Merkelové poslední dějství

Program nové německé vlády by se dal zúžit na poselství: „Více peněz našim lidem.“

Po půlroce, který uplynul od posledních voleb, se Němci ve středu dočkali nové vlády. Křesťanskodemokratická kancléřka Angela Merkelová zahájila svůj čtvrtý mandát. Přesto že pro ni hlasovala pohodlná většina Spolkového sněmu, nelze vyloučit, že část poslanců přitom zasáhla zvláštní forma sentimentu.

Není zapotřebí příliš velké fantazie ke konstatování, že ve středu začalo zřejmě poslední období, kdy je Angela Merkelová šéfkou vlády. A tím se také zároveň nabízí otázka, kdy odejde. Bude to už za rok, za dva, nebo až teprve za tři roky?

O německé kancléřce se ví, že dokáže politickou situaci v zemi dobře analyzovat. Dá se tudíž předpokládat, že si uvědomuje, že konec jejího mandátu je na dohled. Navzdory této perspektivě působí její kabinet, který byl ve středu jmenován, překvapivě neotřele.

Mezi ministry se najde spousta nových tváří, aniž by to ale zároveň byli jednotlivci politicky nezkušení. Oproti minulosti je také pozoruhodné velké zastoupení žen, bez toho, aby to předem nařizovala nějaká zákonná kvóta. A v neposlední řadě většina členů nové vlády patří do kategorie čtyřicátníků, což vůbec není špatný signál směrem k veřejnosti, která dlouhodobě volá po omlazení v politice.

Rozdíl je patrný zejména při srovnání s poslední vládou dosud nejdéle sloužícího německého kancléře Helmuta Kohla. V ní seděli hlavně osvědčení a zasloužilí straníci, kteří patriarchovi příliš nevzdorovali. V Kohlově pojetí znamenala možnost scházet se každou středu okolo oválného stolu a zúčastnit se jednání kabinetu privilegium, jež bylo udělováno za odměnu.

Z tohoto hlediska se ubrala staronová německá kancléřka zjevně jinou cestou. Do vlády povolala politického rebela a zároveň svého největšího vnitrostranického kritika posledních let Jense Spahna. Ten zřejmě bude patřit k členům kabinetu, na něž bude upřena největší pozornost, a to i kvůli jeho možné roli v době, až Merkelová skončí. Jakoministr zdravotnictví do- stal na starost jeden z nejnevděčnějších resortů, kde není zpravidla možné být poslem dobrých zpráv a posilovat popularitu.

S členstvím v kabinetu kromě toho úzce souvisí loajalita vůči šéfovi. Spahnova přítomnost tak bude lakmusovým papírkem ukazujícím, jak velkou autoritou současná kancléřka ještě disponuje.

Německá odpověď na globalizaci

Z tohoto hlediska je neméně odvážným počinem i jmenování dosavadního bavorského premiéra a šéfa křesťanských sociálů (CSU) Horsta Seehofera do vlády. Právě on patřil spolu se Spahnem v minulých letech k největším kritikům dosavadní migrační politiky německé kancléřky.

Jako nový ministr vnitra bude mít Seehofer příležitost v praxi realizovat přísnější azylová opatření. Jediným limitem zřejmě bude práh bolesti levicového koaličního partnera. Novým prvkem bude, že jeho ministerstvo má mít na starosti i blíže nespecifikovanou agendu na „rozvoj domo- viny“, což je něco, co v minulých letech vyzkoušeli již v Seehoferově Bavorsku.

S trochou zjednodušení by se dalo říct, že ministerstvo pro domovinu je německou odpovědí na globalizaci doprovázenou vylidňováním a vymíráním venkova, což není pouze problém Bavorska. Je to také snaha zaplnit prostor u politického tématu, jež v minulosti dovolilo vyrůst radikálům díky argumentu, že stát se stará pouze o velká centra a nahrává velkým koncernům, zatímco vše ostatní zanedbává.

Ministr Seehofer má ale v Berlíně ještě další misi: na podzim se budou v Bavorsku konat volby, při nichž se pokusí křesťanští sociálové vůči populistické konkurenci uhrát, co jen půjde. A tak bude jeho úkolem politicky a případně i finančně nahrávat svým nástupcům v Mnichově.

Při pohledu na dohodnutý program nové vlády je vůbec cítit, že klade daleko víc než v minulosti důraz na zlepšení životních podmínek v rámci Německa. S trochou nadsázky by se dalo říct, že má vzít vítr z plachet zejména těm, kteří dosud hlásali heslo „Deutschland zuerst“čili „Německo na prvním místě“. A to přesto, že první kapitola vládního programu se věnuje zahraniční politice.

Nenechme se zmást. Prioritou čtvrté vlády kancléřky Merkelové je víc peněz na nové školy, pro budování širokopásmového internetu nebo podporu mladých rodin. Mezi klíčové body programu má patřit i záruka, že poměr důchodů oproti mzdám neklesne pod 48 procent. Zkrátka každá důležitá společenská – čili voličská – skupina se může těšit na nějakou tu miliardu navíc, neboť v případě Německa stále ještě platí slova klasika: „Zdroje tu jsou.“

Navzdory pokračujícímu hospodářskému růstu měla řada Němců v posledních letech pocit, že jejich ekonomické poměry se nelepší a stát je upozaďuje, případně pomáhá pouze uprchlíkům. Pokud by svou situaci za pár let i díky vládním plánům vnímali jako lepší, mohla by Angela Merkelová svůj úřad s klidným svědomím předat. A není vyloučeno, že někteří by s ní možná nakonec i uzavřeli mír.

Jako nový ministr vnitra bude mít Seehofer příležitost v praxi realizovat přísnější azylová opatření. Limitem zřejmě bude práh bolesti SPD.