Za zubařem se jezdí nejdál v Praze
LN Ministerstvo zdravotnictví slíbilo milion každému zubaři, který půjde ordinovat na vesnici. Slibujete si od nového dotačního programu, že skutečně přivede zubaře na venkov? Praktičtí lékaři totiž mají podobný program, ale zatím jim moc nefunguje...
To není úplně pravda. Takový program může reálně začít fungovat za rok za dva. Než se někdo rozhodne jít někam žít, trvá takové rozhodnutí řádově roky. Musí to být zubní lékař, který ještě nikde není, tedy asi někdo, kdo teď ještě končí školu, nebo někdo, kdo se učí u jiného lékaře, za rok za dva mu skončí nějaký úvazek a pak by si šel dělat svou praxi. To není jeden z těch dotačních programů, jako jsou dotace z Evropské unie, kde do měsíce přijde dvě stě tisíc žádostí. Toto je důležité rozhodnutí a vlastně takový sociální experiment.
LN Proč tedy musejí lidé ze zapadlejších částí země dál dojíždět za zubařem?
Myslím, že ten problém skutečně není jenom v těch oblastech, to se značně přeceňuje. Zajímavé je, že když jsme měřili, odkud kam nejdál dojíždějí pacienti, ukázalo se, že se nejvíc kilometrů dojíždí za zubařem v Praze. Na venkově jsou lidé zvyklí na extrémně malé dojíždění, které ve světě nemá obdoby. Ale když člověk jede dvakrát za rok k zubnímu lékaři, potřebuje hlavně kvalitního lékaře.
LN Co je tedy pravou příčinou toho, že se mladým zubařům nechce vracet na venkov?
Problém je ten, že pojišťovny platí zoufale málo. Současný ministr v demisi Adam Vojtěch (za ANO) to chce změnit a říká, že se musíme domluvit na normálních cenách, které budou fungovat. To je klíčová věc. Ale než se to stane, bude to zase pár let trvat. A tento dotační program je vlastně taková snaha obstarat zubaře pro nejpalčivější místa, jako například ta, kde toho nechali třeba hned dva zubní lékaři a lidé by museli dojíždět až 30 kilometrů. Na tyto problémy je ta dotace především určena.
LN Milion je hodně peněz...
Ale má to velký háček. Ten lékař nedostane klientelu, která by byla lukrativní. Pojišťovny mu samozřejmě pošlou pacienty, kteří potřebují ošetřit a kteří nechtějí platit ze svého. V tom je asi jádro pudla. Podmínka, že musí pracovat hlavně pro pojišťovny, původně v tom projektu nebyla. To by o něj byl ohromný zájem. Původně to bylo vymyšlené tak, že si VZP nadiktovala okresy, kde je papírově málo zubních lékařů, což bylo až komické, protože nejvíc to byly okresy kolem Prahy. Tam nejsou zubaři, protože pacienti jsou přes den v Praze, tak se tam nechají i ošetřit. Pak to bylo pár okresů v pohraničí, kde třeba víme, že hodně zubních lékařů je, ale ošetřují Němce, a nikdo se jim nemůže divit, protože německé pojišťovny platí víc a jsme v jedné Evropské unii.
LN Takže jste to zpřísnili?
Nastavili jsme podmínky tak, aby to nebylo jenom o té lokalitě, ale hlavně o tom, že někdo bude ošetřovat naše lidi. Ztráta z ošetřování na pojišťovnu, když vám to nezaplatí lukrativní pacienti, je asi milion ročně. Takže milion, který ten doktor dostane, mu vydrží asi na rok. Pak si také musí najít nějaké pacienty, kteří mu třeba zaplatí zubní implantát nebo korunku, protože z pojišťovny se vyžít nedá.
LN Skutečně je ale nutné, aby se přidávalo i zubařům?
Jestli se trochu začne stomatologii nadlepšovat mimo špitály, bylo by to dobře, protože existuje takový mediální obraz bohatého zubního lékaře. Je zcela bez diskuse, že zubní lékaři, kteří dělají už zcela bez pojišťoven, a těch je asi tisíc, se třeba i mají dobře. A proč by se také neměli mít dobře. Ale lékař, který pracuje na pojišťovny, je na tom špatně a v tuto chvíli on i jeho sestřička mají mnohem méně peněz než třeba lékaři v nemocnicích. Ale mnohem.
LN Takže jsou zubaři bohatí i chudí...
Je důležité vnímat, že toto všechno má pomoci těm, kteří pracují hlavně na pojišťovnu. Zubní lékař dostává v tuto chvíli na pacienta a rok 1000 korun. Za to ho musí ošetřit. To znamená, že by ho měl dvakrát ročně prohlédnout, udělat mu eventuálně plombu a čas od času vytrhnout zub nebo udělat protézu. To je jen zlomek toho, co jde praktickému lékaři. Stát se spolehl na to, že spousta pacientů si u zubaře platí, takže se stomatologie takříkajíc škrtila. Ale v tuto chvíli se přiškrtila moc, takže lidé, kteří peníze nemají nebo je dát za zuby nechtějí, což je třeba spousta důchodců, kteří by i peníze měli, ale celý život žili v socialismu a teď chtějí, aby jim to platila pojišťovna, toho doktora nenajdou. Ale není to geografický problém.
