Dejme na obal „vyrobeno pro Česko“
LN Setkal jste se s dvojí kvalitou potravin i jako spotřebitel?
Nesetkal. Dávám totiž přednost českým výrobkům. Ne že bych si myslel, že se ze zahraničí nedovážejí i dobré produkty, například francouzské sýry nebo italské šunky, ale základní věci se snažím kupovat české. Také bych zdůraznil, že dvojí kvalita potravin se týká nadnárodních, nikoli domácích firem. Ty totiž produkt pro český trh exportují ven ve stejné kvalitě. Kdežto nadnárodní firmy vyrábějící nápoje, pizzy, čokolády nebo sušenky produkují v různých závodech a výrobu usměrňují i s ohledem na různou legislativu daných zemí.
LN Můžete jmenovat výrobce, kteří české zákazníky šidí?
Nechci je jmenovat, protože jsme s nimi v kontaktu a vím, že s tím začínají něco dělat. Jako příklad již ale byla zmíněna pizza Dr. Oetker či výrobce lančmítu Tulip. Samozřejmě si musíme stanovit, co je to dvojí kvalita a co je to klamání spotřebitele. Právě od toho se můžeme odrazit.
Spotřebitel má určitá očekávání – z reklamy nebo z obalů. A to, co má na obalu a jaká má očekávání, by měl najít i uvnitř. Někdy záleží také na výrobci, jak si trh uzpůsobí, ale rozhodně nesouhlasím s tím, aby byl spotřebitel klamán tak, že si myslí, že kupuje lančmít s určitým podílem vepřového masa, a přitom to byl lančmít drůbeží.
LN Jaké se nabízí řešení? EurokomisařceVěře Jourové prý postačí, když výrobce předloží, že chuťové preference má v dané zemi otestované na dostatečném množství respondentů...
To ano, ale musí se to také odrazit na jasném označení výrobku. Ať je to na obalu napsáno: „Tento nápoj byl vyroben pro trh v České republice.“Ať obal není všude stejný. Už několik let prosazujeme, aby na výrobku bylo uvedeno, kdo a kde jej vyrobil, z jakých surovin. Spotřebitel ocení, když ví, kdo vyrobil to, co konzumuje. A ať nejsou výrobky lživě pojmenovány. Když jde o pomerančový nápoj vyrobený z mrkve, ať je na něm napsáno, že je to nápoj z mrkve s chutí pomeranče.
LN Proč je nutné problém řešit na evropské úrovni?
Evropskou legislativu je potřeba spojovat. Ke klamání spotřebitelů navíc nedochází jen v Česku nebo v zemích Visegrádu, ale i v Rakousku nebo v Německu.
LN Zástupcům zemí jako Velká Británie nebo Skandinávie se ale do debaty příliš nechce.
To je pochopitelné. Když se totiž podíváte na složení výrobků podle země původu, prodávají se u nich více než dvě třetiny domácího zboží, a tamní výrobce si šizení zákazníka nemůže dovolit. Nehledě na to, že tam si nikdo, z historických důvodů ani z hlediska vyspělosti trhu, nedovolí výrobky dovážet. Navíc lidé se tam zajímají o to, co jedí, starají se, odkud zboží pochází.
LN Není tedy problémem spíše to, že Češi při nákupu preferují nižší cenu před kvalitou?
Dlouhé roky to platilo a nemůžeme se divit. Za posledních 20 let se všude píše jen – u nás nejlevněji, nakupte tři výrobky za cenu jednoho. Nepamatuji si, že by prodejci spotřebitele vychovávali – u nás nakupujete kvalitní výrobky za přiměřenou cenu. Navíc až 60 procent zboží se v Česku pomalu prodá v akcích. A jestliže někdo bude tvrdit, že zboží v akci je stejně kvalitní jako mimo akci, buď vědomě neříká pravdu, nebo o tom nic neví.
LN Máte představu, kolik zákazníků se orientuje podle kvality výrobku?
