Španělská dílna, český zvuk
V barcelonské firmě začala výroba varhan pro svatého Víta. Na nástroj za 80 milionů se skládají lidé
PRAHA/BARCELONA divadlo, i na výrobu špičkového nástroje pro Svatovítský chrám se vybírají peníze přímo mezi lidmi. Ti si mohou jednotlivé píšťaly i adoptovat. Sbírku propaguje Společenství Svatovítské katedrály, za jehož vznikem stojí advokát Pavel Smutný. Kardinál Dominik Duka si získávání prostředků od lidí pochvaluje. Má proč, dosud se vybraly více než tři čtvrtiny z celkem osmdesátimilionové částky, která je potřeba.
„Volal nám například dědeček, že chce šest píšťal pro své děti a pro svá vnoučata. Nebo se ozvala paní, které zemřel manžel před dvěma lety, a chtěla by, aby na něj zůstala památka, vzpomínka. To jsou opravdu takové překvapivé momenty,“líčí Duka.
Byl to právě pražský arcibiskup, kdo před několika lety vyhlásil záměr pořídit Svatému Vítu důstojný nástroj. Smlouvu na stavbu nových varhan podepsal loni v dubnu. „Je na nás, abychom naplnili odkaz svých předků, zejména Karla IV., a symbolicky katedrálu dokončili,“řekl po podpisu Duka.
Grenzingův výrobek nahradí po 90 letech „prozatímní“instrument z roku 1932, který postavila kutnohorská firma Mölzer podle návrhu varhaníka Antonína Jandy. Stávající varhany sestávají z 58 znějících rejstříků a téměř 4500 píšťal. Naposledy byly restaurovány na přelomu 20. a 21. století.
Svatovítský varhaník Josef Kšica je sice považuje za krásný nástroj, velice dobře však zná i jejich nedostatky. „Svým zvukem bohužel naplní jen zhruba dvě třetiny katedrály, a to častokrát ještě ne úplně. Jakmile na bohoslužbu přijde více než tisíc věřících, jsou varhany špatně slyšet,“popsal LN.
Mölzerovy varhany navíc také potřebují dlouhou dobu k tomu, aby byly správně naladěny. Zabere to kolem dvou až tří týdnů. „Přibližně tak dlouho trvalo nástroj vyladit, když před několika lety přijel na návštěvu Svatý otec Benedikt XVI.,“vzpomněl si Kšica.
Boj s okolnostmi
Od 30. let minulého století svatý Vít několikrát pořádné varhany málem skutečně dostal. Vždy se ale proti postavily neočekávané okolnosti. „Ještě před válkou chtěl tehdejší kapelník Karel Douša, aby byly propojeny jednotlivé varhanní korpusy v různých částech katedrály. To ale nebylo možné, protože jejich zvuk by se vzájemně tříštil.
Další návrh byl za německé okupace – i Němci chtěli pořídit nové varhany. V tom jim ale zabránil konec druhé světové války. A do třetice existoval záměr švýcarské firmy. Jenže to byl rok 1968 a vše ukončila invaze vojsk Varšavského paktu,“popsal Kšica.