O věrném Martinovi
Tento pátek se několik desítek odvážlivců pokusí nanečisto udělat přijímačky do úřednického stavu v EU. V Černínském paláci je školitelé z prestižní francouzské École nationale d’administration (ENA) budou celý den trápit testy z číselného, ústního i abstraktního myšlení. Součástí testů je vystavit nešťastníky časovému presu, takže mezi testy je jen patnáctiminutová přestávka. Není pochyb o tom, že se většina účastníků testování nanečisto bude po svém pátečním výkonu cítit úplně vyčerpaná a řekne si, co ještě všechno je čeká. A možná právě proto by neměli číst následující příběh.
Žil byl v zemi německé učedník Martin. Mladík študýrovaný, vždyťměl školy z Pasova, Ženevy, Londýna, ba i za velkou louží chodil do učení. A protože měl rád knížky, skončil u největšího tiskaře široko daleko, který ho před dvakrát sedmero lety vyslal do Bruselu. Chytrý Martin v divné zemi poznal, že být Němcem je dobré, ale ještě lepší je pracovat pro někoho z menší krajiny, kdo má bodrého vladaře. I dal se do služeb velkovévody z Lucemburska.
Sloužil jako písař u nejvyšší sudí, paní Viviane z Eschu, brzy si ho oblíbil pan Jan Klaudius z Redingenu, který svou umnou politikou byl za dobře s kurií a stal se hofmistrem na unijním dvoře. Na svého pána nedal Martin dopustit, vypili spolu nejednu sklenku moselského. Však za svého pána také Martin nejednou zaskočil na disputacích, když Jan Klaudius složil svou unavenou hlavu na stůl.
Věrný Martin se nakonec dočkal odměny. Když se pán z Redingenu rozhodl odejít na odpočinek, zařídil Martinovi doživotní křeslo nejvyššího purkrabího u dvora. Šlo to rychle, bez obvyklých dvorských formalit. Kurie jednoho sychravého únorového rána zasedla a za slabou hodinku už trubač vyhlásil, že Martin bude nejvyšším úředníkem u dvora. A bude-li se těšit dobrému zdraví, křeslo mu zůstane až do doby, kdy mu skráň prokvete stříbrem a věrný Martin odejde na odpočinek do země Němých.
Tak nějak by vypadal příběh Martina Selmayra sepsaný coby pohádka. Selmayr je z vůle předsedy neformální evropské vlády Jeana-Clauda Junckera od předminulého týdne generálním tajemníkem Evropské komise a všichni vědí, že jeho skok do euroúřednických výšin je tak trochu trafikou. A také výsměchem všem, kterým se již teď klepou kolena z náročných přijímaček do EU.
Ne že by Selmayr byl nějaký hlupák, který se do EU dostal coby rychlokvašený student s drzým čelem a pořádnou protekcí. Příběh jeho příchylnosti k moci ale ukazuje, že mít vstupenku do velkého unijního divadla úředníků pod definitivou ještě neznamená, že se jinak chytří a úspěšní právě kvůli trafikantům Selmayrovy nátury nebudou léta krčit někde na přístavku v zadních řadách.
Chytrý Martin v divné zemi poznal, že být Němcem je dobré, ale ještě lepší je pracovat pro někoho z menší krajiny, kdo má bodrého vladaře. I dal se do služeb velkovévody z Lucemburska.