Příběh určený pro oči, uši a ruce:
Právě to se podařilo rodině Kinských, když před třemi lety na zámku ve Žďáru nad Sázavou zřídila Muzeum nové generace.
Odrazuje vás podivný a nikterak lákavý název muzea? Nechte tentokrát pochybnosti stranou, protože ve skutečnosti vás na žďárském zámku čeká překvapení. Zážitková expozice je plná audiovizuálních triků a nic podobného jinde v Česku zatím nenajdete. Navíc je tu otevřeno celý rok, takže se sem můžete vypravit i teď v zimě. Nejlépe o víkendu, protože to bývá otevřená další zajímavá expozice: modelové kolejiště, v němž se pomyslně projedete stále zelenou Vysočinou.
Na žďárský zámek se desítky let jezdilo do Muzea knihy. Kdo ho viděl jednou, už se sem větši- Na prohlídku netradičně pojaté expozice doplněné hudbou a 3D promítáním by ve velkém městě před pokladnou stály fronty. Ve Žďáru nad Sázavou, městě uprostřed Vysočiny, kam je to pro kdekoho trochu z ruky, bývá nabito jen v druhé půlce ledna, kdy muzeum vyhlašuje dny volného vstupu, a pak samozřejmě při akcích. Ty se ale chystají až na hlavní turistickou sezonu, a tak si nenechte ujít příležitost vidět něco mimořádného a nemačkat se přitom v davech.
Jedním z hlavních kouzel muzea je audioprůvodce. Sice přijdete o možnost sdělovat si zážitky, ale možná si cestu, kterou prošel areál bývalého cisterciáckého kláštera a nynějšího zámku během uplynulých téměř osmi století, užijete sami se sebou o to víc. Příběh vyprávěný starým mnichem amalým děvčátkem se odvíjí v oživených nebo interaktivních zastávkách od prvopočátků až po současnost. Budete bloudit ponurými hvozdy společně smnichy cisterciáky, kteří klášter začali budovat v polovině 13. století, poznáte kronikáře Jindřicha Řezbáře, autora veršované latinské kroniky Cronica domus Sarensis, Kroniky žďárského kláštera, i cis- terciácký denní režim, podřízený heslu Modli se a pracuj.
Od baroka k dnešku
Z temného středověkého přízemí vystoupíte do patra, do období baroka. Čeká vás procházka barokním labyrintem a divadlem, objevování cizích říší, videomapping i příběh nejslavnější dvojice žďárských dějin, opata Vejmluvy a architekta Santiniho, a jejich společ- ného díla. Tím je především poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zapsaný mezi památky UNESCO. V závěru expozice si prohlédnete například jedinou dochovanou barokní sušárnu chmele v Česku a rozloučení se odehrává na schodišti s komiksovou časovou osou od založení kláštera až po zápis Zelené hory na seznam UNESCO.
Barokní příběh končí téměř hned za zdmi kláštera: posledním pozdravem baroka je poutní kostel, který na vše dohlíží z blízké Zelené hory, a barokní most, po kterém zamíříte do centra Žďáru. Město jako takové mělo smůlu: co nezničila druhá světová válka, dokonalo vedení města v 70. letechminulého století, kdy rozsáhlá asanace historických domů proměnila Žďár v město plné paneláků a neosobních krabic. To málo, co ze starého města zbylo, hledejte v uličkách v dolní části hlavního náměstí kolem kostela sv. Prokopa, kaple sv. Markéty a Staré radnice.
Kousek odtud v domě kultury na vás čeká velké modelové kolejiště. Je inspirované Vysočinou. Když nebudete spěchat, objevíte spousty vtipných detailů, od pootevřených kadibudek přes srny, jeleny a divoká prasata až po zmiji vyhřívající se na kameni. Schválně, co ještě se vám podaří najít?