Politické písně kramářské
tramácky před několika dny promluvil první místopředseda ČSSD přítel Jiří Zimola. Pokud se prý jeho strana vdá do vlády pana Babiše, bude požadovat ministerstva financí, vnitra a spravedlnosti. Okamžitě mi to připomnělo bonmot francouzského premiéra Clemenceaua na adresu Itálie, která se na versailleské konferenci dožadovala územních zisků, neúměrných jejím titěrným válečným úspěchům: Cože, Itálie už zase prohrála bitvu?
Pokud slova pana Zimoly o třech hlavních vládních postech lze ještě považovat jen za „zamrzlé tóny z Prášilovy trouby“, jeho přiznání, že i on je pro referendum o vystoupení z EU (a že s tím není v partaji sám), je už hazardní hra s budoucností našeho státu. Dá se totiž předpokládat, že současná česká společnost, masírovaná hradním „eurofederalistou“a sračkometnými proruskými weby proti EU, by se v takovém případě mohla rozhodnout proti životnímu zájmu republiky. Proč máme ještě stranu pana Zimoly považovat za stranu sociál-
Pondělí Neff ně demokratickou, když se napájí ze stejné studánky jako Okamurovi fašounci? To není politika, to je kramaření na skládkách nacionálního odpadu.
Úterý Putna
Středa Baldýnský
Mezi tím pan Babiš tancuje na několika svatbách najednou. Jako by potvrzoval objev kvantové fyziky, že lze v jednom a témže okamžiku být na dvou místech současně. O vládě jedná s mnoha stranami najednou, ve skutečnosti však nejedná se žádnou. Rýsuje se podezření, hraničící s jistotou, že chce svoji vládu bez důvěry dovést až do podzimních předčasných voleb. Z jeho hlediska je to v pořádku. Preference jeho ANO neklesají, dokonce rostou. Cílem je zřejmě jednobarevná většinová vláda ANO, kterou by mu mohly předčasné volby přinést.
Pokud si to myslí, já špitnu pochybnosti. Zaprvé od nynějších třiceti pěti procent preferencí je k jednobarevné většinové vládě hodně daleko. Zadruhé voličská přízeň po zajících skáče. Jeho politika typu „nelze, aby nezarmoutil a nezarmucoval se, i sluší se zarmucovati, ale v míře, aby obzvláště (politického) boha nerozhněval“asi moc nových voličů nezíská. A já panu Babišovi za jeho podvodný dervišský tanec se stranami přeji, aby těch zajíců, na které si voliči vsadí, bylo co nejvíce.
Čtvrtek
Oliva
Ale vraťme se k sociální demokracii. Její naprostý evropský krach před druhou světovou válkou otevřel cestu ku všenárodnímu nacionalismu až šovinismu. A to zase rozvalilo dveře k následující válečné tragédii. Demokratická levice byla totiž vždy brzdou takového šílenství. Výjimky jako podpora soc. dem. válečnému rozpočtu vilémovského Německa, jen potvrzuje pravidlo. Dnes je demokratická evropská levice opět na generálním ústupu. Přesto, že vždycky byla oporou EU, která se snaží odstraňovat „tradiční“animozity mezi státy. Nevím, proč ten ústup. Vím však, proč tomu tak je v Česku. Proto, že ČSSD se už nějakou dobu přesouvá na hnojiště nacionálního populismu. Hledá-li tam sílu ke své nové politické síle, budiž. Ale proč tu kramářskou společnost pak nadále považovat za sociální demokracii? JIŘÍ HANÁK
Pátek Šustrová
Proč máme ještě stranu pana Zimoly považovat za stranu sociálnědemokratickou, když se napájí ze stejné studánky jako Okamurovi fašounci? To není politika, to je kramaření na skládkách nacionálního odpadu.
Sobota Hanák