Jak ušetřit nervy i státní rozpočet
Tak od dnešního odpoledne budeme mít staronového pana prezidenta. Nebudu zastírat, že se s ním diametrálně rozcházím v názorech mj. na to, jaké jazykové prostředky by měl při oficiálních příležitostech užívat přední představitel kulturního národa, pročež má mé nadšení z jeho opětovného nástupu do úřadu své velmi striktní meze. Ale zvolili jsme si ho demokraticky, takže moje subjektivní pocity nejsou relevantní.
Chtěl bych se proto raději věnovat ekonomickému a společenskému aspektu té prezidentské volby. Podle předvolebních odhadů ministerstva vnitra měla výše nákladů na letošní prezidentské volby dosáhnout zhruba 445 milionů korun na odměnách pro členy volebních komisí, tisku hlasovacích lístků a ještě asi dalších výdajích.
Pondělí Neff Když k tomu přičteme bezpečnostní opatření a ještě pár nějakých mimořádností, myslím, že jsme z našich společných peněz hravě utratili půl miliardy. Podívejme se tedy, co jsme za ty peníze dostali.
Jasně, prezidenta. Ale to přece jen není všechno: ještě vybledlé billboardy, cáry předvolebních plakátů a další nepořádek, který nalezneme na mnohých místech dodnes. A co především: rozhádanou občanskou společnost. Pominu teď, jaké ekonomické škody tyhle hádky napáchaly (třeba tím, že se řešily v pracovní době namísto produktivnějších činností), a zaměřím se spíše na fakt, že vznik takto emočně vypjaté atmosféry kvůli odlišným názorům na kandidáty v demokratické volbě o nás něco vypovídá. Konkrétně že jsme si v letech totalitních reži-
Úterý Putna
Středa Baldýnský mů vytvořili totalitě odpovídající tradici, kterou si pečlivě udržujeme: velká většina příznivců ať už jedné, či druhé strany není schopna akceptovat argumenty strany opačné, ba ani to, že někdo se zdravým rozumem vůbec může svobodně mít opačný názor (protože když ho má, tak je buď – řekněme – tak slabomyslný, že podlehl cizím vlivům, nebo je podplacený či jinak zkorumpovaný). Hroutí se z toho stará přátelství a i rodinná soudržnost dostává občas trhliny. To asi není úplně v pořádku, a možná bychom se tedy měli pro budoucnost trochu poučit – zejména v tom směru, zda budeme i při příští volbě prezidenta zase chtít zaplatit půl miliardy za to, že si zkalíme mezilidské vztahy.
Mně se zdá, že bychom se bez toho docela dobře obešli. Ať se ra-
Čtvrtek
Oliva ději pohádají politici v parlamentu, ostatně jsou to přece naši zástupci, tak ať nás zastoupí i v těch hádkách. Bude to levnější, mají to v popisu práce, a ke všemu je takové spory – alespoň podle přenosů z jednání parlamentu – snad dokonce baví. Ale my, kmáni, je ke štěstí dost určitě nepotřebujeme. Jinými slovy, stálo by podle mne za úvahu vrátit se k volbě prezidenta zákonodárnými sbory.
Výsledek volby by nebyl o nic horší, a navíc bychom si uspořili negativní emoce i půl miliardy ve státním rozpočtu, což by obojí byl docela pozitivní počin. KAREL OLIVA
Pátek Šustrová Sobota Hanák