Tak nám zabili Karla Gotta
Bláznivý mumraj divokých devadesátých let ožívá na Palmovce. Tomáš Dianiška ve svém novém kusu Pusťte Donnu k maturitě! ke zvýšení surreálnosti děje klidně nechá v Jonákově Discolandu odstřelit i Karla Gotta.
Dianiškova konfrontace prvního desetiletí svobody s dneškem je nejenom vtipná a vynalézavě postavená, ale poměrně dobře pojmenovává absurditu a bizarnost „devadesátek“, kdy se odčiňovaly křivdy minulosti, lidé si užívali svobodu projevu a zároveň se ve velkém kradlo, podvádělo a plundrovalo.
Vše se samozřejmě odehrává v nadsazené poloze, ale při pohledu na roztodivné balábile si divák může dobře připomenout vlastní naivitu, s níž odmítal kritiku nových poměrů s tím, že je třeba budovat demokracii. Nu, zatímco jedni idealisticky budovali a ctili pravdu a lásku, druhým cvakaly kalkulačky. To obrovské nadšení, optimismus i touhu něco vytvořit pak politická reprezentace svým cynismem a krytím zlodějen právě v devadesátých letech zadupala do země. A následky neseme dodnes. I o tom je Dianiškova hra, i když je to především báječná zábava. Inscenace má ve své druhé části podobu nekončícího rauše, v němž se z mlhy zapomnění vynořují zapomenuté figury a nepodstatné události – od majitele diskotéky odsouzeného za vraždu manželky Ivana Jonáka až po film Kamarád do deště II.
Inscenace je kolektivním dílem všech zúčastněných (F. X. Kalba), kteří se zčásti také objevují v různých rolích. Má vlastně dvě části, v té první se přeneseme do amerického seriálu pro mládež Beverly Hills 90210. V devadesá- Nechceš si o tom promluvit?
tých letech byl navzdory své rozkošné stupiditě velmi oblíbený – parta mladých, bohatých a úspěšných hrdinů tu zažívala všelijaké útrapy a peripetie a diváci se od obrazovky nemohli odtrhnout. „Pusťte Donnu k maturitě“je ostatně hláška ze seriálu.
Tvůrci postavy a děje seriálu předkládají jako parodii, k níž ani není třeba předlohu znát, je to humor přirozeně vyvěrající z plytkosti žánru. Hrdinové se svíjejí ve svižném tempu, k čemuž jim dopomáhá trefně vybraná dobová hudba, vážně řeší své pseudoproblémy a vedou příslušně přiboudlé řeči. Kouzelná je scéna, v níž jeden z party volá na záznamník své dívce, která studuje vysokou. Všichni se tlačí u aparátu a poslouchají báječný vynález – zá- znamník. Celé je to vtipná předmluva k následující smršti, ale možná by mohla být malinko kratší. Donna (Vendula Fialová) se totiž na maturitním večírku opije a je třídní učitelkou odeslána na převýchovu do Československa. Dva spolužáci Brandon a Andrea jsou s ní solidární a odcházejí rovněž, aby vše zdokumentovali a popsali do školního časopisu. A v zemi, která právě vstoupila do svobodných časů, teprve začíná ta pořádná jízda.
Tři nebozí Američané se ocitají v neznámé krajině, naštěstí mluví česky, vstoupili do nich totiž jejich dabéři ze seriálu. Zazní hlas Václava Havla a vzápětí promluví i Radovan Lukavský z dalšího amerického seriálu devadesátých let. Mysteriózní série Krajní meze totiž přenášela své postavy do jiné reality, kde pak prožily úplně jiné životy. A to čeká i naše hrdiny. Nejdřív jsou okradeni skořápkáři, taxikářem (sedm tisíc bude stačit), falešným invalidou a atakováni lehkými ženami a prodavačem porna, který jim vnucuje časopis Leo. Doputují do Jonákova Discolandu, kde se nestačí divit. Robert Mikluš je jako Jonák naprosto neodolatelný, s hustou kudrnatou hřívou a knírem se suverénně rozvaluje ve vaně, posléze přichází celý v bílém.
Miklušova študírka neskutečného primitiva je brilantní. Amíky začne přemlouvat, aby zavraždili jeho manželku. Ta je skutečně zavražděna, ale úplně jinak, než se všichni domnívali. Hrdinové se zpěčují, a tak Jonák Brandona, kte- rý je v pojetí Jana Hušky hodný, ale poněkud nedůsledný, přidrží přes zábradlí Nuselského mostu. K vytvoření iluze stačí jedna železná zábrana. Cestou pak potkají partičku, která předvádí domácí neumělou variaci na street a break dance, Brandon nevydrží a předvede co a jak, což je další výtečná etuda. Velkým kladem inscenace je, že situace jsou založené na uvolněných a kreativních hereckých akcích, na proměnlivosti aktérů.
Pak už vše spěje k vyvrcholení – v Discolandu se má konat večírek k premiéře Kamaráda do deště II. S postupem děje se styl inscenace dostává až ke crazy komedii, kde je možné všechno a kde se spojuje nespojitelné, což autorovi zvlášť sedí. A tak se třeba americká šprtka Andrea (Tereza Dočkalová) mění v akční hrdinku z Kill Billa. Předtím ovšem poradí Jonákovým vrahounům, aby nedávali mrtvoly pod asfalt dálnice D1, ale omotali je pletivem, strčili do sudů a hodili do přehrady. Na večírek se dostaví také Sagvan Tofi, Pavol Habera i Karel Gott v lehce udiveném a zdvořilém pojetí Jiřího Panznera. Je ovšem omylem střelen do svého zlatého hrdla a zprvu to vypadá, že bude muset až do smrti zpívat na playback, s čímž se nechce smířit. Pokusí se to přerazit, ale upadá do chraplavého šepotu a vzápětí umírá. Mrtvol bude ovšem víc.
Rozuzlení je ďábelské – k Andree a Donně se přidává Jonákova nevinně vyhlížející dcera Sylvie, která donedávna pečovala o tamagoči (Kamila Trnková). Američanky rozhodně nechtějí zpátky domů, tenhle gang „tří sester“plánuje odjet jedině do Moskvy. Divadlo pod Palmovkou má další kasaštyk, který vedle osobitého humoru a stylu přináší i překvapivě přesnou konfrontaci nepříliš vzdálené minulosti s dneškem.
Tomáš Dianiška: Pusťte Donnu k maturitě!