Čeští vědci dekódují význam mořských řas

Nová studie v jednom z nejprestižnějších vědeckých magazínů ukazuje, že transferiny čili jakési přepravníky železa jsou přítomny i v prostých řasách. Na jednom druhu řas vědci doložili, že „hybatelé“železamají společného předka, starého miliardu let.

Kromě vědců z J. Craig Venterova ústavu a Scrippsova institutu v Kalifornii jsou mezi jedenácti autory i dva Češi – Miroslav Oborník a Aleš Horák z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

„Existence fytotransferinů byla dlouho předpokládána, bylo dokonce několik kandidátů. Nikdo ale ještě neukázal, že tito kandidáti (FEA1, ISIP2A) fungují týmž způsobem jako popsané živočišné transferiny, jsou společného původu, nepopsal jejich evoluční historii, mechanismus, jak fungují, nahraditelnost lidským transferinem a jejich spojení s obsahem oxidu uhličitého ve vzduchu,“řekl LN profesor Oborník. Vedoucí laboratoře evoluční protistologie – čili vědy o prvocích a s nimi příbuzných řasách – připomíná, jak jsou tyto drobné a přehlížené pidiorganismy pro planetu důležité.

„Je třeba si uvědomit, že jenom rozsivky dělají 25 procent fotosyntézy – a tím i fixace oxidu uhličitého – na Zemi, haptofyti (moř- ští bičíkovci) dalších dvacet procent... Řasy, kterých se to týká, fixují více CO než všechny pralesy dohromady,“dodává Oborník.

Globální téma pro všechny

Řasy se významně podílejí na produkci kyslíku; možná se spolu se sinicemi výrazně zasadily o vznik kyslíkaté atmosféry na Zemi. Biologové ve studii upozorňují na ne- gativní vztah mezi zvyšujícím se obsahem oxidu uhličitého ve vzduchu, čímž se mořská voda okyseluje, a účinností fytotransferinů, tedy i schopností rozsivek a jiných mořských řas vázat železo.

„Tento negativní vztah může mít dopad nejen na celkovou bilanci uhlíku, ale také na potravní řetězec ve světových oceánech a v konečném důsledku i na část lidské populace, která je na mořských produktech existenčně závislá,“varují vědci. „Důsledky mohou být opravdu poměrně závažné; řasy jsou v zásadě jediní primární producenti v moři a železo je jejich limitujícím prvkem,“říká Oborník, jenž vyučuje na Jihočeské univerzitě. V kontaktu s hlavním autorem Andym Allenem z USA je přes patnáct let.

Mezinárodní tým poodhalil v časopise Nature evoluci a funkci (fyto)transferinů u řas. Takovéto proteiny přepravují železo v krvi obratlovců – včetně člověka. A dosud se mělo za to, že se vyskytují jenom u vyšších, mnohobuněčných živočichů.

Silná česká parazitologie

Nový článek v Nature není náhodným úspěchem. Kupříkladu studie Daniela Münicha z ekonomického ústavu CERGE-EI opakovaně ukázaly, že parazitologie patří v ČR k těm nemnoha oborům, které dokonce v mezinárodním srovnání publikují nadprůměrně hodně a také nadprůměrně kvalitně.

Světové renomémá třeba českobudějovický Julius Lukeš (molekulární biologie prvoků); nedávno získal prestižní ERC grant další „prvokolog“– Vladimír Hampl z Univerzity Karlovy. A není asi náhodou, že jihočeskému Biologickému centru AV ČR šéfuje Libor Grubhoffer – rovněž parazitolog.