Praha chce vodu zpátky. Do voleb
PRAHA Po revoluci spravovalo vodu v Česku devět státních podniků a dva pražské. Privatizace je rozmetala a majetek přešel na obce, aniž by jim k tomu stát dal odbornou pomoc či peníze. Tak propukla dekáda neuvážených prodejů vodohospodářské infrastruktury soukromým firmám, která omezila veřejnou kontrolu nad nenahraditelnou komoditou.
Většina starostů netušila, k čemu to povede, ale dnes už je účet jasný – vlastnictví je rozdroleno mezi 6400 majitelů, k nimž ještě navíc patří přes 2700 zasmluvněných provozovatelů, a na potrubí v rámci celé země je odhadem až 80 miliard vnitřního dluhu neboli investic do obnovy, které se měly udělat, ale neudělaly.
V těchto letech nastává příhod- ná konstelace, aby se voda vrátila do správy obcí: aktivita má podporu parlamentních politiků i vlády. Ministerstvo financí před dvěma lety zpřísnilo pravidla, co si smí vodohospodáři započítat do zisku a nákladů. Staré smlouvy dobíhají do finále, takže si městamohou domluvit lepší podmínky. Na příznivou vlnu naskočila i Praha. Radní schválili harmonogram, podle něhož by rádi ve dvou krocích dosáhli stoprocentní vlády nad vodou.
Cenu nenechat jen trhu
Praha patří k městům, která před lety sáhla po řešení, jež se krátkodobě jevilo coby výhra, ale z dlouhodobého hlediska značilo problém. Samosprávy – Praha mezi nimi – si nejčastěji ponechaly infrastrukturu, ale provoz prodaly soukromé firmě, případně jí ho pronajaly na dvacet i více let.
Vlastnit trubky přináší hlavně povinnosti – rozšiřovat síť, obnovovat ji, dostavovat čističky. Naopak provoz přináší zisk. Když se město vzdalo této části, ztratilo přístup k rozhodování o rychlosti amíře investic, přístup ke zdroji, z něhož se dá obnova financovat, a přístup k evropským dotacím na takové projekty. Stoprocentně samosprávní kontrola má i benefit, že cenu vody pro koncové spotřebitele nemusejí určovat jen studená pravidla tržní ekonomiky. Město se může rozhodnout zohlednit sociální únosnost, například když do vodného se stočným plně nepromítne výši provedených investic.
Praze patří trubky, provoz spadá pod Pražské vodovody a kanalizace (PVK), které v 90. letech koupila za sedm miliard francouzská Veolia. Podle smlouvy mají PVK potrubí v pronájmu do roku 2028. Povede-li se pražská transformace, může proklestit příkladnou cestu pro další města. Nepovede-li se, přidá další promarněnou epizodu do neveselé vodohospodářské historie. Záměr musí schválit zastupitelstvo i vedení Veolie.
Pojistky a protipojistky
V pražském příběhu hodně rozhoduje čas, resp. dvě data. Prvním je říjen, kdy se konají komunální volby. Rada sestavená z ANO, ČSSD a Trojkoalice potřebuje úkol splnit předtím, už jen proto, aby mohla péči o vodu proměnit v politické body u voličů. Druhým datem je 30. září. Podle dva roky starých regulí ministerstva financí musí mít vodohospodáři s obcemi podepsané takzvané dohody o rozdělení vloženého kapitálu, jinak si provozovatel nesmí počítat do zisku hodnotu infrastrukturního majetku.
Co zní složitě, znamená jediné – menší peníze pro soukromé provozovatele, když se s nimi město nebude chtít nebo nestihne domluvit. Praha a Veolia tak na sebe mají vzájemně páku. Veolia v podobě akcií v PVK, Praha v zatím nepodepsané dohodě o rozdělení vloženého kapitálu.
Nejprve chce město od Veolie koupit 49 procent v PVK za 1,7 až 1,97 miliardy. Tak byměsto získalo přístup k výplatě části dividendy – mluví se až o třech miliardách do roku 2028 –, z níž by se pokryly náklady na odkup akcií. Součástí dohody má být i předkupní právo na zbytek akcií. Praha by směla nárok uplatnit nejdřív v roce 2025, nejpozději by ráda skoupila PVK v roce 2028, kdy Veolii končí provozní smlouva.
Po schválení scénáře radními se nyní spustí hloubková kontrola hospodaření PVK. Pak se stanoví cena za menšinový podíl a přichystají detailní smlouvy, v nichž si Praha i Veolia kryjí záda, každá pochopitelně sama sobě. Harmonogram předpokládá, že k podpisu smluv dojde v červnu.
Klíčovým dokumentem pražské „vodní transformace“bude akcionářská dohoda. Veolia chce zachovat svou dominanci v každodenním manažerském řízení, čímž zůstane právo rozhodování její francouzské matce. Praha usiluje o záruku, že skutečně zásadní změny se bez jejího souhlasu neuskuteční. Třeba prodej akcií někomu dalšímu nebo zrušení firmy s likvidací. V podstatě jde o pojistku, aby těsně předtím, než město PVK převezme, nezmizelo z firmy všechno cenné a nezůstaly jen enormní dluhy.