V piké jsem za ním poslal dávku

Svobodník Dygrýn překročil společně s dalšími letci hranice do Polska v polovině června 1939 s tím, že se chce zapojit do nově se tvořící československé jednotky. Jenže na konzulátu v Krakově se dozvěděl, že Poláci na svém území formování armády nedovolí. A že to nepovolí už ani Francouzi. Od konzula Znojemského se mu dostalo vysvětlení: „Ale mělo by se podařit dopravit vás do Francie a tam vstoupíte do cizinecké legie. V případě války z vás bude vytvořena samostatná československá jednotka, která bude bojovat po boku Francouzů.“

V krakovském Turistickém domě se spalo nepohodlně, ale Josef byl z Prostějova na společné ubikace uvyklý. Každý den přibývalo osazenstva z řad Čechoslováků. Mezi nimi Kubiš, Gabčík, Pechal, Jaroš, Vašátko, Šrom, Čurda, Přeučil a další budoucí hrdinové i zrádci ze západní i východní fronty. Nakonec s dalšími letci Dygrýn odplul na konci července 1939 lodí Kastelholm z gdyňského přístavu do Francie. Když tehdy poprvé uviděl moře, nemohl tušit, že se mu už za tři roky stane rakví.

Po vypuknutí války byl Josef Dygrýn povýšen na desátníka, na několika francouzských základnách prošel přeškolováním na jiná letadla, ale do bojů již nestihl zasáhnout. Po pádu Francie odplul z přístavu St. Jean de Luz do Británie. Na ostrovech následovalo nové přeškolení a výcvik na Hurricanech. Dygrýn byl přidělen nejprve k britské 85. a bezprostředně poté k 1. stíhací peruti. Tam se znovu potkal s krajanem z Vysočiny a pozdějším leteckým esem, o tři roky starším Karlem Kuttelwascherem, který nad ním držel ochrannou ruku. Nic v té chvíli ale nenasvědčovalo tomu, že by Dygrýn mohl být někdy nadprůměrným, ba výjimečným pilotem. Zvlášť když v říjnu a listopadu 1940 při nezdařených přistáních zcela zničil dvě letadla.

Paradoxy a nečekané obraty však patří k Dygrýnovu životnímu příběhu – nevzdávat se, být vytrvalý a „útočit“ze zadních, outsiderských pozic. Když se vrátil z prosincového doškolení a překonal jistou životní krizi, jakoby v něm cosi dozrálo. Navíc se v té době v Biggin Hill zamiloval do o dva roky mladší Angličanky Doris Gwen Emily Reevesové. Robert Reeves, bratr Doris, před pár lety vzpomínal v dopise adresovaném pilotovu příbuznému Janu Dygrýnovi, jak „Josef sedával s Doris pod stromem u jejich domu a maloval a vyleptával do destičky siluetu jejich psa. A když se vracel z bojové akce, dával průlety nad naším domem vědět, že je o. k.“Milostný vztah vyústil ve svatbu, která se uskutečnila 7. září 1941.

Nebe nad Londýnem

Válečná noc z 10. na 11. května 1941. Luftwaffe v té době přešla k nočním náletům na britská města. V té spoře osvětlené květnové tmě vystoupal Dygrýnův Hurricane do vzduchu celkem třikrát. A sestřelil tři nepřátelské letouny.

V hlášení Dygrýn popisuje první souboj: „Startoval jsem z Redhillu v 00.15 h. k noční stíhací hlídce do výšky 17 000 stop. Při kroužení nad Londýnem jsem ihned spatřil dvoumotorový bombardovací letoun (He 111). Letěl jižním směrem na stejném kurzu jako já, ale pode mnou a poněkud vlevo. Ihned jsem k němu zapikoval a provedl útok ze zadní strany z malé vzdálenosti, přičemž jsem vystřelil krátkou dávku. Nepřítel opětoval palbu, ale bez účinku. Jeho kulky prolétaly nad mým letounem. Šel jsem na to znovu, přičemž jsme si s Heinkelem opět vyměnili palbu. Jeho střely prolétaly za mým letounem a nepřítelova střelba pak náhle ustala. Přiblížil jsem se tedy zprava a vystřelil dlouhou dávku, přeletěl jsem ho a odpoutal se. Ihned se prudce zakolébal a přešel do střemhlavého letu. Pustil jsem se za ním a v piké jsem za ním poslal poslední dávku. Pak jsem ho viděl, jak se roztříštil o zem. Když jsem piké vybral, byl jsem nad Kenley. Vystříleje všechnu svou munici, vrátil jsem se na základnu v 00.58 h.“

Po doplnění munice a paliva vzlétl Dygrýn opět a krátce nato spatřil nad sebou další osamělý bombardér He 111. „Zatočil jsem, vystoupal a pustil se do stíhání. Byl jsem jižně od Gatwicku, když jsem před dosažením účinného dostřelu vystřelil několik krátkých dávek, ale bez pozorovaného výsledku a navíc nepřátelský letoun palbu opětoval. Potom jsem zamanévroval do pozice pro útok z boku a shora. Poté jsem vystřelil další krátkou dávku a z nepřítele začal vycházet černý dým, který procházel nad mou kabinou. Nepřátelský letoun potom začal hořet a přešel do neovládané vývrtky. V 02.05 jsem se vrátil na základnu.“

V 03.10 hodin se Dygrýnův Hurricane vznesl do vzduchu potřetí, což si pilot vymohl přímo na veliteli. Severovýchodně od Biggin Hillu zaregistroval průzkumný Junkers Ju 88, který se vracel po splnění úkolu nad Anglií. Dygrýn soupeře dostihl a zprava na něj vystřelil tři dávky. Poslední vypálil z pouhých 25 metrů. Ju 88 začal prudce ztrácet výšku a kouřily mu motory. Nad pobřežím za ním Dygrýn poslal poslední dávku, po níž Junkers vybuchl v plamenech. Ze třetí akce se euforií rozvibrovaný a horečnatě planoucí pilot vrátil na základnu ve čtyři ráno. Další start mu již nepovolili a museli zasáhnout fyzicky, aby ho vůbec vytáhli z kabiny. Byl to nevídaný výkon.

