Bourání kostelů asi není perzekuce

Oficiálně je dnes v Číně uznáváno pět náboženství – buddhismus, konfuciánství, taoismus, islám a křesťanství. Ostatní se musí registrovat a být příslušnými úřady schváleny. U neregistrovaných věřících, obvykle právě z tzv. domácích církví, totiž často dochází k šikaně. Kontroly ale probíhají i u registrovaných náboženských skupin a praktikujících. Podle odhadů žijí v Čínské lidové republice až desítky milionů křesťanů. Řada věřících proto utíká ze země do liberální Evropy či USA. Větší pochopení pro perzekvované věřící mají například úřady v Německu, Švýcarsku nebo severských zemích.

Česká republika je dlouhodobě k čínským žadatelům o azyl nevstřícná. ČTK zjistila, že mezi roky 1990 a 2016 získalo tuzemský azyl pouze 17 čínských občanů, přitom mezi roky 1999 a 2006 přicházely tisíce žádosti: jen v roce 2003 jich bylo 854.

Pokudministerstvo vnitra mluví o bezpečnostní hrozbě, pak Bezpečnostní informační služba (BIS) je ale jako takové ohrožení nevidí. A v materiálu, který ministerstvu ke kauze připravovala, ani nic takového nezmiňuje. Potvrdil to pro projekt Sinopsis zdroj z bezpečnostních kruhů. V souvislosti s čínským vlivem poukazuje BIS spíše na některé české politiky než na čínské křesťany.

Čínští křesťané, kteří v Česku před zhruba dvěma lety požádali o azyl, mohou být podle informací z vnitra (dle článku týdeníku Respekt) bezpečnostním rizi- kem. Údajně by mohli komunikovat s cizími tajnými službami. Tím mimo jiné vysvětluje ministerstvo vnitra (MV), proč sedmdesáti z nich žádost odmítlo. Část z nich podle MV také nejsou perzekvovaní věřící, ale jen ekonomičtí migranti. S tím však nesouhlasí jedna ze skupiny čínských křesťanek, říkejme jí paní M.:

„Jsem si opravdu jistá, že ti, s kterými jsem se (během azylového řízení) setkala a mluvila, jsou praví věřící. Jsme křesťané, takže poznáme, kdo praktikuje a uctívá Boha. Je nás asi sedmdesát.“

Tvrdí však, že se do jejich skupiny během pobytu v uprchlickém zařízení v Kostelci nad Orlicí snažil jeden či dva podezřelí Číňané dostat. Předstírali, že jsou žadatelé o azyl, zjišťovali si ale o ostatních informace a poté vyhrožovali zveřejněním jejich jmen. V té době začali také čínští novináři a ambasáda v Praze informovat o tom, že ve skupině žadatelů o azyl nejsou křestané, ale ekonomičtí migranti. Stranický deník China Daily zmiňuje hned v úvodu jednoho svého článku, že udělení azylu těmto lidem by mohlo ohrozit česko-čínské vztahy:

„Čínští experti se domnívají, že tito lidé mohou takzvanou náboženskou vírou zakrývat jen obyčejné migrační snahy.“

To čínští věřící popírají a mluví naopak o sledování, zastrašování a vyhrožování ze strany čínské ambasády v Praze. Strach je také dlouho držel v ústraní, báli se mluvit s médii a odhalit svou identitu. Poprvé na kameru promluvila až jedna z nich tento týden, na severní Moravě:

„Celkem dost se bojím čínské ambasády, jelikož se usilovně snaží zjistit naši identitu. Bojím se toho, že by se o mně dozvěděli, a jelikož mám rodinu v Číně, úřady by jim mohly hodně ublížit, šikanovat je, zadržet je, odsoudit je.“

Rozvědka v akci

O vzrůstajícím vlivu čínské kontrarozvědky píše ve své zprávě i Bezpečnostní informační služba:

„V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti.“

Tak kdo je vlastně bezpečnostní riziko pro Česko?

Nárůst čínského vlivu lze ukázat napří- klad na provázanosti čínské firmy CEFC s našimi politickými špičkami. Prezident Miloš Zeman má dokonce od roku 2015 jako čestného poradce předsedu této společnosti Jie Ťien-minga. Muže s nejasnou minulostí, který podle jednoho ze svých veřejně dostupných životopisů působil i v kontroverzní Asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC), jež bývá považována za veřejnou tvář čínské vojenské rozvědky.

Loni americká FBI obvinila jednoho z jeho spolupracovníků z CEFC z korupce a podplácení v Africe. Ve čtvrtek čínská policie zatkla samotného Jia.

Perzekvovaní věřící

Peking se dlouhodobě snaží omezovat domácí církve a všechny věřící mít zcela pod kontrolou. Podle nedávného průzkumu organizace ChinaAid v několika čín- ských provinciích bylo zjištěno, že více než 96 % vedoucích domácích církví již pocítilo dopady související s vyšetřováním; 85 % respondentů uvedlo, že si o nich místní pracovníci Úřadu pro náboženské záležitosti (SASA) založili spis.

„Od začátku roku 2012 (nástup Si Ťin-pchinga k moci) pozorujeme, že přibývá případů pronásledování,“uvádí ChinaAid ve své zprávě.

