Nacházím si cestu k trenéřině
Brankář Petr Čech přiznává, že ho čekání na dvoustou nulu v Premier League frustrovalo
LONDÝN/PRAHA Fotbalový gólman Petr Čech v neděli předvedl parádní výkon, proti Watfordu zlikvidoval penaltu a konečně dosáhl na dvousté čisté konto v Premier League. Od té chvíle se probíral stovkami gratulací a zpráv. „Radost jsem měl ze všech, ale nejvíc mě překvapila a potěšila ta od Rafy Beníteze (španělský kouč, který ho vedl v Chelsea),“líčil Čech s úsměvem ve včerejším videorozhovoru s českými novináři.
V Premier League působí Čech čtrnáctou sezonu, v květnu mu bude šestatřicet a v Arsenalu má smlouvu do léta 2019. A pak? „Rozhodnou moje výkony v příští sezoně. Jsem ve věku, kdy se příliš dopředu dívat nemůžu. Ale končit? Ne, ještě není důvod, když se cítím dobře,“říká.
Až konec kariéry přece jen nastane, už víte, co budete dělat?
Doufám, že tyhle plány ještě dlouho nebudu potřebovat. Ale samozřejmě si uvědomuju, kolik mi je let. Kariéra se blíží ke konci, takže si dělám trenérskou licenci.
Vy a trenér?
Proč ne. Věřím, že díky zkušenostem, které jsem nasbíral, bych fotbalu měl co nabídnout. Myslím si, že je vhodné ty zkušenosti využít. Studuju na dálku a když se dostanu do Prahy, tak doháním semináře i tréninky na hřišti. Věřím, že áčko budu mít, než skončím. Pak by mi chyběla už jen profilicence. Spíš se čekalo, že přejdete domanažerské funkce. Ta vás neláká?
Zatím se přikláním spíš ke hřišti než ke kanceláři. Dřív jsem se trenéřině bránil, ale postupně si k ní nacházím cestu. Začíná mě to víc a víc bavit. Zkusím to a uvidíme. Člověk často mění.
A bylo by to v Anglii, kde od roku 2004 žijete? Nebo se po skončení kariéry vrátíte do Česka?
Záleží na možnostech, nechávám to otevřené. Když přijde nabídka, kterou nemůžete odmítnout... Ve fotbale těžko můžete plánovat dopředu.
Šel byste trénovat k mládeži, nebo spíš k dospělým?
Buď se dají všechny kategorie přeskočit a vzít si hned velké sous- to. A nebo si to zkusit postupně, jak to udělala většina trenérů, kteří začínali u mládeže. Když dostanete zajímavou nabídku z velkého fotbalu, risknete to a zkusíte plavat ve vodách, které neznáte. Pak je důležité si s sebou vzít lidi, kteří vám pomůžou. A nebo začnete úplně od začátku. Třeba Guardiola i další si prošli mládežnickými kategoriemi a hodně jim to pomohlo.
Pokud byste po vypršení smlouvy v Arsenalu žádnou další nabídku z Premier League nedostal, dovedl byste si představit návrat do české ligy? Jako Poborský, Šmicer, Rosický, Ujfaluši, Jankulovski, Šmicer či Baroš, vaši spoluhráči z nejslavnější éry české reprezentace.
V mém věku už asi ne. Kdy- bych se vracel lehce po třicítce, tak to bych si představit dovedl. Ale těžko říct, jak to bude. Vyloučit nemůžu nic, ale...
Zpět k Arsenalu. Vážně vám hrozí, že druhý rok budete bez Ligy mistrů. Věříte, že v závěru sezony na ni přece jen dosáhnete?
Zbývá osm zápasů a naším cílem je jich vyhrát co nejvíc, nejlíp všechny. Pak bychom malou šanci na čtvrté místo měli. Ale taky záleží na tom, jak budou hrát ostatní, nemáme to ve svých rukou. A samozřejmě, že se pokusíme vyhrát Evropskou ligu, to je jednoznačné.
Čím si nevýrazné výsledky v této sezoně vysvětlujete?
Sezona je hodně zvláštní. V tabulce domácích zápasů jsme na titul, ale venku jsme podprůměrní. Zápasy na hřištích soupeřů udělaly ten rozdíl. Těžko říct, čím to je.
I proto, že se Arsenalu nedařilo, jste na dvoustou nulu čekal jedenáct zápasů. Neříkal jste si, že na ni snad nedosáhnete?
Když jsem došel k číslu 199, měli jsme za sebou v sezoně osmnáct kol a já měl devět nul, každý druhý zápas čisté konto. Čekat dalších jedenáct utkání bylo frustrující. Hlavně proto, že jsme neměli výsledky. Ty zápasy nám způsobily velkou škodu v tabulce. Kdybychom vyhrávali pět čtyři, tak by mi to nevadilo.