V následujících týdnech se „jednička“účastnila řady akcí nad Kanálem a nad Francií a Sgt. Dygrýn potvrdil svůj um: sestřelil další tři nepřátelské letouny a jeden poškodil. Zvláště útok na dvojici německých messerschmittů nad francouzským pobřežím společně s kamarádem Kuttelwascherem byl mistrovskou souhrou. Dvojice chlapíků z Vysočiny vypálila ze 75 metrů na jednoho z nepřátel dvě dávky a ze stodevítky začaly odlétat kusy konstrukce. Souboj pak dokonal Kuttelwascher nekompromisním útokem.

Dygrýn-Lhotický se stal nejúspěšnějším československým stíhačem roku 1941 a obdržel Záslužnou leteckou medaili (DFM) za vynikající bojovou činnost. Při udělování bylo zdůrazněno: „Sgt. Dygrýn prokázal zcela zřejmou útočnost a statečnost během všech příležitostí, při nichž se dostal do kontaktu s nepřítelem. Nikdy se nevyhnul bojovému letu či hlídce, při níž se předpokládalo, že půjde o intenzívní operaci. Navíc k těmto vynikajícím schopnostem pilota a poddůstojníka svým povzbudivým příkladem inspiroval všechny, kteří s ním přišli do styku.“

Sebevědomí Josefa Dygrýna muselo po těchto úspěších stoupnout, zvlášť když byl v Londýně přijat jak Karlem Janouškem, tehdy inspektorem československého letectva, tak prezidentem Benešem. Radost však netrvává věčně, zvlášť ne za války. Za necelých pět měsíců po svatební veselce pilotova žena Doris zemřela na tuberkulózu. Je nepochybné, že tento existenciální otřes Josefa Dygrýna hluboce poznamenal. Jeho kamarádi později vzpomínali, jak ho smrt jeho lásky zasáhla a změnila – z usměvavého a společenského „frajera Luka“se stal zamlklý samotář.

Byl jedním z našich nejúspěšnějších nočních stíhačů druhé světové války. Jeho intenzivní život se sice uzavřel v pouhých čtyřiadvaceti letech, stihl toho během nich ale víc než jiní za násobky takového času. Ze společenského outsidera se stal špičkovým pilotem, prošel válečnou Evropou, bojoval nad Londýnem, poznal velkou lásku i smrt blízkých a kamarádů. Josef Dygrýn – muž, od jehož narození tento týden uplynulo rovných sto let. Nic tehdy nenasvědčovalo tomu, že by Dygrýn mohl někdy být mimořádným pilotem. Zvlášť když při nezdařených přistáních koncem roku 1940 zcela zničil dvě letadla.

Nepokloníme se, máme toho moc

Jeho pozemský život se završil v noci z 3. na 4. června 1942. K noční akci Night Intruder nad Francií tehdy startovali tři Češi – Kuttelwascher, Dygrýn a Pavlů. Dygrýn měl za úkol hlídkovat nad letištěm Evreux-Fauville. Přesná příčina jeho smrti dosud není objasněna. Pravděpodobně byl Dygrýnův Hurricane zasažen mimořádně silnou palbou nepřátelského flaku z přístavu Le Havre. Podle leteckého historika Jiřího Rajlicha nelze ale vyloučit domněnku, že Dygrýn podstoupil letecký souboj a byl „při této své poslední akci úspěšným, neboť podle německých záznamů byl nedaleko od pobřežního města Countances britským Hurricanem sestřelen Dornier.“

Tělo Josefa Dygrýna-Lhotického bylo 14. září toho roku po zádušním obřadu pohřbeno na hřbitově ve Westwellu v Kentu. Po boku pilotovy manželky Doris Reeves – Dygrýnové.

Ve Lhoticích si svého hrdinu připomínají na malém hřbitůvku symbolickým náhrobkem, na kterém je Dygrýnův fotoportrét z Francie a nápis: Byl dobrým vlastencem/skvělý vojín, dobrý kamarád/ve vzduchu i na zemi/ bojoval krvácel za vlast.

Když pořadatelé vzpomínkové slavnosti, která dnes probíhá ve Lhoticích u příležitosti stého výročí narození plukovníka Josefa Dygrýna, požádali před časem o symbolickou podporu Ministerstvo národní obrany (například přelet gripenu z blízké základny v Čáslavi nad symbolickým hrobem hrdiny), dostalo se jim zamítavé odpovědi od armádního generála Bečváře: „Vzhledem ke značné vytíženosti 21. základny taktického letectva a také z důvodu stanovených priorit výcviku v roce 2018 jsme nuceni tyto aktivity výrazně omezit. Každoročně zaznamenáváme neúměrný nárůst požadavků na zabezpečení ukázek techniky AČR na veřejnosti ze strany civilních subjektů, které vedou k enormnímu navýšení přesčasových hodin. Proto nemohu vaší žádosti vyhovět.“