Willi Baumeister znovu v Berlíně
Zdánlivě komorní instalace nabízí v malém kabinetním prostoru muzea necelou stovku děl, z nichž je sestavena reprezentativní ukázka všech směrů i témat, jichž se všestranný Willi Baumeister (1889–1955) ve své tvorbě byť jen dotkl. Kresby byly vybrány tak, aby vynikla malířova pověstná preciznost a schopnost vyjádřit se co nejúspornějšími tahy. Kurátorský záměr představit v prvé řadě mistrovství umělcova vlastního stylu, které nazýval abstraktním surrealismem, graduje ukázkami Baumeisterových nejzdařilejších prací zapůjčených rodinou.
Výstava je vedena chronologicky a nevyhýbá se ani Baumeisterovým úplně prvním výtvarným pokusům, které spadají do doby, kdy jako vyučený dekoratér docházel na večerní malířské kurzy na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu. Po skončení vojenské služby dosáhl přijetí k řádnému studiu do třídy Adolfa Hölzela. Právě on kolem sebe soustřeďoval žáky se zájmem o abstrakci a kubismus. Byl mezi nimi i Oskar Schlemmer, vyučený truhlář, pozdější vlivný pedagog Bauhausu, neúnavný iniciátor hledání nového zobrazování prostor i figur v kubistic- kém stylu, který se stal Baumeisterovým celoživotním přítelem.
Schlemmer spojil svoji uměleckou dráhu s podobně založeným Baumeisterem natolik, že žádná z jejich výstav se neobejde bez vzájemné zmínky. Jejich cesty se až abnormálně podobaly a křížily. Oba byli za nacistické éry označeni za zvrhlé umělce a v době druhé světové války tvořili tajně, oba ukryti poblíž švýcarských hranic. Z jejich diskusí a názorů na vlastní tvorbu i výtvarné umění obecně vznikly zajímavé teoretické statě, napsali si stovky dopisů. Mnohé z nich se staly podkladem pro Baumeisterovu knihu Neznámo v umění. V lepších časech spolu oba umělci nesčetněkrát vystavovali, což jim bylo dopřáno i nyní. Oskar Schlemmer byl častým Baumeisterovým modelem využívaným při experimentech se zobrazením figur, a nechybí proto v žádném malířově období. Pro dokreslení Baumeisterovy éry jsou však vystavena i některá Schlemmerova díla, stejnou úlohu má na výstavě i pár drobných děl od Pabla Picassa, Joana Miróa a Jacksona Pollocka.
Willi Baumeister se pochopitelně v některých momentech „potkává“se svými současníky, zejména v kubisticky laděných portrétech lze vysledovat obdobné prvky. Prvotní inspiraci čerpal v díle Fernanda Légera, kterou zcela nezapřel ani později na vrcholu své kariéry. Figurativní archetypy podobné prehistorickým jeskynním malbám mají často silnou konturu a ostřejší rysy. Postupem času se však u Baumeistera stále více prosazovaly umírněné tahy a světlé barvy, tenké linky a drobné geometrické prvky, jejichž výpovědní hodnotu někdy podtrhoval tónovaným papírem. K umělecky nejcennějším patří jeho kresby černou tuší, k divácky nejvděčnějším něžné kresby s jemnými, tónově a valérově bohatými přechody.
Téměř po třiceti letech jsou v Berlíně vystaveny práce malíře Williho Baumeistera. Na rozdíl od tehdejší velké retrospektivy je nyní ve Státním berlínském muzeu kladen důraz na umělcovy kresby na papíře a grafickou tvorbu.
Willi Baumeister. Kreslíř
Autorka je publicistka