Olympijská agenda: zisk

Ledecké zlatá jízda může být argumentem pro hry pořádané opět kvůli sportu, ne penězům

Jedinečný příběh olympijské vítězky Ester Ledecké může být příspěvkem ke snaze sportovců získat významnější postavení v rozhodovacím procesu o podobě her. I když proti nim stojí lidé jako Jack Ma. Tento čínský miliardář a jemu podobní mohou naopak ze závodníků udělat naprosté vazaly obludného systému hromadění peněz.

Ledecká jde částečně svou cestou, mimo struktury. V mnohém předčí i Jaromíra Jágra. Ten dělá spoustu věcí po svém, ale hokej je kolektivní sport a v něm naposledy udělal bezprecedentní věc Eric Lindros, když se v roce 1991 odmítl podřídit draftu NHL. To byla dobrá demonstrace síly sportovce v prostředí, jež z něj dělá nevolníka. Byla to však individuální rebelie. Dosáhnout plošné změny, to vyžaduje mohutný společenský odpor.

Ledecká se ve dvaadvaceti letech nepostaví do čela nějakého organizovaného hnutí. V kontextu s tím, co se uvnitř sportovního světa děje, však může její zlatá jízda v super-G na ZOH v Pchjongčchangu dodat silný argument, pokud se odpor zvedne. Vysoké výdělky, s nimiž Mezinárodní olympijský výbor, ale i jiné sportovní organizace a na ně navázané firmy generují, se bez sportovců neobejde.

Nelze si „najmout“sportovce ledajaké. Aby byl produkt globálně prodejný, musí jít o špičkové výkony těch nejlepších na světě. A nejlépe když se zrodí příběh originální, šokující či tklivý, podobný tomu, jehož protagonistkou je česká snowboardistka a lyžařka.

Hydra jménem sportovní byznys schvacuje všechny takové příběhy, aby nakrmila své obludné tělo potravou v podobě účetního zisku. Ještě donedávna se zdálo, že sportovci mají dobrou příležitost upálit hydře všechny hlavy, v nepřeneseném slova smyslu dosáhnout toho, aby olympiády byly zase jejich. Stačilo však jediné vystoupení Jacka Ma a představa her s lidskou tváří zmizela v temných vodách.

Platba medailemi

Sportovci jsou nespokojeni delší dobu, jejich požadavky se ale neřešily ve stínu ji- ných problémů. Poté, co většina her v tomto miléniu skončila v dluzích, jež dopadly na daňové poplatníky příslušných zemí, vytvořil MOV takzvanou Agendu 2020. Má zajistit konání finančně zdravých sportovních podniků. Smyslem projektu je i vrátit sportovcům jejich místo v olympijské hierarchii.

Běžnému fanouškovi se zdá, že ho neztratili. Vždyť jsou nejvíc vidět, to oni reprezentují olympijský svět. Ve skutečnosti není okřídlené sousloví „novodobí gladiátoři“až tak nadnesené. Sportovci jsou vlastně zjednaní performeři, jimž jsou stanoveny podmínky participace na systému, a protože nároky na přípravu jsou extrémní, nemají prostor a čas, a vlastně ani mentální kapacitu, aby mohli být rovnocennou smluvní stranou. Dostanou zaplaceno (i medailemi) a mlčí.

Agenda 2020 vznikla, protože kráčet před zrakem lidstva s praporem dávných ideálů a zanechávat za sebou jedno spáleniště za druhým si MOV nemohl dovolit. Nyní je čas se ptát po upřímnosti úmyslu pořádat napříště jen čisté sportovní zápolení svobodných jedinců.

Jedním z hlavních sponzorů olympismu se totiž stala firma Alibaba, zaměřená na elektronický byznys. Její majitel Ma při zahájení her v Pchjongčchangu pro agenturu Reuters prohlásil, že chce, aby na olympijských hrách všichni více vydělávali. Číňan symbolizuje opak toho, zač je vydávána doktrína MOV. Podle něj vydělá každý, zdánlivě tedy situace win-win. Znamená to však další megalomanizaci her v době, kdy MOV hovoří o střídmosti.

Inspirace Jankem

Sportovcům tedy opět zavřeme ústa vyššími odměnami a budeme si je dál pěstovat jako ujařmené bytosti ku vlastnímu prospěchu. Co na tom, že jim na hrách nevyhovuje organizace soutěží? My jsme ti chytřejší a víme, proč to tak je, my jsme ti, na kom záleží, bez nás by to nebylo ani zdaleka tak hezké a nablýskané...

Jistě, sportovci mají v MOVsvou komisi. Nabízí se otázka, co přesně dělá a čeho dosáhla. Zdá se, že diplomatickou cestou to nepůjde, že je namístě opravdu jakási forma odporu. Jenže kde jsou masy, na nichž by stál? Olympijské vesnice jsou sice cosi jako chráněné zvířecí výběhy, jejich obyvateli to ale nedojde. Zvlášť takovému, jemuž třicáté místo nebo vyřazení v prvním kole nakonec stačí. Není důležité vyhrát, ale zablbnout si. A všechna ta krásná setkání, ať už se sexuálním podtextem, či bez něj, může MOV prezentovat jako starost o zdravé mládí lidstva.

Ne sama Ledecká, ale otec Janek to, soudě podle jeho slov, prokoukl. Ostatně, nejlepší sportovci se během her v zájmu výkonu často zařídí pro sebe a absolvují olympiádu co nejvíc mimo dění. I tým české fenoménky je však chtě nechtě součástí panujících poměrů, včleněný do struktur sportovního molochu. Lindrosovský čin to není, Jankův postoj však může inspirovat stejně jako dceřin unikátní počin na svahu. Někdo by ho mohl použít jako zbraň – pořádejte hry ne kvůli zisku, ale kvůli sportu, jinak vám takové příběhy příště nedáme.