My ne, to oni!

ry. Použiji slova strýce Pepina z Postřižin a pravím: prdlačky!

Dva příklady ze sousedství. Maďarská komunistická strana měla v roce 1945 asi 200 členů, vesměs přivezených z ruského exilu. Bylo třeba dvou let brutálního nátlaku a nestydatě zfalšovaných „voleb“, než se komunisté k moci dostali. V Polsku ještě v roce 1946 (a boje doznívaly daleko později) Armia Krajowa vedla beznadějný boj proti novým okupantům. A v Československu v té době ve svobodných volbách dostali komunisté přes čtyřicet procent hlasů. To se nestalo nikde na světě!

Byl v tom samozřejmě vliv příchodu Rudé armády do země (odešla však už na podzim 1945), jakož i vliv mámivých slibů komunistů. To však nemůže přebít fakt, že KSČ byla v české společnosti už pevně zakořeněná. A nemohla ne-

Putna

Středa Baldýnský být, vždyť v parlamentních volbách meziválečného Československa pravidelně obsazovala místo druhé či třetí nejsilnější strany! Takže když Gottwald začal troubit k únorovému šturmu proti demokracii, netroubil do prázdna. Jeho stranické pluky včetně těch sympatizujících slyšely dobře. Ruskou pomoc vůbec nepotřeboval. Prostě únorový puč byl výsledkem stavu česko(slovenské) společnosti a kdo tvrdí něco jiného, přehrává jen zamrzlý alibistický tón z partesu „my nic, my muzikanti“.

Zvláštní pozornost si zasluhují tehdejší demokratičtí lídři. Podcenili zakotvenost komunistů v české společnosti a přecenili zakotvenost demokracie. Po návratu do vlasti z koncentráků a exilu trochu připomínali francouzský restaurační režim po revoluci a Napoleonovi: nic nezapomněli a nic

Čtvrtek

Oliva se nenaučili. Vždyť jsme měli republiku jako „šáteček krumplovaný“, tak ji obnovíme.

Byli to naivové, v tom má náš milovaný čestný předseda SPO a prezident republiky Miloš Zeman pravdu. Nezaznamenali ani probouzení „dolního lidu“k vlastní důstojnosti, komunisty nejdříve podporované, později zneužívané. A tak když v únoru komunisté bez problému zaplňovali náměstí stovkami tisíců demonstrantů, hrozili oni „zvukem drnčení stahovaných rolet“živnostnických krámů.

Dejž jim politický bůh rozhřešení. A našim politikům poučení. JIŘÍ HANÁK

Pátek Šustrová Sobota Hanák