Mezi tragédií a nadějí
Slovensko čekají předčasné volby. Je dobře, že události nevybočují z ústavních pravidel
Umění ustoupit slovenský premiér Robert Fico neovládá. S partnery i soupeři obvykle jedná z pozice síly, novináře nálepkuje nelichotivými pojmy a celé měsíce na tiskovkách sděluje pouze svá vyjádření bez možnosti klást mu otázky. Za svými věrnými léta stojí přes nejrůznější podezření a skandály a spoléhá na to, že oni budou stejně pevně stát za ním. Což se dosud dělo.
Možná stojí za to připomenout, že bývalý mladý komunista se do polistopadové politiky dostal jako poslanec reformované postkomunistické Strany demokratické levice. Přes status jejího nejpopulárnějšího politika ji ale nedovedl ovládnout. Vůči vedení strany se koncem 90. let stále více vymezoval nacionalisticky podbarvenými postoji i odmítáním jak bloku stran kolem populistického premiéra Vladimíra Mečiara, tak pravolevé protimečiarovské proevropská koalice.
Fico si založil vlastní stranu Smer. Nejprve měla přídomek „třetí cesta“, teprve později se dle názvu stala sociální demokracií. Mezitím však populární mladý sportující politik s nordickými rysy za pár let ovládl politický prostor a oslabenou Stranu demokratické levice pak spolkl jako třešničku na svém vítězném dortu.
Z ministra sabotérem
Osmnáctileté tažení plné velkých vítězství a pár menších porážek narazilo na své hranice. Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové s novou naléhavostí ukázala nejen tušená, ale již i zdokumentovaná propojení vysoké politiky a policie s temnou stranou podnikatelského prostředí. Například v osobě Roberta Kaliňáka, který ve Ficových vládách zastával post ministra vnitra dohromady deset let, a mimochodem tak patří mezi polistopadové vládní rekordmany.
Umění ustoupit, kterým premiér Fico nevládne, by mu velelo hned po oznámení vraždy novináře zbavit se své nejbližší poradkyně a tajemníka bezpečnostní rady státu, propojených s italsko-slovenskými podnikateli, o nichž Kuciak psal. Ti však s odchodem otáleli pár dní a ministra vnitra premiér urputně hájil celé dva týdny.
Část veřejnosti a novinářské obce spolu s opozicí zatím s chutí připomínaly staré hříchy ministra Kaliňáka, k nimž se začala přidávat nová pochybení policejních špiček. Třeba že u ohledání místa dvojnásobné vraždy, pobuřující i bez ohledu na osoby obětí, chyběl koroner, který tam být měl. Zato tam nechyběl elitní detektiv z útvaru, který na místě činu podle všeho neměl co dělat. Navíc přes manželku majetkově propojený s podnikatelem nevalné pověsti, mimochodem příbuzným samotného policejního prezidenta.
Oba policejní důstojníci samozřejmě mohou být naprosto čistí, jenže v tak vypjaté situaci je nezbytné nepříjemné indicie trpělivě a pravdivě vysvětlovat, nikoliv zatloukat, jak to udělal policejní prezident. Za policii zodpovědný Robert Kaliňák tak nejen neslavně ukončil kariéru mi- nistra vnitra, ale už má na krku i podezření z dávnější sabotáže vyšetřování ve vlastní věci. Kdyby premiér Fico ministra obětoval o dva týdny dříve, měl nejspíš nemalou šanci vládnout další dva roky. Jeho neústupnost tváří v tvář nejmasovějším demonstracím v historii samostatného Slovenska ale vyhrotila požadavky opozice i ulice od očisty premiérova okolí po přání jeho pádu.
Seppuku místo sebevraždy
Nejmenší vládní strana Most-Híd, jejíž požadavky byly nakonec splněny, tak přesto přišla s hrozbou odchodu z koalice a požadavkem na předčasné volby. Obrovské riziko, že v nich uspěje slabě nebo vůbec, je totiž vyváženo jistotou, že pokud se neodstřihne od premiéra Fica, propadne úplně.
Nově vzniklá situace je plná nejistot. Byť z vládních stran zaznívají hlasy připouštějící východisko v podobě zásadní rekonstrukce vlády, nikdo konkrétní představu nenabízí. K předčasným volbám je zase potřebná ústavní většina a její dosažení není tak jisté, jak se straničtí lídři domnívají. Takřka jisté ale je, že žádné řešení ani libovolná většinová kombinace nedovolí nikomu v klidu vládnout do roku 2020. Dříve nebo později k předčasným volbám dojde a aspoň se tak pročistí situace ve slovenské sněmovně, kde byly volební výsledky znejasněny stranickými přestupy.
Co si od voleb slibovat, je velkou neznámou. Průzkum, zveřejněný hned po vraždě novináře, potvrdil trvající nálady z předloňských voleb, včetně šance na úspěch populistů a neonacistů. Jaké důsledky přinesou současné otřesy, nelze věštit, když ani nevíme, jak se aktéři krize zachovají v dalších dnech a týdnech. Přes nevalnou politickou kulturu a očekávané měsíce nestability a nejistoty ale všechny relevantní strany a instituce mají upřímný zájem postupovat podle ústavních pravidel. Z hlediska ideálu to možná není moc, v kontextu dnešní střední Evropy to ale není zas tak málo. A naděje na zásadní politickou očistu sice není nezdolná, ale stále žije.