Svět lapený štětci a válečky
Jedna z nejoriginálnějších osobností generace nastupující v temných 70. letech Marie Blabolilová vystavuje v Galerii U Betlémské kaple. Expozice zahrnuje především malbu posledních dvou až tří desetiletí, ale také rané obrazy a výběr z grafiky.
Marie Blabolilová se nejdříve prosadila jako grafička, čárovým leptem dokázala ztvárnit přírodní motivy, nejvšednější předměty, do krajnosti zjednodušené pohledy na fasády domů či do interiérů. V jejím střídmém podání získávala malba i grafika zvláštní neopakovatelnou magickou atmosféru.
Na hranici minimalismu
V posledních desetiletích se věnuje hlavně malbě, ke které přistupuje – stejně jako ke grafice – velmi osobitým způsobem. Někdy se v ní inspiruje vzory kuchyňského linolea, které ovšem dotváří malířskými prostředky. Většinou velmi úsporně a střídmě, až se dostává na samotnou hranici minimalismu. Kompozici oživuje proměnlivý rytmus jemných i výraznějších teček uspořádaných s ohledem na přírodní řád a na charakter zvolených motivů. Tak se z původních ornamentů linolea vynoří pohledy do krajiny nebo na detaily květů v korunách stromů.
Malířka dokáže velmi jemně vystihnout nekonečné opakování mořských vln, poezii západu slunce nebo průhledy březovým hájem. Vyjadřuje se také prostřednictvím struktury utvářené malířskými válečky, jak dokládá například obraz s motivem křesla. Jin- dy se malba rozvolňuje a působí expresivně, když autorka modeluje štětcem pohledy do přírody, na koruny stromů nebo do lesního prostoru.
Obrazy Marie Blabolilové mají svůj rytmus vycházející z charak- teru zvolených motivů. Často ho utvářejí stejné, mnohokrát opakované prvky. Její tvorba má vnitřní řád vyplývající z neustálého přemýšlení nad smyslem a významem věcí a nad proměnami přírody, nad věčným střídáním roč- ních dob, nad vznikem, trváním a zánikem života. Její projev působí věcně a střízlivě, ale má také svou lyrickou a romantickou složku. Umělkyně volně navázala na své učitele z pražské akademie výtvarných umění. Ladislav Čepe- lák ji ovlivnil svým citem pro krajinu, pro nenápadný půvab všedních věcí. Důležitý pro ni byl také malíř a grafik Jiří John, který měl smysl pro řád i vyjádření neuchopitelných tajemství přírody a dějů, které se odehrávají pod povrchem.
Marie Blabolilová se stala jednou z nejoriginálnějších osobností generace nastupující v temných sedmdesátých letech, kdy začínala řada invenčních a v mnoha případech dodnes ne zcela doceněných umělců. Svou grafickou tvorbou se zúčastnila řady výstav u nás i v zahraničí a v roce 2003 za ni například získala prestižní Cenu Vladimíra Boudníka, která se každoročně uděluje za celoživotní dílo některé z osobností českého umění.
Její tvorba má vnitřní řád vyplývající z neustálého přemýšlení nad smyslem a významem věcí, nad věčným střídáním ročních dob, nad vznikem, trváním a zánikem života
Přitom je však její malba s grafikou naprosto rovnocenná a časem si získala obdiv odborníků i zájemců o výtvarné umění. Marie Blabolilová nevystavuje často, ale její před několika lety v Topičově salonu uspořádaná retrospektiva vzbudila značnou pozornost. Současná výstava se stává příležitostí pro sběratele, protože ceny malířčiných obrazů i grafických listů zatím ani zdaleka nejsou vysoké.
Marie Blabolilová
Autor je historik umění