Psychologie jídelních lístků
Při jeho tvorbě se využívá nejnovějších poznatků behaviorální ekonomie. Velké nadnárodní řetězce provádí složité testy zhruba rok a půl, než svou práci na tomto stěžejním dokumentu dokončí. Výsledkem je... restaurační menu. Může to znít absurdně, ale za vytvořením relativně prostého seznamu jídel je složitá psychologie. A málokdo si uvědomuje, kolika důmyslnými fígly restaurace ovlivňují, co si vlastně hosté objednají k jídlu.
Až budete v nějaké lepší restauraci, naschvál se podívejte, co vám jídelní lístek nabízí ve svém pravém horním rohu. Vědci již dávno zjistili, že do tohoto místa zabloudí lidské oči nejdříve a chytří restauratéři právě tam umísťují jídlo, kterého chtějí prodat nejvíce (nejčastěji tedy ty nejdražší pokrmy). Dalším trikem je umístit to nejdražší jídlo hned na začátku stránky. Zbylé pokrmy připadají hostům rázem finančně dostupnější. Možná si neobjednáte humra za dva tisíce korun, ale steak za pětistovku vám najednou přijde jako docela rozumná volba.
Kvalitní restaurace také vědí, že svou nabídkou nesmí hosta zahltit. Jak již dávno zjistili behaviorální ekonomové, lidé si spíše vyberou z několika málo variant, zatímco příliš široká nabídka je odradí. Potvrzuje to i studie vědců z Bournemouth University, jež došla k závěru, že ve fastfoodových řetězcích si lidé chtějí vybíratmaximálně z šesti jídel určité kategorie. Ve vybranějších restauracích chtějí nabídku jen o něco pestřejší – sedm až deset pokrmů.
Samotný popis jídla je pak hotovou magií. Jakkoli to řadě z nás může přijít směšné, vyplácí se dávat pokrmům popisná jména, zvláště ta působící nostalgicky. Názvy jako „babiččin domácí citronový koláč“mohou podle jedné studie z roku 2001 zvednout prodeje zhruba o čtvrtinu. Restauratéři také neprohloupí, když k názvu zeleninové přílohy přidají nějaké znělé přídavné jméno. Křupavé šalotky, případně zpěněné fazolky se totiž podle pár let staré americké studie objednávají až o čtvrtinu častěji než ty „obyčejné“. Správná volba slov v menu může dokonce způsobit, že má host plnou pusu slin. Vědci Kolínské univerzity zjistili, že je k tomu zapotřebí volit slova, při jejichž vyslovení používáme přední a pak zadní část úst, jako kdybychom jedli (němečtí vědci uvádí jako příklad vymyšlené slovo bodok).
Výběr jídla ovlivňuje i zrak, ne nadarmo přidává řada restaurací do menu i fotografie pokrmů. Jak při jednom experimentu na táboře YMCA zjistili vědci z Iowa State University, jídlo, u něhož byla v jídelním lístku i fotografie, si vybralo o 70 procent více studentů.
Několik následujících týdnů ukáže, jak relevantní jsou tyto mé pravidelné texty. Jestli se na „meníčku“některé z restaurací v Česku neobjeví „babiččin domácí křupavý bodok“, tak snad ani nemá cenu v psaní pokračovat.
Jakkoli to řadě z nás může přijít směšné, vyplácí se dávat pokrmům popisná jména, zvláště ta působící nostalgicky. Názvy jako „babiččin domácí citronový koláč“mohou podle jedné studie z roku 2001 zvednout prodeje zhruba o čtvrtinu.