Čínská strana azylanty v Česku také dávala do souvislosti se zakázanou sektou Východní světlo (Eastern Lightning / Almighty God). Několik členů tohoto kultu má údajně na svědomí vraždu ženy na jihu Číny. Takzvaný „incident z McDonaldu“vedl v roce 2012 k masivnímu tažení proti těmto věřícím. Důvodem zákazu sekty ale pravděpodobně byla jejich kritika komunistické strany, informuje BBC:

„Tato sekta je výslovně antikomunistická, čínskou komunistickou stranu nazývá ‚rudým drakem‘.“

Během čtyř let čínská policie začala sledovat a stíhat členy tzv. domácích nebo podzemních církví – skupin věřících, kteří se setkávají a praktikují tajně. Zda mezi čínskými žadateli o azyl někdo ze sekty Východního světla je, se ale s jistotou neví. Ač ministerstvo vnitra odmítlo jednotlivé případy čínských křesťanů komentovat, ministr Lubomír Metnar má jasno:

„Část z nich skutečně čínskými křesťany nebyla, ale ani být nemusela. A těch sedmdesát negativních rozhodnutí bylo vydáno proto, že materiály předložené žadateli byly důkladně prověřovány v zemi původu a nebylo zjištěno, že tyto osoby jsou pronásledovány státními orgány ve své vlasti.“

Získat potvrzení a vyvézt ze země materiály dokazující perzekuce ze strany čínské policie a úřadů není zcela reálné. I přesto čínští žadatelé podle informací projektu Sinopsis dodali českým úřadům desítky dokumentů dokazující jejich pronásledování. Což potvrzuje i paní M.:

„Každý z nás dodal nejméně dvacet dokumentů – články a důkazní dopisy.“

Ministerstvo vnitra ústy ministra Metnara množství materiálů potvrzuje vlastně také, i když jako omluvu za zpožděné rozhodnutí i konání a uvádí:

„Byly to stovky písemností (a vzhledem k tomu rozsahu i kvůli kapacitním možnostem našeho ministerstva to trvalo déle).“

Panika v komunitě

Zatím se výsledky více než dva roky protahovaného azylového řízení dozvěděl jen malý zlomek čekajících Číňanů. V jejich komunitě informace o rozhodnutí české vlády vyvolaly paniku. Například jedna ze skupiny žen, hlásících se k protestanství, je zdrcena:

„Netušila jsem, že praktikovat a obhajovat víru je tak těžké.“

V průběhu azylového řízení absolvovali čínští křesťané nejen řady výslechů a pohovorů, úředníkům museli doložit i zmiňované dokumenty potvrzující jejich identitu, ale také důkazy, že jsou ve své zemi perzekvováni. Výslechy, sledování i zatýkání, tak vypadal život většiny z nich v Číně. Takové chování k věřícím potvrzují i lidskoprávní organizace. Po- dle Amnesty International je svoboda vyznání v Číně stále potlačována. V posledních letech je dokonce zřejmý nárůst perzekuce věřících:

„Svoboda náboženství je nadále systematicky potlačována.“

Zprávy neziskové organizace HRWF – Human Rights Without Frontiers International (Lidská práva bez hranic Int.) – o přístupu k věřícím v Číně jsou mnohem konkrétnější. Obsahují například i jmenný seznam všech dostupných případů odsouzených věřících nebo analýzu o perzekucích věřících v této zemi:

„Je tragicky ironické, že režim investoval takové úsilí do bojů proti ‚zlým kultům‘, které údajně podkopávají státní moc a bezpečnost. Obvykle jde o členy Falun Gong / Falun kung a protestanty – skupiny, jež nikdy nepoužívaly nebo nepodporovaly násilí a jen stěží představují hrozbu pro stabilitu v ČLR. Jde tedy především o růst a popularitu takových skupin, které rozhněvaly Státní úřad pro náboženské záležitosti a vyprovokovaly drsné reakce vládních orgánů.

Křesťanská církev zakouší v Číně ústrky a pronásledování už od roku 1949, do roku 1958 vláda zrušila oficiálně všechny veřejně působící církve. Začalo období tzv. radikální protináboženské politiky a trvalo až do roku 1976, smrti Mao Ce-tunga. Přesto většina ze 78 čínských křesťanů zatím nezíská v České republice azyl. Ministerstvo vnitra je považuje za možnou bezpečnostní hrozbu. Česká republika je k čínským žadatelům o azyl nevstřícná. Od roku 1990 získalo azyl pouze 17 lidí, ačkoli jen v samotném roce 2003 dorazila na vnitro skoro tisícovka žádostí.

Pětiletá demoliční kampaň

Už pět let v zemi také pokračuje tzv. demoliční kampaň, v rámci které jsou ničeny kostely. Za poslední čtyři roky nechaly úřady strhnout ve východočínské provincii Če-ťiang přes tisíc dvě stě křížů. V řadě provincií platí zákaz umisťovat na budovy jakékoliv objekty vyšší, než je desetina z hlavní stavby. Kostely, jež ještě zůstaly stát, tak v řadě případů přišly o svůj symbol – kříž. O pokračujícím útisku věřících v Číně hovoří i čeští představitelé církve, včetně biskupa Václava Malého:

„V Číně nejde jen o pronásledování křesťanů nebo Tibeťanů, ale také například o pronásledování advokátů, kteří se zastávají lidí na venkově, když přijdou o svoji půdu. Pronásledováni jsou učitelé, kteří jsou vystavováni tlaku, aby učili pouze podle oficiální linie. Tyto represe nejsou omezeny jen na určitou skupinu čínského obyvatelstva, ale jsou namířeny celkově proti každému jednotlivci nebo skupině, jež projeví samostatnost nebo nejedná přesně v linii komunistické strany.“

Autorka, sinoložka, působí v projektu Sinopsis, což je projekt Ústavu Dálného východu FF UK v Praze a AcaMedia, z. ú.