Podle našich průzkumů se podíl spotřebitelů, kteří se orientují nejen podle ceny, ale zejména podle obsahu a kvality, pohybuje asi do 50 procent. Spousta lidí, kteří v servisu za svého miláčka vydají tři tisíce korun, si začala uvědomovat, že autu se věnují víc než svému zdraví. Trh se začíná pomalu otáčet nejen podle ceny.
V 90. letech u nás byla móda, že si vše dovezeme. Jakmile se ale zahraničnímu výrobci trh uvolní a ví, že zákazník nemá jinou možnost, bude si tu dělat, co chce. Je to i v zájmu této země. Zdraví stojí peníze.
LN Na jak dlouho boj proti dvojí kvalitě potravin vidíte?
Když se budou potraviny testovat a porovnávat, výsledky mediálně zveřejňovat, pak se spotřebitel rozhodne, co chce a nechce. Důsledek je naprosto jasný, protože to poškozuje všechny globální výrobce i prodejce. Je potře- ba pokračovat v testech – proto vítáme i financování z Evropské unie. Navíc například Globus řekl, že nebude prodávat výrobky různé kvality, Kaufland také, a to je výsledek onoho tlaku.
LN Kaufland ale byl zmíněn v jednom z testů. Jeho jogurty prodávané v Česku měly jiné složení mikroorganismů než v jiných zemích. Nemyslíte, že situaci využívají jako marketingový tah? Nejdříve vás šidíme, pak se snažíme být ti dobří?
Musíme rozlišovat složení a kvalitu. Pokud se stalo, že výrobek něco obsahoval z hlediska mikrobiologického, je to něco jiného, než když je to náš oblíbený lančmít Tulip nebo pizza. Něco jiného je zdravotní závadnost a kvalita výrobku. Problém byl ale také u prodejce Globus a jeho privátní značky Korrekt. Pod ní prodávaná pomerančová šťáva byla v Německu skutečně pomerančová, u nás obsahovala jen jablko.
LN Proč tedy výrobci produkty dvojí kvality dělají?
Důvodem jsou cenová očekávání zákazníků. Lidé se tu dlouhé roky orientovali podle ceny. A výrobek, který – obrazně řečeno – obsahuje sto procent masa, nemůže stát stejně jako výrobek obsahující 20 procent masa.
Dlouhé roky jsme také prosazovali, aby byly výrobky pečlivě značeny – tento výrobek obsahuje dvě procenta masa a stojí dvě koruny, tento naopak obsahuje 100 procent masa a stojí 100 korun. Milý spotřebiteli, vyber si. To je cesta, kterou musíme jít. Vždycky bude existovat skupina lidí, která se dívá, kolik co stojí. Každý je nějak zaměřen. Ale musíme skupině, která se nedívá jen na cenu, vytvořit také nějaké výrobky a dát jim tu jistotu.
LN Ministr zemědělství Jiří Milek přišel ke konci února s myšlenkou zavedení povinného objemu českých potravin v řetězcích. Vy jste jej navrhoval již před pár lety. Co si myslíte o znovuotevření tématu?
Jsem rád, že si pan Milek vzal mou myšlenku za vlastní. Naši podporu má. Jde o správnou cestu. Má vliv na ekonomiku, na zdraví obyvatel, nezanechává velkou uhlíkovou stopu. Postupně také bude mít vliv na to, že když se začne zvyšovat objem živočišné výroby, ovoce a zeleniny, krajina bude rozmanitější. Nemusíme tu mít jen obilí a kukuřici a můžeme chovat i další zvířata.
LN U vepřového masa jsme ale soběstační asi jen z 45 procent.
Samozřejmě by to muselo mít nějaký náběh. U vepřového masa to hned chtít nemůžeme. Ale například u hovězíhomasa soběstační jsme, takže výsekové hovězí může být z České republiky.
LN Ani čokoláda česká nebude...
To je otázka definice a ta je nyní špatná. Podle ní čokoláda být českou potravinou nemůže, tím pádem ale nemůže existovat ani belgická, ani švýcarská čokoláda, protože tam kakaové boby také nerostou.
LN Vy jste ale v minulosti navrhoval, aby byl povinný objem českých potravin až 80 procent. Není to příliš?
