Udavači zbožní

případně to vyžadovalo služby profesionálního písaře-klerika. Od novověku se již obecně psáti umí – ale církevní struktura zůstala „středověká“, hierarchická, vertikální. Informace a rozhodnutí putují shora dolů. Zdola se žádná iniciativa neočekává. Zdola se očekává jen souhlas s rozhodnutími, která přece musí být moudrá – vždyť je vyhlásila hierarchická autorita. A tak se ti „dole“, kdo chtějí vyjadřovat nějaké názory – ale přitom chtějí vnějškově zachovat hierarchický pořádek –, často uchylují k soukromému dopisu „nahoru“. A ano, často je to dopis „udavačský“: co ten či onen klerik udělal špatně. Kritika může být oprávněná nebo neoprávněná, ale princip je stejný: farník píše tajně farářovi, farář biskupovi, biskup papežovi, ale občas i farník rovnou biskupovi nebo pa-

Putna

Středa Baldýnský pežovi. Farní, biskupské a papežské kanceláře s tímto žánrem počítají a nemálokdy se podle „udavačských“dopisů opravdu rozhodují – opět ať spravedlivě, nebo nespravedlivě. Jde jen o to, aby navenek byla zachována iluze neotřesitelné autority a poslušných oveček.

Pohoršení církevní nastává však tehdy, když někdo poruší tradici dopisů tajných – a zveřejní své psaní autoritě. Každým dnem by měl z tiskárny přijít čtvrtý svazek Sebraných spisů Jakuba Demla, které s kolegy pořádám pro Academii. Nazval jsem ho „Demlova bílá kniha“, neboť shrnuje několik původních Demlových svazečků, v nichž otiskl dokumenty kolem různých svých kauz. Dokumenty – a zvláště dopisy. Dopisy, které proti němu psali církevním autoritám jiní – i dopisy, kte-

Čtvrtek

Oliva ré psal autoritám on o jiných klericích. Čtení je to zábavné, díky Demlovu sarkastickému stylu a jeho vtipným komentářům – ale i otřesné, když si čtenář uvědomí, že je to svědectví o církevní každodennosti. O té každodennosti, v níž je „normální“jednat tajně a posílat „udavačské“dopisy. Jenže právě na tomto pozadí se ukazuje, v čem je dopis za Dukův odchod jiný: tento dopis byl totiž od počátku veřejný a otevřený. A význam této otevřenosti, tohoto prolomení dekora „cokoli, ale hlavně potichu“, je větší než význam kauzy jednoho kardinála. MARTIN C. PUTNA

Pátek Šustrová Sobota Hanák