Cesta do pekla aneb Kdo roztáčí téma czexitu
Tématem posledních dnů a týdnů se stal v České republice czexit, ale zajímavé je podívat se na to, kdo to téma roztáčí. Nejprve tu byly různé katastrofické vize způsobené tím, jak různé bubliny na sociálních sítích snášely výsledek prezidentské volby: když to dopadlo špatně, musím se s ostatními podělit o svou apokalyptickou vizi, přibarvit to, aby si toho vůbec někdo všimnul a olajkoval mi to. A doplnit ještě případně úvahy o vlastní emigraci.
Také vystoupil premiér Andrej Babiš, který v Bruselu řekl, že pokud země střední Evropy budou opět v Evropské radě natvrdo přehlasovány ve věci povinných kvót na migranty, hrozí, že lidé u nás budou volit strany, které chtějí czexit. Lecjaký uvědomělý český komentátor se pak do Babiše opět pustil, že slovo czexit vůbec vypustil z úst, že si prý zahrává s ohněm. V rámci kritiky se jaksi zapomínalo na- psat, co Babiš doopravdy řekl, a téma začalo cirkulovat a žít vlastním životem. Od té doby premiér asi tak desetkrát denně říká, že témat jako bezpečnost a zahraniční politika se žádné referendum týkat nesmí, že se rozhodně nesmí týkat EU a NATO. Když ale Babiš řekne něco normálního, do veřejnoprávní televize a do programově antibabišovských médií to pochopitelně zásadně nepronikne. Natož mezi lidi, kteří čerpají informace pouze z Facebooku. Pak téma chytilo další spin, ale mimo paranoiu bublin sociálních sítí téma czexitu paradoxně roztáčejí lidé, kteří to asi myslí dobře a nic takového by si sami v životě nikdy nepřáli.
Viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar tweetnul, že „už je to tady“, že je z toho téma a že se ho na czexit ptají japonští investoři. Špicarův tweet vzbudil patřičný rozruch a právě ten udělal z czexitu téma s velkým T. Pozadu nemohl zůstat další prezident, tento- krát Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, a nastínil ekonomickou katastrofu, kterou by případný czexit nastolil. Pak už nejde jen o prezidenty, k czexitu se rychle spěchá vyjádřit každý český pseudoexpert, politolog a ekonom. Téma je na stole a Hospodářské noviny z toho v úterý udělaly titulní stranu. V rámci sběru drastického materiálu se volá expertům do světa, do Bruselu a kvůli brexitu i do Londýna, s otázkou, co říkají tomu, že Češi uvažují o czexitu, a téma dostane hned také mezinárodní spin. Nastává ale posun, místo vstupu do eurozóny teď bude Špicar hájit už jen členství v EU.
Člověk si marně láme hlavu s tím, jestli jde o příklad toho, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, anebo ty úmysly nejsou dobré, protože i rádoby seriózní tisk potřebuje zvýšit prodaný náklad skrze katastrofická a třaskavá témata. Každopádně se nám opět potvrzuje, že fake news nejsou jen ruské provenience.
No a když to dobře dopadne a žádný czexit nakonec nebude, budou novináři a experti říkat, že tomu zabránili svým včasným varováním. Pokud se czexit ujme jako nastolené veřejné téma, je přece jasné, že za to může Okamura a Zeman, případně Babiš. Jinak platí, že volič, který se opravdu czexitu bojí, ať píše stranám, které vo- lil (od ODS přes lidovce po Piráty), ať jdou pro jistotu s ANO do koalice.
Ještě poznámka k expertům a výpočtům: na příkladu brexitu se ukázalo, že to je mimochodem přesně to, co nefunguje. Naštvaní lidé hlasují schválně proti expertům a číslům navzdory. A proč jsou lidé naštvaní? Třeba proto, že mají exekuce nebo je mají jejich příbuzní a známí. A ten systém podle nich vytvořily politické strany a taky asi ti mnozí experti, kteří je teď poučují.
Češi jsou prý nejvíce euroskeptický národ, ale kdybychom to vzali z jiné strany a ptali se Chcete zachovat Schengen? Chcete, aby firmy, kde pracujete, mohly vyvážet do Evropy? Chcete, aby vaše děti mohly studovat v Evropě? Chcete, aby EU nadále podporovala infrastrukturní projekty?, třeba by ty průzkumy dopadaly docela jinak.
Autor je předseda správní rady IPPS