To je otázka debaty se zemědělci, zpracovateli a obchodníky. Musíme si nejdříve definovat, co jsme schopní vyrobit. Přimlouvám se, abychom se pohybovali někde kolem dvou třetin. Bavíme se o tom i s kolegy z jiných zemí. Na západ od našich hranic se cokoli dováží jen těžko, vlastní trh si hlídají. V Rumunsku už mají uzákoněn objem na 50 procentech. Nechci dospět do fáze, že bychom na tom byli tak špatně. Ano, těžko tu budeme pěstovat tropické ovoce, ale ať se to týká výrobků z našeho pásma: mléčných produktů, hovězího masa...
LN Jaký by měl být postup pro zavedení takového objemu českých potravin?
Přimlouval bych se, aby byla určena nová definice české potraviny, upravena podle jednotlivých komodit, aby bylo nadefinováno, jaký objem zboží bychom chtěli prodávat na trhu z hlediska spotřeby, a tomu přizpůsobeny veškeré dotační a investiční podmínky pro zemědělce i potravináře. Samozřejmě největší odpor bude asi u zahraničních řetězců, protože ty vozí výrobky ze svých mateřských zemí a mají určitou obchodní politiku.
Téma dvojí kvality potravin by se mělo podle prezidenta Potravinářské komory Miroslava Tomana řešit nejen co do obsahu výrobků, ale i jejich balení. „Spotřebitel má určitá očekávání z reklamy nebo z obalů. A to, co je na obalu a jaká má očekávání, by měl najít i uvnitř,“říká v rozhovoru pro LN Toman.
LN Sami prodejci ovšem už přicházejí s koutky, v nichž nabízejí výhradně lokální výrobce.
Ano, například Regionální potravina a podobně. Značka Regionální potravina se vymyslela za panaministra Jakuba Šebesty, který byl tehdy ve vládě Jana Fischera. Všichni říkali, že je to hloupost, že to nepůjde. A najednou po letech se to chytlo a dnes koutky provozuje jak Billa či Kaufland, tak i další. A to je ta cesta. Regionální výrobci by tam měli být. I když je to jen malý segment, lidé si oblíbili farmářské trhy, každý hledá svého prodejce.
LN V živé paměti mají spotřebitelé loňskou máslovou krizi. Nyní jsou ceny stabilní. Může se situace opakovat?
Posledních 15měsíců cena mléka řádově roste a je otázka, co to udělá. Je poptávka po výrobcích s obsahem mléčného tuku – sýry, máslo, ale na skladě zůstává množství sušeného odstředěného mléka, jemuž pomalu končí expirační doba. Otázkou je, co se stane v případě, že se pustí na trh.
Jestli ale můžeme očekávat znovu mléčnou krizi? Nemyslím si, že by to měla být krize, ale výkyv cen mléka už tu pro zemědělce je. Je to ale také o hospodářské politice a obchodní politice řetězců. Podle mě by se průměrná cena másla měla pohybovat kolem 40 korun.
LN Mluví se o vás jako o možném kandidátovi na ministra zemědělství. Měl byste zájem?
Sestavuje se vláda a to vždy někdo přijde s nějakým nápadem. Nekomentuji to. Mám svou práci a post ministra zemědělství mou ambicí není. Pokud má někdo zájem o mou práci, ať si o ni řekne, ale pro mě to teď není téma.
Je synem stejnojmenného předlistopadového a federálního ministra zemědělství.
Již od prvního funkčního období prezidenta Miloše Zemana je členem jeho expertního týmu.
Mezi lety 1996 a 2001 zastával funkci velvyslaneckého rady ve Washingtonu a v Bratislavě.
Od 2002 až 2006 byl náměstkem ministra zemědělství.
Následně vedl Potravinářskou komoru, kde v roce 2013 přerušil působení kvůli funkci ministra zemědělství v úřednické vládě.
Poté zastával post prezidenta Agrární komory.
Před pěti lety neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny za hnutí SPOZ.
Roku 2016 obhájil post prezidenta Potravinářské komory.