Proroctví o Letech

Pokusy získat účelově z historie politický kapitál jako v případě bývalého romského tábora

1943, kdy byl po tyfové epidemii zlikvidován. Epidemie propukla kvůli katastrofálním hygienickým podmínkám v přeplněném táboře, přičemž internovaní lidé byli cíleně oslabováni podvýživou. Na zásah českého ministerského úředníka byl sice odvolán velitel tábora, avšak tragédii již nešlo zabránit. V táboře přišla o život celá čtvrtina internovaných.

Zbytečný spor

Zásadní je, že tábor v Letech byl součástí nacistické likvidační mašinerie. Odtud byly vypraveny tři transporty do Osvětimi. To další je jen žonglování úředními termíny. Z úředního hlediska tábor neměl přímé likvidační určení.

Na rozdíl od koncentračních táborů byli někteří z internovaných léčeni v písecké či strakonické nemocnici, a jiní byli dokonce propuštěni, buď za dobré chování – měli-li kam jít –, nebo při změně pracovního tábora na cikánský, respektive po likvidaci cikánského tábora.

„Na území bývalého Protektorátu Čechy a Morava nebyl z důvodů české nespolehlivosti a z důvodů plánovaného poněmčení zřízen žádný koncentrační tábor,“uvedla kdysi Lenka Linhartová z archivní správy. „Otevřeny tu byly jen tábory sběrné, kárné a internační.“

Tábory umístěné tehdy v dnešním Česku – údajně s výjimkou Dětřichova u Moravské Třebové – tedy neměly vyhlazova- cí charakter. Nic na tom nezmění ani ex post usnesení české vlády z roku 1999, jež tábor v Letech nazvala koncentračním.

Uzákoňovat historii či žonglovat s historickými termíny nepřísluší zákonodárcům ani exekutivcům. V posledku je spor o kategorizaci tábora v Letech marný a zbytečný. To podstatné nikdo nepopírá a případné námitky jsou marginální. Navzdory tomu se téma tábora v Letech dlouhodobě stává kolbištěm, kde vládne extrém nad věcnou diskusí.

Různé typy táborů

Velmi zajímavá je zmínka o „české nespolehlivosti“! Nebylo by totiž dobře, aby nám unikla informace o množství táborů

Přecitlivělost versus drzost

Na druhou stranu je zřejmé, že nelze dogmaticky požadovat, aby byly pietně upraveny a zachovávány a z běžného života vyjmuty všechny objekty, v nichž byly nacistické věznice a tábory, kde trpěli a umírali lidé. Nejen pro obrovskou nákladnost až neproveditelnost, ale i proto, že ani vybudováním tisíců kamenných pamětních míst nevytvoříme živou paměť národa. Ta se utváří pomalu a pracně, a nikoliv spektakulárními akcemi, ale klopotnou denní prací a osobními příklady.

Exaltovaná citlivost, až spektakulární přecitlivělost, a na druhou stranu neskonalá drzost některých politiků, kteří většinou nemají dost životních zkušeností, a tedy ani autentických témat, pak dohromady vytváří paradoxní situaci.

Populističtí, nacionalističtí, oportunističtí, méně či více rasističtí a xenofobní politici, kteří mají ústa větší než charakter a kterým to mluví rychleji, než myslí, často zabrousí do těchto citlivých témat a něco provokativního plácnou.

Mohou si být jisti dobrou až vynikající mediální odezvou. Zejména ze strany všech „lidskoprávníků“, protože pro ně samé to bývá též vynikající příležitost, jak se z často nulové politické viditelnosti dostat ke svým pár vteřinám slávy.