Musíme hlídat, dokud je čas

Ve střední Evropě dochází k pozvolnému úpadku demokratického myšlení. Demokratické instituce a složitá dělba moci mezi nimi už netáhnou. Na vzestupu jsou politici koncentrující v rukou i tu moc, která jim v liberálních demokraciích nemá náležet. Ještě pořád ale máme čas, abychom se proti ohýbání pravidel ozvali.

Poslední dobou zažívá střední Evropa obrat. Místo toho, aby se postupně přibližovala Evropě západní, děje se pravý opak. Změny je někdy těžké postřehnout. Dějí se krok po kroku, postupným podřízením klíčových demokratických institucí.

V Maďarsku v roce 2015 sloučil Viktor Orbán všechna veřejnoprávní média do jedné společnosti, aby je mohl snáze ovládat. V Polsku se vláda médií zmocnila brzy potom, co se dostala k moci; nyní tam prošla reforma soudnictví, která posiluje vliv vládnoucích politiků na jmenování soudců. Podle Evropské komise tak Polsku hrozí porušení vlády práva, a zemi by dokonce mohli pozastavit hlasovací práva v EU.

I v Česku některé kroky vrcholných politiků vzbuzují pochybnosti. Prezident opakovaně prokazuje, že jeho ochota řídit se ústavními zvyklostmi je dána pouhou (ne)shodou s vlastními zájmy. Je to teprve rok a půl od náhlé a s odbornou veřejností nijak neprobrané policejní reformy. Vláda bez důvěry přichází v těchto dnech se snahou usnadnit výměny úředníků skrz změnu služebního zákona. Ministr spravedlnosti přes odpor špiček justice prosadil změnu výběru soudců – a to pouhými podzákonnými předpisy.

Co se týká veřejnoprávních médií, probíhá ustavičné zpochybňování jejich práce. Naposledy prezident v jedné soukromé televizi napovídal, jakým způsobem může parlament odvolat členy Rady České televize.

Ukazuje se, že se v křehkých začínají- cích demokraciích nepodařilo mezi lidmi dostatečně silně ukotvit základní princip liberální demokracie – že svobodu negarantují charismatičtí a třeba schopní jednotlivci, ale důsledné oddělování jednotlivých mocí. Ty se dokážou vzájemně hlídat a vyvažovat jen v případě, že si jedna z nich neuzurpuje protektorát nad všemi ostatními. V budoucnu se tak může stát, že sice budeme ve střední Evropě žít ve státech, které mohou na první pohled vypadat jako skutečné demokracie – vždyť mají volby s účastí několika politických stran a svobodu projevu –, ale ve skutečnosti už půjde o trochu jiný režim.

Je potřeba dát najevo, že nám na demokratických institucích a jejich nezávislosti záleží a že ohýbání pravidel neprojde bez povšimnutí. Rekonstrukce státu proto společně s odborníky na ústavní právo připravila výzvu Mantinely demokracie. Společně apelují na politiky všech parlamentních stran, aby se přihlásili k tomu, že nikdy nepřekročí 19 konkrétních hranic, které vycházejí z principů dělby moci. Vznikl tak jasný závazek, který můžeme společně hlídat.

Výzva jistě sama o sobě změnám nezabrání, slouží ovšem jako užitečný kompas občanské společnosti. Na nás všech bude záležet, jestli budeme putovat zpátky v čase.

V křehkých začínajících demokraciích se nepodařilo mezi lidmi dostatečně silně ukotvit základní princip liberální demokracie – že svobodu negarantují charismatičtí a třeba schopní jednotlivci, ale důsledné oddělování jednotlivých mocí

Autor je manažerem Otevřené společnosti, o. p. s. (garantské organizace Rekonstrukce státu)