LN Dlouhodobě zastáváte názor, že ukrajinští lékaři nejsou pro venkov řešením. Proč?
Oni vždycky přijdou a řeknou, že chtějí pracovat na vesnici a zachránit české zdravotnictví. Máme spoustu petic za lékaře, kteří neudělali aprobační zkoušku, kde nás lidé žádají, abychom těm ukrajinským zubařům aprobační zkoušku prominuli. Mimochodem komora ty zkoušky neorganizuje, nýbrž ministerstvo. Je v tom zkrátka spousta emocí. Volají mi důchodci, abychom prominuli zkoušku tomu Rusovi, že nechtějí jezdit pět kilometrů k zubaři. Ale realita je, že když zkoušku udělají, už jich 70 procent odešlo do Prahy nebo do velkých krajských měst.
LN Navrhujete ještě nějaké další systémové řešení kromě navýšení peněz?
Je ještě jedna taková věc, o které se málo mluví. Z hlediska právní rovnosti v EU umožňuje Česká republika studovat zadarmo občanům Slovenské republiky, respektive komukoli, kdo je ochotný se učit česky. Třeba Němci umožňují studium v němčině, ale hlídají si počty svých občanů a často i obyvatel dané spolkové země. Máme na fakultách hodně vysoký počet Slováků. V minulosti to bylo tak, že tady Slováci zůstávali a republika na tom vydělala. Takzvaně ukradla chytré mozky Slovensku. Ale teď všichni odcházejí, pokud se tady vysloveně nezamilují. Protože na Slovensku je systém ve stomatologii mnohem lepší a logičtější a asi by se tady každému líbil. Pojišťovny tam platí víc a lidé si mohou doplácet. U nás si nesmíte legálně doplácet. Buď si to platíte sám, anebo vám to platí pojišťovna v nějaké horší kvalitě. Takže na Slovensku je to teď ve stomatologii lepší a my máme problém, že naše vysoké školy neberou české občany.
LN Odcházejí i čeští zubaři pracovat do zahraničí?
Ne, Češi neodcházejí. Tady je takový mýtus všech odcházejících lékařů. Ale ve stomatologii to prakticky neznáme. Jdou často třeba na rok na dva na zkušenou, ale neodcházejí. U nás je to tak, že když jste tak dobrý, že byste obstál v Německu, děláte v Praze bez pojišťoven. A když děláte bez pojišťoven, nemáte potřebu nikam chodit. A když jste špatný, tak se do Německa zkrátka nehrnete. LN Takže u zubařů je to jiné než u jiných lékařů?
Ve všeobecné medicíně je i špatný doktor někdy dobrý. Ředitelé nemocnic potřebují spoustu lidí, protože se u nich zbytečně často slouží, a je jim v zásadě fuk, jestli je ten doktor dobrý, nebo není, protože je v nějakém týmu, který řídí primář. Kdežto zubař si může hned otevřít praxi a je tam sám. My pak na Ukrajince máme třikrát víc stížností než na Čechy. Nemaluji čerta na zeď, ty problémy tady skutečně jsou.
LN Kolik je tedy vlastně ukrajinských zubařů zatím v ČR?
Asi 800 cizinců už má všechny zkoušky hotové. Tedy každý desátý zubař. V zemích Evropské unie to vůbec nemá obdoby. Jsme z celé Evropské unie nejotevřenější vůči zahraničním lékařům. A pak tu bylo jednu chvíli asi 2000 zájemců z Ukrajiny, které Česká republika přilákala, protože měla pocit, že vyřeší problém zdravotnictví tím, že přijdou Ukra- jinci, kteří budou dělat na pojišťovnu za 20 tisíc hrubého. A to se nestalo. Kolik jich tu teď pracuje, nikdo neví. Ale odhadujeme, že asi 800. Mnoho z nich žilo v naději, že se aprobace prominou alespoň dočasně díky tomu, že vláda chce pustit do Česka víc kvalifikovaných pracovníků z Ukrajiny. Tento projekt by se však měl nyní pro medicínu zastavit.
Levná pracovní síla z Ukrajiny problém nedostatku zubařů na venkově nevyřeší, vysvětluje v rozhovoru pro LN prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
LN Proč tolik trváte na aprobacích?
Nejde přece zkoušet na pacientovi, zda dotyčný něco umí, či neumí, bez prokázání znalostí. Spolu s kolegy ze Slovenska a Polska chystáme seznam kvalitních vysokých škol, pro jejich studenty by mělo být vše jednodušší. Dosud měl paradoxně největší problémy absolvent Harvardu nebo špičkové školy v Moskvě, neboť mají trochu jiný studijní program. Naopak jsou školy na Východě, kde se mnoho neučí, ale program mají „na papíře“přesně takový, jaký chce vidět český úředník.