Z lahve vypuštěný džin neústavnosti
Druhý týden po zveřejnění informace o vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně již není na Slovensku nosným tématem jejich násilná smrt. Heslem opozice, většiny médií a části veřejnosti, zejména mladších ročníků, se stalo svržení vlády. Smrt cynicky posloužila jako záminka ke spuštění masových veřejných protestů proti premiérovi Robertu Ficovi a jeho ministrovi vnitra Robertu Kaliňákovi.
ším mužem ve vládě i ve straně, to chápe jako hrozbu, neboť odchod Kaliňáka je pro něj cosi jako odstranění nejsilnější ochranné bašty a jako předzvěst generálního útoku na premiéra a předsedu strany Smer-SD samotného.
Pokus o destrukci fungování státu
Kaliňák byl v minulosti obviňován z různých machinací, leč nikdy se neprokázala jeho vina. Lidová tvořivost přinesla poté heslo „skutek se nestal“. Tento slogan zrcadlí nejen hlubokou nedůvěru k orgánům činným v trestním řízení nebo k politice vládní strany Smer-SD, je to i výraz silného paušalizování jakéhokoli vyšetřování, bez znalosti trestních právních norem, faktů a jejich souvislostí. Cokoliv, co nebylo vyšetřeno nebo bylo odloženo pro absenci faktů nasvědčujících spáchaní trestného činu, je v očích veřej- nosti vnímáno jako zmanipulovaná, lživá realita. Skutečnost, že na Slovensku nebyla dodnes žádná takzvaná velká ryba odsouzena kvůli korupci nebo machinacím při výběrových řízeních, poskytuje tomuto silnému pocitu nedůvěry vhodné palivo.
Kolotoč osočování, přerůstající do otevřené nenávisti, zachvátil prakticky celou zemi. Nezralost slovenské demokracie, neznalost a nerespektování pravidel demokratického režimu nejen u laické veřejnosti, nýbrž i u hlavy státu, která nechápe nebo netuší, že pravidelné parlamentní volby slouží jako pojistka vůči politické nestabilitě až státním převratům, se staly aktuálním dominantním motorem. Nikoho nezajímá, že vláda má v parlamentu stále většinovou podporu a že nespokojenost není důvod k nové vládě nebo novým volbám, neporušuje-li politická moc ústavu.
Pokus o destrukci fungování státu, pokus o změnu pravidel v průběhu hry, tak lze stručně pojmenovat současné dění na Slo- vensku. Snahy zabrzdit nebezpečný vývoj nejsou ve veřejném prostoru nikde vidět. Jen prezident Kiska, patrně někým upozorněn na neznalost ústavních pravomocí, začal koncem týdne mírně couvat, když přišel s návrhem, aby tři nejvyšší ústavní činitelé podepsali deklaraci, v níž by se pokusili najít společné stanovisko k probíhajícím událostem.
V atmosféře nenávisti, zloby a enormního napětí ve společnosti si jen těžko lze představit, že vyšetřovací tým, jenž má za úkol objasnit vraždu novináře a jeho přítelkyně, pracuje v pohodě a v dobré kondici. V tomto kontextu zní Kiskova slova, že „je nezbytné, abychom společně vyjádřili důvěru a podporu orgánům činným v trestním řízení, které vraždu vyšetřují (...) jako nejvyšší ústavní činitelé bychom se měli zavázat, že nutnou vzájemnou součinností přispějeme k vyřešení politické krize a uklidnění atmosféry v naší zemi“, značně neupřímně.
Média a ulice už vraha znají
Co bude dál? Sotva lze ještě vypuštěného zlého džina, jemuž se zalíbilo páchat darebáctví, dostat zpátky do lahve. Fakta nikoho nezajímají. Střízlivé hlasy vyzývající k rozvaze jsou opomíjeny nebo umlčeny. Pro média a ulici je vše jasné – ony již znají vraha – je to zcela nepochybně italská mafie s premiérem Ficem v čele. K čemu ještě něco vyšetřovat? Odsoudit a zavřít, tak zní hlas „lidu“.
A aby toho nebylo dost, expremiér Vladimír Mečiar, nejtemnější postava slovenské politiky 90. let, ohlásil vznik nové politické strany, které chce podat pomocnou ruku. O černohumorné momenty není ani v době nejturbulentnějších událostí na Slovensku těchto dní, jak vidět, vůbec žádná nouze.