Žádná apokalypsa nás nečeká
Češi mají pro zakládání rodin lepší podmínky než některé jiné národy. Díky rodinné politice a trhu práce
Jako demografa mě velice zaujal hlavní titulek sobotního vydání LN Bez bytu a bez dětí. Mladí Češi narazili. Vzhledem k tomu, že se o danou problematiku zajímám, tak bych rád uvedl argumenty, které na dané téma nahlíží v trochu jiné rovině.
V prvé řadě je nutné zmínit citaci: „V jednom jsme v Evropě nadprůměrní. Fakt, že člověk má děti, razantně zvyšuje riziko chudoby.“Slova analytika Daniela Prokopa z agentury Median je nutné vnímat v kontextu.
Pravda je, že většina osob v Česku ohrožených rizikem příjmové chudoby se skutečně rekrutuje z řad samoživitelek s dětmi. Ale v České republice je v rámci evropského srovnání zcela nejnižší úroveň příjmové chudoby, což bohužel není dáno tím, že by reálně neexistovala. Vychází to z metodologického pojetí daného ukazatele (měří pouze příjmovou nerovnost, ne skutečné příjmy) a možností, jak dané údaje získávat. Česká republika pro šetření „Životní podmínky“jako jedna z mála nemůže využívat administrativní údaje, tudíž data jsou založena pouze na ochotě a odpovědích respondentů. Z toho důvodu překvapivě nejsou z velké části ohroženi o pár set korun příjmovou chudobou starobní důchodci (oni se svým nízkým důchodem rádi pochlubí). Ve skutečnosti tedy celkový počet rodin ohrožených příjmovou chudobou je relativně malý a z velké části se koncentruje na matky samoživitelky.
V jedné věci skutečně Česká republika vyniká, a to počtem dětí vyrůstajících v neúplných rodinách, s tím spojené nízké výživné a ochota ho platit opravdu vytvářejí až nedůstojné podmínky pro dané rodiny – to je však zcela jiná kapitola.
Vhodné populační klima
Ovšem o samotných podmínkách pro založení rodiny to moc neříká, ve skutečnosti co by za populační klima České republiky daly všechny státy jižní Evropy a země postkomunistické Evropy, a to ze dvou důvodů: rodinné politiky (zahrnující i reálnou úroveň plodnosti) a situace na trhu práce.
Ač se o tom moc nepíše, v České republice se podařilo vytvořit relativně vhodné populační klima. Kombinace peněžité pomoci v mateřství a rodi- čovského příspěvku umožnila finanční zabezpečení při výchově malých dětí. Snížení doby pobírání rodičovského příspěvku (celková částka zůstala stejná) vedlo ke snížení meziporodních intervalů a k nárůstu počtu narozených dětí druhého i vyššího pořadí. Pokud matka nebo otec chtějí zůstat co nejdéle se svými dětmi, jsou v České republice vytvořené podmínky, které nám může závidět velká část Evropy. Negativem je ovšem situace v opačném případě, kdy se oba rodiče chtějí vrátit na trh práce co nejdříve (chybí organizovaná péče o děti do dvou let věku a nabídka alternativních úvazků je stále mizivá). Současná situace na trhu práce a určité legislativní snahy snad v budoucnu pomohou řešit tento zcela zásadní nedostatek rodinné politiky.
Dalším významným faktorem bylo v minulosti špatné postavení mladých lidí na trhu práce. Ekonomická krize po roce 2008 skutečně na delší dobu zhoršila postavení mladých lidí. Sice se tolik nepropouštělo, ale nabídka volných pracovníchmíst byla mizivá – daný stav odnesou vždy ti, kteří na trh práce teprve nastupují. V této době postavení mladých lidí, tedy nejenom v České republice, nebylo příznivé. V posledních letech je však situace naštěstí zcela opačná, úroveň nezaměstnanosti je na nejnižší úrovni a pro mladé lidi už není takový pro- blém sehnat první práci během studia – ne nadarmo se Václav Klaus pohoršoval při návštěvě VŠE při zjištění, že většina studentů během svého studia již pracuje. Na nedávný návrh Jeremyho Corbyna ohledně bezplatného vysokého školství reagoval britský tisk slovy o fatálních finančních důsledcích na státní rozpočet a daný návrh označil za zcela nereálný a populistický. V České republice drtivá většina vysokoškolských studentů vstupuje do svého pracovního života zcela bez dluhů, dokážeme si představit opačnou situaci? Radši ani ne.
Starší prvorodičky
Na závěr tedy k reálným dopadům populačního klimatu na úroveň plodnos- ti. Pokud by demografové měli reálnou možnost zasahovat do mediálního prostředí, zasadili by se o nepoužívání ukazatele úhrnné plodnosti. Proč? V České republice od začátku devadesátých let docházelo k prudkému nárůstu průměrného věku prvorodiček (na začátku 90. let nejnižší v rámci evropského srovnání), nízké hodnoty úhrnné plodnosti tudíž nejsou primárně důsledkem nízké plodnosti, ale odsouvání narození prvního dítěte do pozdějšího věku.
Daleko vhodnější se jeví ukončená plodnost jednotlivých generací. Pro současné čtyřicátníky se úroveň ještě ne zcela konečné plodnosti v České republice pohybuje kolem hranice 1,8–1,9, pro srovnání v Německu a Rakousku je to 1,5, například ve Španělsku nepřesahuje delší dobu hranici 1,6 a dnes je na úrovni 1,4, v tolik vzývané Francii nebo Švédsku jsou dané hodnoty jenom nepatrně vyšší (v průměru o jednu desetinu bodu). Tedy jedná se o generace, které počaly své potomky již v porevoluční době, v podmínkách méně příznivého populačního klimatu, než je dnes (na dostupnost bydlení v devadesátých letech minulého století radši zapomenout). Tudíž není žádný reálný důvod se domnívat, že Česká republika spěje k apokalypse, kdy mladí lidé nebudou mít děti, protože si to nemohou dovolit.