svačinu. Méně již na oblečení, kosmetiku nebo energetické nápoje. Zároveň jsou děti v tomto věku méně šetřivé. Kapesné si dává na stranu jen asi pět procent z nich.
Co bude k obědu?
Stejně jako mají české děti možnost svými chutěmi ovlivnit obsah nákupního košíku, na názor se je matky ptají i při sestavování domácího jídelního lístku.
„Co by sis dal/a k obědu,“zaznívá ve dvou třetinách tuzemských domácností. Dále také víme, že v jedné desetině rodin se vaří výhradně to, co si děti přejí. Na přípravě jídla nebo samotném vaření se děti podílejí již relativně méně. Zatímco se české matky věnují krájení či smažení, dítkům raději přenechají drobné domácí práce a poklizení domácnosti.